krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Na školní výlet do Rumunska 5

rubrika: Ostatní autor: 19. 7. 2019

Další fotoreportáž z naší školní expedice do Banátu a rumunských Karpat. Tentokrát se mi nechtělo tahat zrcadlovku, téměř vše je foceno na malý automat, jen několik snímků (hlavně panoramata) nafotili studenti mobily. Musím uznat, že ty placky se svítícím displejem už umí opravdu hezké foto.

Naše putování jsme zahájili v okolí křižovatky horských cest Obârșia Lotrului v místech, kde se v mohutném pletenci sbíhají pohoří Paring, Lotru a Capatini. Míla Nevrlý ve svých Karpatských hrách o těchto horách píše: Vydáš-li se do pohoří Lotru, nečekej nejostřejší štíty, nejblankytnější jezera ani nejvyšší vodopády. Místo nich Ti bude odměnou vzácný klid širých pastvin, při troše štěstí prozářených vlídným sluncem, volnost jít kudy Tě nohy ponesou, spát na místě Tvému srdci milém. Občasnými společníky Ti budou jen bačové a jejich ovce, a tak možná i na chvíli uvěříš, že není žádný zbytek světa plný lidí – jen Lotru a Ty. A až ani Ty nebudeš, bude nad Lotru dál věčně vycházet slunce, jako kdyby se vůbec nic významného nepřihodilo. Kapučínské hory – nekonečné hory, nejnádhernější karpatská divočina… Bílé srázy, tak prudké, že stromy nerostou kolmo k nebi, ale ke skále. Rozervané skály, nejdivočejší psi, obklíčí tě dvacet bestií… Musíš projít Cheiou, nejužší soutěskou Karpat, při bouři z ní jde strach. Z bílých stěn úzkých na rozpažení plyne hluboká zelenočirá voda, tak ústí Cheia z hor. Paring – Divoké hory. Vejdi do nich od východu, můžeš-li, teprve pak poznáš jejich velkolepost. Půjdeš nad šedými ledovcovými údolími a nad tmavými jezery, u nichž po mnoha dnech spatříš první poutníky, první osamělé stany…“

V Obârșia Lotrului začíná Transalpina, nově vybudovaná horská silnice, která stoupá do sedla Urdele, kde na sebe v nadmořské výšce přes 2000 metrů navazuje hlavní hřeben Paringu a Kapučínských hor. Zvolení tohoto místa jako výchozí základny nám umožnilo nahlédnout do všech tří zmíněných pohoří a spojením jejich přechodů vznikla mimořádně atraktivní kombinace různých horských krajin, kde si na své přišli jak milovníci horských skalnatých štítů, tak i divokých pralesů a širokých travnatých plání s pastevci a stády ovcí.

První den nás autobus vyložil v sedle, ze kterého jsme vystoupali na jeden z bočních hřebenů Lotrovských hor. Bylo bouřkové počasí, takže jsme po krátké procházce po zvlněných travnatých pláních se salašemi a stády ovcí sestoupili do doliny k řece Lotru a přehradě Lacul Vidra. Večer jsme se dodávkou přesunuli do Obârșia Lotrului, kde jsme si zřídili tábor. Rumuni tu provazují svérázný kemp v balkánském stylu, zejména případná návštěva toalet za chatovou osadou představovala zajímavý zážitek.

Další den nás autobus Transalpinou vyvezl na hlavní hřeben Paringu, druhého nejvyššího pohoří v Rumunsku. Počasí nám naštěstí celkem přálo, takže jsme mohli projít hřebenovku po horské stezce nad mohutnými ledovcovými kary s křišťálovými plesy. Zatímco Lotru a Capatini jsou hory travnaté a pastevecké, Paring je více kamenitý a velehorský. Po deseti kilometrech na hřebenech jsme sestoupili k ledovcovým jezerům Zanoaga a Galcescu, kde proběhla skvělá koupačka. I náčelnici „ukryli“ svá nehezká těla do chladivé vody. Pak už jsme pádili údolím divočící říčky Lotru s karpatským pralesem dolů do kempu. Najednou se setmělo a konečně nás dostihla dlouho očekávaná bouřka. Blesky blýskaly, hromy hromovaly, padaly kroupy o velikosti holubích vajec a byl jsem opravdu rád, že už nejsme na hřebenech. I když byla stezka značená, nějak jsme z ní v tom lijáku a tmě sešli. Než jsme se dostali zpátky na stezku, museli jsme překonávat říčku Lotru, která se rychle rozvodnila v dravou horskou bystřinu. Bylo to dobrodružné, někdo brodil, někdo se píďalkovitě plazil po padlých kmenech nad řekou. Ještě větším dobrodružstvím byla zpáteční cesta do kempu dodávkou ve stylu afrických běženců.

Třetí den jsme  opět vyjeli autobusem na hlavní hřeben, tentokrát jsme se ale vydali na východ po bočním hřebeni Kapučínských hor. Putovali jsme přes svěže zelené horské louky, které byly ovečkami spasené na anglický trávník. Hřeben tvořily krystalické břidlice, na které později navázaly vápence. Tato část hor s bílými skalnatými útesy byla atraktivnější, trochu mě mrzí, že jsme se tu nezdrželi déle a nevylezli na nějaký vrchol. Snad někdy příště. Po sestupu k přehradě dali ti šťastnější skvělou koupačku v přehradě.

Čtvrtý den nás čekala celodenní jízda busem na druhou stranu hor, přesun do Banátu a večerní výstup na Rovensko. O českém Banátu jsem tu psal již několikrát, takže jen stručně. Následovalo putování oblíbenou trasou Rovensko – Gernik – Svatá Helena, která z mého pohledu nabízí to nejatraktivnější v dané oblasti. Výlet nejen v prostoru, ale i v čase. Krásná krajina s mozaikou políček, luk, pastvin a mezí. Květnaté louky se vzácnou faunou i flórou, polní cesty s úvozy a křížky. Krajina, jaká u nás s kolektivizací venkova dávno zanikla. Ubytování i stravování u krajanů a večerní zpěvy u Pěčků. Na závěr Eibenthal, tradiční závod na Kovárnu (takhle běžel vítěz) a grilovačka na Znamane. Bylo to dobré, výlet se opět vydařil.

link na stažení fotek je zde: https://uloz.to/!0jBGM0iAUBDI/rumunsko-2019-zip

Den prvý – Lotru a Obârșia Lotrului

V kempu. Trávu prý chtěli posekat, ale pak pršelo a nějak to nestihli…

Ti náročnější si připlatili za stylové rumunské chatky

K dispozici jsme dostali i jídelnu…

I svérázné WC, ke kterému se váže několik veselých historek…

Poblíž kempu byl pravoslavný monastýr s dřevěným kostelíkem

Den druhý – Paring  

U Transalpiny bylo několik stánků z občerstvením. Prodávala se mamaliga, koule z mleté kukuřice plněné masem nebo brynzou. Také tu měli pivo, naši průvodci se tu zdrželi…

Hned za sedlem začínal Paring. Šli jsme hřebenovku s překrásnými výhledy.

Počasí bylo proměnlivé a nebe neustále hrozilo bouřkou…

Letní koulovačka

Sjezdy

Sestup k jezerům

Koupačka…

Sestupovali jsme přes ledovcové kary jezer Zanoaga a Galcescu.

Najednou se setmělo a přišlo velké krupobití…

Ztraceni v pralese

Přes rozvodněnou říčku Lotru…

Varianta brod…

Tonny v mlze

Prapodivné rumunské zátiší…

Den třetí – Kapučínské hory

Odpočinek

Lacul Vidra

Rhododendrony

Dřípatky

Hořec jarní

Hořec Clusiův

Eman s vrtulkou

Den čtvrtý – přejezd Transalpinou a výstup na Rovensko   

Transalpina – busem přes pohoří Paring

Cesta vede přes nádherné horské partie

Na některých místech tvoří těleso silnice opěrné zdi staré vojenské cesty z dob tureckých válek

Výhledy z okna

V Almašské kotlině pod Rovenskem

Cestou na Rovensko

Další dny: přechod Rovensko – Gernik – Sv. Helena 

Krása polních úvozů

Tady ještě stále vykvétá v obilí koukol

Soumračník černohnědý. Na loukách tu poletují naši vzácní motýle…

Vykvétají tu i vzácné orchideje – vstavač osmahlý

V zajetí polních květů

Kozlíček Morimus funereus s hezkým českým jménem smutnil višňový

U vody poletují klínatky vidlité

Kulturní krajina Banátu

Doposud funkční mlýnky zvané vodenice

Křížky u cest

Gernik

Louky nad Svatou Helenou

Svatá Helena

Poslední dny – Eibenthal a Znamana 

Tradiční výběh na Kovárnu. Je to tak strmé, že většina závodníků “běží” po čtyřech.

V cíli padne vyčerpáním každý. I bratr Vlk. Závody si nejvíce užila kolegyně tělocvikářka, která ovšem neběžela. Prý až za rok. Tak se těšíme na nový traťový rekord.

Dalším sportovním zážitkem byl tradiční fotbalový zápas na Znamane. Vítězný tým tančil haku.

Poslední ráno. Svítání na Znamane.

Inverze nad Dunajem. Většina účastníků ji ovšem zaspala. A pak už jen návrat do Čech…

 

Zanechte vlastní komentář:

devět + = třináct