krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Krkonoše jezerní

rubrika: Krajina a příroda autor: 22. 11. 2014

Mały Staw – Krkonoše překvapující…

České Krkonoše jsou krajinou skandinávských plání…

Zatímco polské Krkonoše jsou krajinou jezerní…

“Po půl hodině stáli jsme nenadále na strmé skalině, a v hlubině asi 700 střevíců pod námi zrcadlil se Wielki Staw, Gross Teich. Nepochybně svědek dávnověkosti dle jeho sopkám podobné útvory. S čeřenu jde žulová skála, téměř kolmo dolů, a svírá podlouhlou propast vodou naplněnou. Stav neb hráz jest přirozená skála. Z délí má asi 500, a z šíří 150 kroků, nad hl. m. 3000 střevíců. Pohlednutí s čeřenu do toho tmavého jezera jest děsné a strašné, jakoby hrůzy noční a věčného mlčení nad jeho černými se vznášely vodami. Myšlénka, že jezero to bezedné jest, rozmáhá vnitřní ouzkostlivost, a skutečně jsme s olůvkem neb závažím dna nedostihli. Černavost jeho vody pochází snad od jeho položení a nesmírné hloubky. S děsnými myšlénkami opustili jsme místo, kam jen horák někdy na sbírání bylinek hojících přijde, a spěchali jsme po čeřenu přes kameny a trávu zakrnělým křivcem k Poledníku (Mittagstein).”

 Josef Myslimír Ludvík- Myslimír, po horách krkonošských putující, 1826

                                                                                                                                                                   

Náhorní plošina Krkonoš – hora Smogornia. V jejím severním úbočí vyhloubil ledovec nádherné kary s jezery

                                                                                                                                                                   

.

Poslední záchvěvy babího léta. Křišťálový vzduch a daleké výhledy. První sníh se ještě neudrží a rychle taje. Krkonošské pláně zežloutly a postupně se zbarvují do světlého okru. Zelené ostrovy kosodřeviny a růžové koberce vřesu. Ledovcové kary a hluboko dole modrá hladina jezer. Podzimní prázdniny- všední dny, kdy po horách skoro nikdo nechodí, požehnaná samota poutníků. Rozjímání na břehu plesa Mały Staw. Kamenná moře a žulové věže Poledních kamenů a Poutníků. Hora Smogornia a cesta po hraně ledovcového karu nad jezerem Wielki Staw. Jantarová cesta a pláně kolem Luční boudy. Hřeben Krkonoš jako neopakovatelná kombinace skandinávské a alpské krajiny…

.

Cestou ke krkonošským jezerům – Sněžka z Jantarové stezky

Na Cestě česko-polského přátelství. V létě davy turistů, v říjnu osamělí poutníci.

Fialové koberce usychajícího vřesu

Cesta kopíruje okraje strmých ledovcových kotlů

Polední kameny – žulové skály s dalekými výhledy. Tady je dobré sejít k jezerům na polskou stranu.

Stezka obloukem obchází Wielki Staw – největší krkonošské jezero

Přes kosodřevinu kolem dalších skal s krásným jménem. Poutníci – Pielgrzimy.

Poté se stezka stáčí a začne opět stoupat do hor

Přes kamenná moře…

K jezeru Mały Staw

Zatímco na českou stranu se Krkonoše svažují spíše pozvolna a směrem na jih vybíhají od hlavního hřebene táhlé hřebeny a dlouhá údolí, směrem do Polska spadají hory strmými svahy, do kterých vykousaly ledovce hned několik nádherných ledovcových kotlů. S ledovcovými kotly – kary se sice setkáváme i na naší straně (Úpské a Kotelní jámy), nicméně na polské straně jsou tyto kary mnohem rozsáhlejší a hlubší. Dno polských karů bylo na rozdíl od těch českých zahloubeno pod skalní práh, přes který v minulosti ledovec přepadával. Po jeho ústupu zde v mísovitých prohlubních za valem ledovcové morény vznikla dvě nádherná jezera – plesa, nad kterými se tyčí strmé skalní stěny. Na obě jezera jsou krásné výhledy z Cesty česko-polského přátelství, která vede vysoko nad jezery po hraně hory Smogornia. Tahle stezka byla kdysi jediným místem polských Krkonoš, kam se mohli Češi za bolševika podívat. Dobře si pamatuji ty zamračené samopalníky, kteří co sto metrů hlídali, aby snad někdo nesešel pár metrů z cesty. Inu Tábor míru a v něm dvě spřátelené socialistické země… Dnes není problém sestoupit na polskou stranu, nicméně většina Čechů tuhle příležitost ku své velké škodě nevyužije. Krajina polských jezer je nádherná a od českých Krkonoš hodně odlišná, člověk si místy připadá jak v rumunských Karpatech. Ovšem samozřejmě jen mimo sezónu, v létě tudy proudí tisíce Polaků…

Podzimní kouzlo krkonošských jezer – Mały Staw

Samotnia na břehu Małeho Stawu. Krásné místo a krásná horská chata…

Obě jezera leží v nadmořské výšce přes 1100 metrů, vznikla na konci poslední doby ledové a jejich stáří přesahuje 10 000 let. Větší jezero – Wielki Staw (česky Velký rybník) je protáhlé, na délku měří přes půl kilometru, má hloubku 25 metrů a rozlohu skoro deset hektarů. Utápí se v kosodřevině a sestoupit k bez povolení nelze. Druhé jezero Mały Staw (Malý rybník) je mnohem menší a na jeho břehu stojí Samotnia – možná vůbec nejkrásnějších horská bouda, jakou jsem kdy viděl. Hodina strávená téměř v osamění na břehu tohohle jezera – to bylo vůbec to nejhezčí překvapení, jaké mi Krkonoše zatím nabídly.

Mały Staw – podzimní nálada na břehu jezera…

.

literatura: Josef Myslimír Ludvík- Myslimír, po horách krkonošských putující, 1826

Myslimír Ludvík (1796-1856) – první obrozenecký historik Náchodska, spisovatel a římskokatolický kněz…

.

P.S. 2016 – Ještě pár novějších fotek jezer z letošního přechodu Krkonoš…

 

 

Zanechte vlastní komentář:

− tři = tři