krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Fort Wilhelma

rubrika: Genius loci, památky autor: 14. 7. 2017

Zapomenuté jsou polské Góry Bystrzyckie. Desítky kilometrů se monotónně táhnou zdejší nekonečné smrkové lesy. Až poblíž zaniklé osady Huta se objevují první louky s dalekými výhledy do Kladské kotliny. V lese nad osadou se skrývají ruiny Fort Wilhelma, pevnosti, která tu na konci 18. století strážila důležitou horskou cestu poblíž nové, doposud neustálené pruské hranice.

Z travnatých plání zaniklé osady Huta jsou překrásné výhledy do Kladské kotliny. K její ochraně byla pevnost vybudována.

Pevnost nechal v r. 1790 vybudovat pruský král Fridrich Vilém II. jako součást hraničního opevnění před další očekávanou válku s Rakouskem. V nadmořské výšce přes 800 m.n.m. šlo o jednu z nejvýše položených pruských pevností. Další podobné horské pevnosti ležely severněji. V Bystřických horách to byla Fort Szczytna na skalách nad stejnojmenným městečkem a Fort Blokhaus (Fort Fryderyka) na Kamenné hoře nad lázněmi Polanica Zdrój. Zbývající dvě pevnosti byly zbudovány ve Stolových horách – Fort Karola v Liščím sedle nad Karlowem a Fort Pasterka pod Malou Hejšovinou. Výstavba jednoduchého lehkého opevnění byla iniciována událostí z ledna 1779, z období “bramborové války”, kdy do Kladska vpadly rakouské vojenské jednotky, které při postupu na kladskou pevnost zastavilo narychlo postavené provizorní opevnění u obce Szalejow Górny (tehdy Oberschwedelsdorf). Tyto ve spěchu budované pevnosti měly za úkol v případě války zastavit či alespoň zpomalit postup rakouské armády přes horské průsmyky do Kladské kotliny. Tomu odpovídal jejich charakter menších na hrubo sroubených dělostřeleckých srubů umístěných přímo na nepřístupných vrcholech skal nebo na plochých temenech hor, kde byly navíc chráněny příkopem se stěnami z pískovcových kvádrů.

Z pevnosti se zachoval obranný příkop a val, jehož vnitřní stěna byla zpevněna pískovcovými kvádry.

Na jednom místě se zachovaly i kasematy se střílnami

Ačkoliv podobná lehká opevnění (často označovaná jako „šance“) umístěná na strategicky významných místech hrála velmi významnou roli v opakovaných vojenských konfliktech mezi Pruskem a Rakouskem v druhé polovině 18. století, ani jedna z těchto nově vybudovaných pevností nebyla nikdy vojensky využita a pevnosti byly záhy po dokončení opuštěny a rychle zchátraly. Dnes jsou jejich zbytky v terénu jen stěží postřehnutelné, výjimku představuje právě Fort Wilhelma, která disponovala nejrozsáhlejším opevněním. I když si kamenné bloky ze základů pevnosti během 19. století rozebrali místní jako kvalitní stavební materiál a pískovec z Fort Wilhelma byl v roce 1902 použit i na výstavbu železničního viaduktu v Kladské Bystřici, jsou zbytky této pevnosti doposud částečně zachovalé a poskytují dobrou představu o tehdejších pruských terénních fortifikacích. 

I když je pevnost v terénu doposud dobře zřetelná, celkový charakter opevnění vynikne až na lidarovém modelu georeliéfu a původních plánech pevnosti. Zdroj obr: geoportal.gov.pl a napoleon-online.de, převzato z webu https://sciezkawbok.wordpress.com/

 

Zanechte vlastní komentář:

× tři = dvanáct