krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Kostel svatého Ducha u Dobrušky

rubrika: Genius loci, památky autor: 1. 7. 2015

Kostel Sv. Ducha u Dobrušky, pohled směrem od města

Kostel Sv. Ducha u Dobrušky – na cestě z Orlických hor

Jen málokterá stavba je tak malebně začleněna do krajiny jako kostel svatého Ducha u Dobrušky. Bílý kostelík s barokní zvonicí stojí na mírném svahu nad Dobruškou a svítí do daleka všemi směry.  Svojí polohou při křižovatce nad hlavní dopravní stezkou v podhůří Orlických hor musel tvořit krajinnou dominantu už někdy během středověku. Počátky zděného renesančně barokního kostela jsou nejasné, nicméně díky nepřehlédnutelnému situování do krajiny lze předpokládat, že na jeho místě stávala nějaká starší sakrální stavba, snad dřevěný gotický kostelík nebo alespoň nějaká menší kaplička.  Ono se to hodně těžko definuje, ale poloha kostelíka je opravdu magická. Jak svojí polohou, tak i čistotou a harmonii proporcí i architektonického stylu, mi tenhle kostelík evokuje nedaleký Dobenín, který má prokazatelně raně středověké kořeny. Člověk stojí na polní cestě u kostelíka, hledí směrem k nepříliš výraznému hřebeni Orlických hor a najednou má pocit, že se před ním rozkrývá samotná substance české krajiny. Pravda směrem na jih k Dobrušce je to horší, horizont města zprznil bolševik paneláky a nepřehlédnutelným  komínem, inu každá doba má své… 

Skoro všichni dnes míjí kostel ve vysoké rychlosti v autech po hlavní směrem na Náchod a většinou ho ani nezaregistrují. V lepším případě si snad jen všimnou nápadné siluety stavby pod obzorem Orlickým hor. Až teprve když člověk zvolní a začne se kostelu blížit rychlostí  pěšího poutníka, pochopí, jak úžasně je stavba situována a o jaké prožitky v dnešním rychlém automobilovém světě většinou přicházíme.

.

.

.

Kostel Sv. Ducha u Dobrušky, detail dveří

Stará štětovaná cesta ke kostelíku

Kostel Sv. Ducha u Dobrušky- černobíle přes přechodový filtr…

Kostel Sv. Ducha u Dobrušky – širokoúhle, přes řepku…

O kostelu podrobněji – http://mhf-vek.cz/

Na výšině nad městem směrem k Orlickým horám postavili naši předkové kostel zasvěcený svatému Duchu. Již samotné toto zasvěcení napovídá, že počátky kostela musíme hledat hluboko ve středověku, snad až v dobách, kdy byl náš kraj postupně osídlován a vznikaly zde první středověké osady. Vznik kostela svatého Ducha tedy zřejmě souvisí se samotnými počátky křesťanství v našem regionu.

Vlastní prvotní založení kostela je tedy velmi staré. Odborníci předpokládají, že se při něm uplatnil vliv cisterciáckého kláštera Svaté Pole (Sacer Campus), jenž stával až do svého zničení husity v roce 1421 v místech dnešní vesnice Klášter nad Dědinou. Svatopolský vliv naznačuje především samotné zasvěcení svatému Duchu. Kostel stál vedle důležité komunikace, která byla jednou z větví směřujících od Hradce Králové do Kladska. Z Dobrušky se cesta ubírala dnešním Valským údolím směrem k Dobřanům a dále přes Orlické hory. Založení kostela u jedné z hlavních regionálních komunikací bylo typické právě pro období středověké kolonizace, která probíhala i v našem kraji.

Samotné datum založení kostela svatého Ducha neznáme ovšem ani přibližně. Původní stavba byla pravděpodobně dřevěná a nepochybně mnohem menší než je dnešní. Nevíme, zda nám psaná historie zaznamenala všechny přestavby a stavební úpravy. Jak vypadal původní kostel, nevíme. Ještě před lety se historikové domnívali, že základy dnešní stavby jsou gotické, ale při posledních opravách, kdy byla obnovována celá omítka, se existence gotického zdiva kostela nepotvrdila. Spíše je pravděpodobné, že první kostelní stavba byla dřevěná.

V průběhu 16. století, kdy bylo dobrušské měšťanstvo na vrcholu svého hospodářského rozkvětu, došlo k velmi rozsáhlé přestavbě celého města. Zřejmým impulsem byl rozsáhlý požár, který v roce 1565 zničil podstatnou část městské zástavby. Kostel, který stál mimo město, požárem postižen zřejmě nebyl. Můžeme se však důvodně domnívat, že stará dřevěná stavba již věkem dosloužila a bylo jen otázkou času, kdy se její přestavba stane úplně nevyhnutelnou.

Jako při ostatní výstavbě v celém městě (tehdy také vyrostla reprezentativní budova radnice) nebyla skromnost a úspornost určujícím faktorem. Naopak, měšťané byli vedeni snahou o co nejvýstavnější architekturu, která by každému příchozímu jednoznačně sdělila, že město, do něhož přichází, není žádnou chudičkou vesničkou, ale sídlem sebevědomých a bohatých lidí. Všechny stavby, včetně kostela svatého Ducha, byly postaveny v tehdy moderním nádherném renesančním slohu.

A tak od poloviny 16. století na odedávna krajinně exponovaném místě vyrostla kamenná stavba, do daleka zářící svou bílou fasádou. Dodnes můžeme jen tiše obdivovat neobyčejný cit neznámých architektů a stavitelů, s nímž dokázali skloubit novou stavbu s měkkými křivkami vrcholků Orlických hor v pozadí. Mimořádná harmonie s krajinou vyniká nejen při pohledu k horám, ale je charakteristická pro jakýkoli pohled na kostel. Až minulé století svými necitlivými obilními sily a výškovými budovami nových panelových sídlišť dokázalo znehodnotit vysokou estetickou působivost této stavby. Nedílnou součástí areálu kostela svatého Ducha je i hranolovitá budova zvonice s cibulovitou bání a lucernou z r. 1686. Okna kostela jsou zdobena vitráží, střecha lodě a zvonice je pokryta dřevěným šindelem, materiálem typickým pro drobné sakrální stavby. Západní stranu kostela zdobí zachované barokní dveře. Ke zvonici byl až do druhé poloviny minulého století přilepen ještě malý přízemní přístavek, sloužící až do konce století osmnáctého jako příbytek poustevníka. Ještě ve století dvacátém zde však bydlel městský hrobník s celou svojí rodinou.

Kostel byl v minulosti mnohokrát opravován. Rozsáhlou rekonstrukcí prošel v polovině 18. století a poslední opravy se uskutečnily v 70. letech 20. století. Při nich byla stavbě plně vrácena její původní renesanční tvář. Po staletích tak znovu kostelík svatého Ducha zdobí okolní podorlickou krajinu, aby připomínal stavitelský um a především nevšední estetické cítění svých dávných tvůrců.

Zanechte vlastní komentář:

− sedm = jedna