krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Na křídlech motýlů 4

rubrika: Fauna autor: 24. 3. 2013

Peterichovo biochromatické pravidlo 

Mají motýli a další zvířata vkus? Asi ano, vždyť kombinace a rozložení barev na křídlech motýlů se řídí podobnými estetickými pravidly jako výtvarné umění. Obecně platí, že jako „vkusné“ jsou lidmi považovány takové kombinace barev, kdy nedochází k přímé kombinaci studených a teplých barev. A je velmi zajímavé, že s podobnými barevnými vzory se nesetkáváme ani u motýlů či dalších pestře zabarvených živočichů – jako kdyby byl všem živým bytostem vrozen jakýsi archetypální odpor k „nepřirozeným“ a „nevkusným“ barevným kombinacím.

Babočka osiková “vkusně” odděluje studenou (modrou) a teplou (žlutou) barvu neutrální černí, která navíc optický vjem těchto barev “zesiluje”.

Kresbou živočichů se asi nejpodrobněji zabýval Lucas Peterich, který jako první definoval, že  rozložení barev na povrchu všech zvířat se řídí určitými zákonitostmi. Jeho tzv. Peterichovo biochromatické pravidlo říká, že teplé barvy (žlutá, červená) jsou od studených (tmavozelená, modrá, fialová) vždy odděleny pruhem či plochou nějaké barvy neutrální (černá, bílá, hnědá, šedá, neutrální zeleň). Pravidlo dále říká, že výrazné barvy se nejčastěji nacházejí na tmavém podkladu – typicky černém. Zesílení kontrastu nějaké barvy tmavým podkladem je velmi běžné -  Adolf  Portmann poukazuje na jeho užití jakožto základního „estetického“ principu v lidském i zvířecím světě a nazývá tento jev „efektem klenotníka“, který vystavuje šperky na tmavém sametu.

Otakárek fenyklový a jeho kresba “vystavených modrých a červených šperků”

Opačná kombinace, kdy je výrazná barva na světlém či bílém podkladu, je poměrně vzácná a pokud se vyskytne, bývá podle Peterichova pravidla sytá barva vždy odstínována postupným přechodem nebo je alespoň černě orámována.

Jasoň červenooký – červené skvrny s černým ohraničením potvrzují Peterichovo pravidlo

Jak už to tak ovšem bývá, v přírodě nic neplatí bez výjimky. U některých druhů motýlů se například setkáváme s velmi neobvyklou (jakoby „nevkusnou“) kombinací teplé oranžové barvy, která je dána pigmentem a tvoří podklad pro studenou modrou barvu, která vzniká lomem a odrazem krátkých vlnových délek dopadajícího světla. Výsledný efekt, kdy teplá barva je jakoby potlačena barvou studenou, je opravdu prapodivný. Svět módy (ať už té lidské či motýlí) je prostě nepředvídatelný …

Ohniváček modrolesklý předvádí hodně neobvyklou kombinaci oranžové a modré barvy

Neobvyklá je i oranžová barva přímo na bílém podkladu u samečka běláska řeřichového

Literatura:

Adolf Portmann, Hodnocení zjevu organismu, 1959 in Biologie ve službách zjevu, K. Kleisner (ed.), Amfibios, 2008

Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy, Stanislav Komárek, Dokořán, 2004.

ANDREAS SUCHANTKE: Proměny v říši hmyzu, Mladá fronta, edice Kolumbus, Praha

Zde je první, druhá a třetí část textu Na křídlech motýlů

 

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: admin Odepsat

    Do galerie vloženy fotografie nočních motýlů

Zanechte vlastní komentář:

devět × tři =