krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Děravá skála

rubrika: Krajina a příroda autor: 6. 10. 2020

Přibližně pět kilometrů východně od Lubavky rozčleňuje kotlinu Kamenné hory nevysoký, ale velmi výrazný hřeben. Zatímco západní okraj kotliny tvoří horniny krkonošského krystalinika a na východě se tyčí strmé sopečné vrcholy Vraních hor, zdejší kopce tvoří usazeniny. Z geologického hlediska se vlastně jedná o severní pokračování našich Jestřebích hor a podobně jako u nás i zde jsou západní svahy kopců strmější. Nejvyšší vrchol rozsochatého masivu se nazývá Zadzierna a je z něho překrásný výhled na nádrž Bukovka a blízké Krkonoše. Na poměrně výrazném hřebenu tu vystupuje pásmo skal, tvořených permokarbonskými slepenci.

Na lidarovém snímku masivu Zadzierna je dobře vidět oblouk vrcholových skalek, tvořících nevysoký, ale ostrý a výrazný hřeben. Vlevo dole je hráz přehrady Bukovka, vpravo vystupuje navážka odpadové skládky. Malé pohoří je dnes zcela zalesněné, ale snímek zachytil na východních svazích meze se zídkami a kamennými snosy (tzv. agrární valy) – za Němců byla tato část kopců odlesněna a byly tu louky a pastviny.

Výhled z nejvyššího vrcholu směrem na západ k hřebenu Krkonoš

Na hřebeni vystupuje táhlý pás skalek

Skalky tvoří permokarbonský ostrohranný slepenec

Skalky porůstá zajímavá vegetace, např. kapradina sleziník severní

Rovněž zde během bouřlivé sedimentace v mladších prvohorách zanášely veletoky do usazenin velké množství rozlámaných kmenů z tehdejších tropických pralesů. Naplavené kmeny pradávných přesliček, plavuní a araukárií se dostávaly do bezkyslíkatého prostředí mocných vrstev bahna a po překrytí dalšími usazeninami neshnily, ale staly se součástí horniny. V Jestřebích horách i jinde v Podkrkonoší  v pórech dřeva krystalizoval oxid křemičitý, kmeny zcela prokřemeněly a zkameněly v tzv. araukarity. Ve zdejších horninách zřejmě panovaly odlišné podmínky a k dokonalé petrifikaci dřeva nedošlo. Naplavené usazeniny byly sice i s pohřbenými kmeny zpevněny, pak se ale zřejmě změnil chemismus horniny a hmota dřeva se zcela rozpustila. Po „vylouhovaných“ kmenech tu zůstaly ve skalách na několika místech prapodivné úzké a dlouhé díry. Ta nejnápadnější prochází napříč skrz celou skálu a na délku má dobré čtyři metry. Zcela rovný tubus perforující skálu působí prapodivným dojmem a nechce se věřit, že nejde o pozůstatek nějakého vrtu, ale o místní geologickou raritu. O které ovšem téměř nikdo neví…

Zanechte vlastní komentář:

+ dva = pět