krajinou a přírodou východních Čech

Před několika lety přišli archeologové z hradecké univerzity s překvapivou zprávou o novém nálezu středověkého opevnění v Broumovské kotlině. Rozlohou nevelké tvrziště leží na mírné terénní vyvýšenině v předpolí Broumovských stěn. Ze zaniklé fortifikace se dochoval pouze příkop s navazujícím valem, obojí v terénu doposud dobře zřetelné. Kruhový val s příkopem vymezují opevněné návrší o průměru přibližně 30 metrů a lze je snadno rozeznat i na lidarovém snímku; je s podivem, že lokalita unikala tak dlouho pozornosti. Snad je to tím, že místo leží v hustém lese zcela stranou civilizace. Podobně jako zaniklý hrádek Raubschloos nad Božanovem byla jednoduchá dřevěná tvrz zbudována nejspíše někdy koncem 13. století, kdy broumovští benediktini zvolna dokončovali středověkou kolonizaci Broumovska. Fortifikace měla zřejmě sloužit jako opěrný bod k ostraze blízkých hranic panství. Archeologický průzkum přinesl jen minimum nálezů a rovněž některé prvky opevnění (neúplný val i příkop) svědčí pro to, že pevnost svoji roli hrála jen velmi krátkou dobu, pokud vůbec byla dostavěna a osídlena.

Zaniklá fortifikace na lidarovém snímku

K zaniklému hrádku lze dorazit ze Stolových hor po staré lesní cestě. Ze strmých svahů stahovali Němci k cestě vytěžené dřevo i kámen. Nakládku na vozy usnadňoval kamenný smyk a probíhala “seshora” z plošiny skály, pod kterou byly vozy přistavovány.

Pod cestou je několik hezkých propustků.

Valy i příkop obkružující ploché návrší se zaniklou dřevěnou tvrzí jsou v terénu doposud dobře zřetelné…

Obranný příkop s vnějším valem při pohledu z opevněného návrší

Bezprostředním okolím plochého návrší prochází několik starých úvozů; kdysi tu evidentně býval mnohem větší provoz než dnes. V rozsáhlém suťovišti nad fortifikací jsem našel několik míst, kdy byl těžen pískovec. Jako v jiných opuštěných kamenických dílnách, které ve Stěnách po Němcích zůstaly, i zde jsou odlámané skály a polotovary pískovcových soklů. Několik hezkých opracovaných kvádrů leží i při jedné z cest pod tvrzištěm. Téměř se nabízí hypotéza, že případná stavba uvnitř valu mohla mít kamenné základy, které si později místní lidé rozebrali jako stavební materiál. Takový osud potkal nepřeberné množství našich středověkých hradů…

Některé středověké cesty jsou dobře zřetelné

Jiné jsou téměř neznatelné

Při úvozu pod zaniklou pevností se povalují opracované pískovcové kvádry

Lokalita je ovšem pozoruhodná úplně jiným nálezem. Nedaleko jednoho z opuštěných středověkých úvozů objevili archeologové plochý pískovcový balvan s unikátním petroglyfem lidské postavy. Rytina je ztvárněna silně stylizovaně, na hlavě jsou zachyceny jen základní rysy tváře – oči, ústa, nos. Končetiny mají podobu jednoduchých linií, horní část trupu je dělena na mnoho přibližně čtvercových dílů. Na první pohled je zřejmé, že jde o snahu ztvárnit středověkou segmentovou zbroj tzv. brigantinu.

Měl jsem obrovskou radost, když jsem po hodině marného hledání našel balvan zcela porostlý mechem, který svým tvarem odpovídal zákresu z archeologické zprávy. Až při detailním pohledu z blízka bylo na několika místech zřetelné, že by povrch kamene mohl nést nějakou rytinu. Když jsem odstranil mech a povrch pískovce pečlivě očistil, zůstal jsem stát v němém úžasu. Hned vedle hlavy „zbrojnoše“ byl vysekán letopočet, který rytinu i nedalekou fortifikaci umožnil přesně datovat. I když blízkost zaniklé pevnosti, jednoduché provedení reliéfu a značné zaoblení hran linií ukazují na vysoké stáří, nebyl středověký původ rytiny doposud spolehlivě prokázán… Číslice byly ukryty v mělké prohlubni, kde archeologové neodstranili mech a nános hlíny do dostatečné hloubky a letopočet přehlédli. Vročení 1291 činí z této rytiny naprosté unikum, spolehlivě jde o jednu z nestarších památek tohoto druhu v Čechách a nejspíše i v celé střední Evropě. Vlastně jsem o žádném podobném středověkém petroglyfu s datací ještě neslyšel. Není divu, koncem 13. století uměl psát a počítat jen opravdu málokdo, obvykle pouze příslušníci vyšší nobility či klér. Prostí lidé, kteří byli autory podobných rytin nejčastěji, byli negramotní a letopočet by zapsat nedokázali. Staří většiny podobných reliéfů tedy nelze bezpečně doložit a jejich datace i původ bývají jen předmětem odhadů a debat. Těžko hádat, kdo zde tuto rytinu zanechal, její souvislost s vojenskou posádkou v blízké tvrzi je ovšem nezpochybnitelná. Broumovsko získalo tímto nálezem naprosto unikátní památku, jakou nikde jinde nemají. Stále je co objevovat!!!

Detail letopočtu datuje reliéf do konce 13. století a činí z něj vzácnou a unikátní památku…

Kámen s rytinou před a po očištěním. Je s podivem, že jsem ten petroglyf našel po pouhé jedné hodině…

Po dohodě s archeology jsem kámen uvedl do původního stavu a jeho přesné souřadnice prozatím z pochopitelných důvodů uvádět nebudeme. Možná jednou, až budeme mít jistotu, že je kámen dostatečně těžký a jeho spodní část vnořená do půdy je dostatečně velká, aby nemohl být zcizen. Na druhou stranu, pokud bude o rytině všeobecné povědomí, sníží se riziko, že dojde k jejímu poničení např. těžkou lesní technikou. Již teď je zřejmé, že tu v nedávné minulosti řádili hledači pokladů s detektory. Dokládají to vykopané zrezivělé háky, články řetězů a další kovové předměty související s běžným lesním hospodařením, které se zde na několika místech povalují.

A ještě jeden nález mě na této lokalitě překvapil. Když jsem marně hledal další rytiny, našel jsem pod jedním z balvanů starou dřevěnou bednu. V podobných bednách býval dříve skladován vojenský materiál a skoro jsem si říkal, jestli jsem nenarazil na jednu z bájných skrýší werwolfů. Bedna byla k mému velkému zklamání prázdná. O kus dál jsem pod jinou skálou našel další. Tentokrát jsem se po jejím otevření rozesmál. Uvnitř byly dřevěné makety mečů a dalších sečných zbraní. Evidentně jsem narazil na místo, kde „zbroj“ uschovali novodobí rytíři, kteří se sem sjíždějí na LARPy a ve zdejší skalní divočině svádějí své simulované bitvy. Kdyby tak věděli, že nedaleko skuteční rytíři strážili benediktinskou hranici a podoba jednoho z nich je zde v kameni natrvalo zvěčněna…

P.S. S dvoutýdenním odstupem se jeví vše jinak. Fotografie s letopočtem nalezeným u rytiny se dostala k posouzení paleografům, kteří se profesionálně zabývají studiem podobných starých nápisů. Podle jejich závěrů pochází vročení z pozdější doby, nejspíše z 15. století. Ve 13. století se téměř výhradně užívaly číslice římské, protože zavedení přehlednějšího systému arabských číslic bránila církev. Podle tehdejšího “grafického fontu” (viz obr. níže) by měla druhá číslice, kterou jsem přečetl jako 2, být ve skutečnosti 4.

Letopočet by se pak správně měl číst 1491. Ale je to stále velká hádanka. Fortifikace a tedy nejspíše i rytina pocházejí z 13. století. Dokládá to několik archeologických nálezů – např. kované hřeby typické pro konec 13. století. A hlavně kdyby byl hrádek o dvě stě let mladší, jistě by se o jeho existenci dochovala nějaká písemná zmínka. Kolonizace Broumovska byla v té době již dávno dokončena a je nemyslitelné, že by podobný objekt z 15. století zcela upadl v zapomnění. Zdá se tedy, že to datum (případně i rytinu) někdo poblíž zaniklé tvrze vysekal později. Je to velká záhada, paleografové i historici nad tím kroutí hlavou. Na faktu, že jde o unikátní památku, se ovšem nic nemění. Všechny doposud objevené letopočty, vysekané na Broumovsku do skal, jsou mladší a pocházejí až z 16. a 17. století…