krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Na Dobeníně

rubrika: Genius loci, památky autor: 10. 6. 2013

Krásný starobylý kostelík svatého Václava na Dobeníně byl založen na zemské stezce do Polska poblíž průsmyku Branka. Jsou od něj užasné výhledy do české kotliny …

 

motto:

„Ventum erat ad custodiae portam, qua itur in Poloniam et in loco qui dicitur Dobenina dux convocat populum et proceres in cetum“

Kosmas, Kosmova kronika česká (Chronica Boemorum), 1120

 

 „Daleko do vlasti naší shlíží bílé zdi kostela sv. Václava a věže hmotné, zvěstujíce, že v nedaleké vzdálenosti jsou hranice zemské a brána zemská, kudy praotcové naši brali se před dávnými věky z krajin východních klidně v zemi hledanou a bohy jim souzenou.“

 K. Janků, Bitva na Dobeníně, 1908

 

Filiální Kostel svatého Václava na Dobeníně

Kostel svatého Václava ve Václavicích (dříve Dobenín) s pohnutou a zajímavou historií je jedním z nejstarších východočeských kostelů. Kostelík byl založen na Kladské stezce poblíž náchodského průsmyku Branka na místě zvaném Dobenín a dnes je vlastně jediným pozůstatkem stejnojmenné zaniklé středověké osady. Kostel je krásně situován v horní části „dobenínské“ pláně a jsou od něj nádherné výhledy do kraje směrem na jih až k Hradci Králové. Jen málokterý kostel je tak krásně situován do krajiny…

Dobenínská pláň s kostelem svatého Václava

První zmínka o „místě zvaném Dobenina“, která je vlastně i vůbec nejstarší písemnou zmínkou o celém náchodském regionu, se vztahuje k roku 1068 a nachází se v Kosmově kronice. Podle záznamu se zde měl během válečné výpravy do Polska konat sněm pod širým nebem, na němž se tehdejší český kníže Vratislav II. pokusil dosadit na pozici pražského biskupa litoměřického probošta německé národnosti Lanceho, proti čemuž se postavili bratři knížete Konrád a Ota, kteří prosazovali nejmladšího bratra Jaromíra. Po dramatické a neúspěšné volbě byl sněm bez výsledku rozpuštěn. Tato událost je v Kosmově kronice velice barvitě a podrobně zpracována a pro svůj národnostní kontext byla v 19. století často zmiňována národními buditeli. Dobenínský přemyslovský směn je znázorněn i uvnitř kostela na svatováclavském oltářním obraze, který má za sebou pohnutou historii (viz. dále).

Kostel svatého Václava na Dobeníně s mohutnou barokní zvonicí

Stáří kostela sv. Václava na „Dobeníně“ ve Václavicích je značně nejisté, ale jeho starobylý vzhled, poloha u průsmyku na starobylé zemské stezce v místě s dalekým výhledem do krajiny a jeho zasvěcení patronu české země sv. Václavovi -  to vše svědčí o jeho založení v době nejstaršího místního středověkého osídlení. V literatuře je kostelík někdy zmiňován jako románský a jako jeho nejbližší analogie bývá uváděn románský kostelík z Vysokého Újezda, nicméně do dnešních dnů se zachovaly pouze některé raně gotické stavební detaily a počátky kostela na Dobeníně jsou tak nejčastěji datovány do 13. století. Dobenínský kostel byl od počátku spojen s níže položenou obcí Provodov a původně patřil břevnovskému klášteru. Kostel byl pravděpodobně poničen během husitských válek a někdy v této době beze zbytku zanikla i přilehlá osada Dobenín. Společně s osadou zanikl i tento místopisný název. Většina pramenů uvádí do poloviny 16.století už jen pustý kostel, od r. 1663 pak existuje několik záznamů o postupných opravách a „přestavbách“ kostela. U kostela pak byla v r. 1786 založena nová obec Václavice, která je pojmenovaná podobně jako kostel po patronovi českých zemí. 

Dobenínský kostel si udržel svůj jednoduchý raně gotický ráz

Prostý jednolodní kostel s obdélným půdorysem je krásně umístěn v horní části dobenínské pláně a  je obklopen hezkou opukovou zdí. Samotnou budovu sice trochu hyzdí šedá břízolitová omítka, přesto si dobenínský kostel i dnes zachoval poměrně archaický vzhled. Odhalené sokly jsou z mohutných kvádrů bělavého pískovce, podezdívka je stejně jako hřbitovní zeď ze žluté opuky. Do zazdívky severní stěny je osazena pískovcová plastika lebky s hnáty, která byla původně součástí nějakého náhrobního kamene (pod kostelem je hrobka z 16.století). 

Kostel svatého Václava na Dobeníně, detail ostění

Kostel svatého Václava na Dobeníně, plastika lebky s hnáty

Zachovalo se několik gotických oken, přičemž v největším zadním okně jsou zazděné tři šrapnely z prusko – rakouské války z r. 1866. Strohost kostela je možná dána i tím, že v neklidných dobách sloužil jako útočiště místního obyvatelstva (kostel byl pravděpodobně jedinou zděnou budovou na Dobeníně). Obrannou funkci kostela potvrzují úzká okna sloužící jako střílny, uzounké střílnové okénko je i v dolní části čelního štítu. Strmé střechy kostela s věžičkou jsou kryty šindelem. U kostela je mohutná zvonice z druhé poloviny 16. století.

Zazděné gotické okno s 3 pruskými šrapnely jako upomínkou na boje v r. 1866

Úzká gotická okna dokládají obrannou funkci kostela

Pohled na čelní štít kostela s obrannou střílnou

Velmi zajímavé byly osudy kostela v druhé polovině 19. století. V r. 1850 byl jmenován novoměstským děkanem významný vlastenecký kněz a regionální historik Jan Karel Rojek. Když při svém historickém bádání zjistil, že se známý přemyslovský sněm v r. 1068 měl konat někde v blízkosti václavického kostela, nechal u známého malíře Josefa Vojtěcha Hellicha objednat oltářní obraz se sv. Václavem, na jehož pozadí je zmíněná událost zachycena. Na daném sněmu odmítla česká šlechta zvolit na místo pražského biskupa probošta německé národnosti Lance a v Kosmově kronice jsou dokonce do úst tehdejšího předního českého pána Kojaty Všeborovic, který stal v čele opozice vůči knížeti, vložena slova : „To chceme raději, věru raději, aby psí ocas neb oslí hovno bylo posazeno na svatý stolec než Lanc. Tvůj bratr blahoslavené paměti Spytihněv měl dobrý rozum, že v jediném dni vypudil všechny Němce z naší země“.  Silně nacionální zabarvení celé události je obzvláště v kontextu druhé poloviny 19. století evidentní. Hellich na obraze umístil sněm do reálné krajiny v okolí Václavic (Rojek mu zaslal panoramatickou kresbu místa pořízenou Camerou obscurou) a v popředí zobrazil Kojatu, jak hrozí knížeti zaťatou pěstí. Rojek následně udělal obrazu ve své farnosti patřičnou reklamu a mezi lidmi se dokonce začalo Kojatovo gesto zaťaté pěsti vykládat jako „vyžeň Němce cizozemce“. Na Rojka pak následně přišlo několik udání a stížností a ten proto obraz ještě před umístěním v kostele zaslal zpět do Prahy k malíři Hellichovi, který přemaloval Kojotovu hrozící zaťatou pěst. V kostele byl obraz umístěn v r. 1859, na místě svého určení ovšem nesetrval dlouho. Jedna z prvních bitev prusko – rakouské války v r. 1866 proběhla 27. června přímo na Dobeníně, kdy kostel proti pruské přesile hrdinně bránil rakouský prapor polních myslivců. Kostel během bitvy dostal několik zásahů pruskými šrapnely, přičemž jedna z dělových koulí vletěla oknem do kostela a obraz zcela zničila (údajně byl roztrhán na 140 kousků). Obraz byl sice místním knihařem opatrně polepován a zrestaurován, nicméně Hellich nebyl s výsledkem spokojen a tak zhotovil kopii obrazu, kterou byl starý obraz na oltáři nahrazen. Původní originál byl doplněn nápisem „Dne 27. Junii 1866 roztrhán a rozmeten granáty z děl pruských.“ a ponechán vedle nového obrazu jako připomínka tehdejších událostí. Poničený originál i jeho mladší kopie jsou dnes takovou místní historickou raritou.

Hellichovy obrazy svatého Václava s přemyslovským sněmem v pozadí. Originál poničený pruským dělostřelectvem je vlevo, vpravo je mladší “kopie”

Díky sněmu v r. 1068, událostem v r. 1866, národnostnímu působení J.K.Rojka i dění kolem kauzy místního svatovítského obrazu, se stal Dobenín významným poutním místem národního obrození, kde se konaly poutě a tábory lidu a to i přes opakované zákazy ze strany rakouských úřadů. Největší demonstrace se zde konala 26.8.1900, kdy se na Dobeníně sešlo neuvěřitelných 35 000 lidí. Na této poklidné demonstraci (která byla samozřejmě úřady zakázána) byla dokonce pod dozorem četníků schválena rezoluce za státní samostatnost českých zemí. V tom rakouském žaláři národů nám trpělo docela příjemně…

Na dobenínský kostelík je hezký pohled z každé strany…

Jen málokterý východočeský kostel si dokázal jako ten dobenínský podržet svůj původní gotický ráz. A jen málokterý východočeský kostel  leží na tak historicky mimořádném místě a je tak hezky situován do krajiny. Je zvláštní, že místo s tak pohnutou a zajímavou historií dnes v podstatě upadlo v zapomnění.

 

literatura:

- J.Čižek, Filiální kostel svatého Václava na Dobeníně, Stopami dějin Náchodska 3, 1997

- L. Baštecká, Poutě a tábory lidu na vrchu Dobeníně, Stopami dějin Náchodska 9, 2003

Kosmova kronika  

 

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: A. K. Odepsat

    Ta úvodní fotka má super atmosféru…

  2. autor komentáře: T.S.Eliot Odepsat

    Nikdy nepřestaneme poznávat
    a cílem našeho poznání
    je dojít až tam, odkud jsme vyšli
    a poznat to místo,
    jako bychom zde byli poprvé…
    T.S.Eliot

Zanechte vlastní komentář:

devět − = nula