krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

O slezském Apollovi

rubrika: Fauna autor: 10. 1. 2017

Největší evropský denní motýl jasoň červenooký – Parnassius apollo. Už jen jeho vědecké jméno, které je odvozeno od antického symbolu mužské krásy, bájného Apolla, syna samotného Dia, dává tušit, že jde vskutku o krásný druh motýla. Motýl má velká černobílá křídla s kontrastní kresbou červených kruhů a setkání s ním je i pro člověka, kterému jinak příroda nic neříká, velkým zážitkem. I když jasoň červenooký nebyl nikdy plošně rozšířený, přežíval ještě před sto lety ostrůvkovitě na mnoha místech. Dnes jde bohužel o jeden z nejohroženějších druhů evropských motýlů…

Jasoň červenooký – Parnassius apollo, jeden z největších a nejhezčích evropských motýlů…

Jasoň červenooký je ve střední Evropě považován za třetihorní relikt a svým výskytem je vázán hlavně na suché skalní stepi s obnaženým podložím a s porosty rozchodníků, živné rostliny pro housenky motýla. Tento biotop byl v minulosti mnohem běžnější než dnes, protože krajina byla více odlesněna a skalnaté stráně byly udržovány extenzívní pastvou koz a ovcí. U nás měl jasoň červenooký například několik historických lokalit i v Podkrkonoší, na polské straně létal na skalách kolem hradu Książ a na několika místech v Kladské kotlině. Jelikož jde o druh velmi atraktivní, byl výskyt jasoně sledován sběrateli motýlů již od 18. století a máme tak dostatek zpráv o postupném zániku jednotlivých lokalit. Kromě zarůstání stanovišť kvůli vymizení pastvy bylo další příčinou vymírání zřejmě i to, že jednotlivé populace, které se dostávaly do vzájemné izolace, ztrácely postupně příbuzenským křížením a následnou degenerací životaschopnost. A svoji negativní roli sehráli jistě i nezodpovědní sběratelé, kteří na některých lokalitách lovili jasoně v obrovském množství. Když už bylo jasné, že motýl na lokalitě vymírá a za pár let nebude co preparovat a sbírat, snažili se jej sběratelé sice najednou co nejpřísněji chránit, ale celkovému zhroucení populace a následnému vyhynutí se už zabránit nedalo.

Většina evropských populací dnes přežívá ve vysokých horách. Ochlupené tělo je adaptace na teplotní výkyvy…

Nejznámější sudetskou lokalitou, na které byl jasoň červenooký v polovině 19. století mezi sběrateli motýlů vyhlášený svojí velkou početností, byl Kruczy Kamień nad Lubawkou ve Vraních horách. Smutný osud zdejší populace je díky intenzivnímu zájmu přírodovědců i sběratelů dobře zdokumentovaný a pomohl vědcům pochopit, proč motýl vyhynul i na většině svých ostatních lokalit. Kruczy Kamień je dnes chráněn jako přírodní rezervace a předmětem ochrany jsou poměrně rozsáhlé skalní výchozy a suťoviště tvořená sopečnou horninou ryolitem. Strmý svah s převážně jihovýchodní orientací má místy vysloveně suchý xerotermní charakter, díky kterému tvoří část lokality skalnatá lesostep s nezapojenou vegetací skalniček včetně rozchodníků. I když se tu dnes z ochranářských důvodů intenzivně odstraňují nálety, je velká část rezervace porostlá lesem a křovím. Vrchol srázu je turisticky přístupný a je odtud nádherná vyhlídka na městečko Lubawka a Královecké sedlo. V minulosti byl Kruczy Kamień oblíbeným cílem nedělních výletů a historické pohlednice z 19. století ukazují rozsáhlý lávový příkrov, který je zcela holý bez dřevin. V té době se na zdejší skalní stepi ještě pásly kozy a jasoňovi se tu vysloveně dařilo.

 Kruczy Kamień – skalnaté stepi a suťoviště ve spodní části rezervace jsou přirozeným biotopem jasoně

Skály na zdejším rozsáhlém ryolitovém příkrovu

Na vrcholové vyhlídce

Výhled na polskou krajinu v Královeckém sedle. V pozadí Krkonoše

Kruczy Kamień leží v ústí stejnojmenné doliny, která vbíhá hluboko do polské části Vraních hor

Jelikož se jasoň červenooký vyznačuje vysokou mírou vnitrodruhové variability, byly jeho jednotlivé populace popisovány jako samostatné poddruhy. Zdejší populace byla vědecky popsána jako jasoň červenooký slezský – Parnassius apollo silesianus. Protože šlo o jedinou lokalitu tohoto poddruhu v Sudetech s početnou populací, sjížděli se na místo amatérští milovníci přírody stejně jako gymnaziální profesoři z celého Slezska. Každý chtěl mít ve své sbírce jasoně z Krkavčí skály. Zvýšeného zájmu o motýla záhy využili profesionální obchodníci s přírodninami stejně jako místní lidé, kteří si z jeho lovu udělali vítané přilepšení rodinného rozpočtu. Jeden z tehdejších návštěvníků lokality popisuje, jak se mu i přes nepřízeň počasí podařilo během krátké doby s pomocí čtyř místních chlapců, kteří pro něho lovili motýly do svých čepic, získat 146 exemplářů. To je obrovské množství, tak početné populace jsou dnes opravdu jen výjimečné. Nepoškozený exemplář motýla se tenkrát běžně prodával minimálně za jednu marku a tak není divu, že během některých sezón bylo na lokalitě odloveno odhadem až tisíc motýlů. Každému myslícímu člověku muselo být jasné, že takový nápor nemůže zdejší populace dlouho vydržet. Když začal motýl mizet, uvědomili si toto riziko i majitelé zdejších pozemků, které tenkrát spadaly pod Pštinské panství. Byl vydán zákaz sběru a posléze i dokonce i úplný zákaz vstupu na lokalitu a zdejší lesníci byli dokonce pověřeni, aby důsledně kontrolovali dodržování těchto příkazů. Bylo ovšem již pozdě a v roce 1892 byl motýl na lokalitě pozorován naposledy. Těžko říci, zda za to mohli opravdu jen sběratelé a je téměř jisté, že se na jeho vyhynutí podílely i změny v hospodaření, jako byla nevhodná lesní výsadba a zánik pastvy. Nicméně tlak sběratelů byl zřejmě v tomto případě rozhodující, protože i když není lokalita nijak rozsáhlá, vždy se tu alespoň místy vhodné biotopy udržely. Pro vyhynutí v důsledku sběru svědčí i to, že se na lokalitu podařilo jasoně hned dvakrát navrátit. Němečtí přírodovědci před sto léty ještě neměli problém vnímat přírodu romantizujícím „goethovským“ pohledem, a tak se pro ně stalo vyhynutí slezského „Apolla“ takovou malou národní tragédií, kterou bylo třeba odčinit. Členové Slezské entomologické společnosti nakonec dospěli k zásadnímu rozhodnutí, že se jasoň musí do Sudet vrátit. Koncem 19. století se tak na několika lokalitách v Alpách i jinde, kde se motýl ještě vyskytoval v hojném počtu, objevili postarší pánové s entomologickými síťkami. Domů do Slezska si odváželi v krabicích vystlaných hedvábím drahocenný náklad živých jasoňů, které pak na místech, kde se druh ještě nedávno vyskytoval, vypouštěli do volné přírody. Bohužel vše marno, i když se na několika lokalitách motýl množil, nově založené populace nakonec vždy po několika letech vymizely. Základem obnovené populace na lokalitě Kruczy Kamień se stali jedinci odchycení na lokalitách v Bavorsku a motýl tu přežíval ze všech míst nejdéle, až do r. 1926. Vzhledem k tomu, že se tenkrát ještě nic nevědělo o tom, jak problematické je udržet v izolovaných malých populacích genetickou variabilitu potřebnou pro dlouhodobé přežití, to lze jistě považovat za úspěch.

Jasoň červenooký – kopulace. Samec uchvátil samici za letu a poté pár spadl do trávy, kde zůstal ve spojení několik hodin…

Vnitrodruhová variabilita je díky dlouhodobé izolaci velká a tak jsou často jednotlivé evropské populace popisovány jako samostatné podruhy…

Snad právě snaha slezských entomologů z doby před sto lety inspirovala nadšeného milovníka přírody Jerzyho Budzika, aby jejich pokus zopakoval. Dlouho složitě vyjednával s úřady, než získal potřebná povolení k odchytu dnes nejpřísněji chráněného motýla. Vyrobil speciální motýlí voliéry, kde začal pěstovat rozchodníky jako živné rostliny pro housenky a nektarodárné kvetoucí byliny pro dospělé motýly. Do voliér vypustil dvě samice odlovené v Alpách a dva samce pocházející z Polských Pienin. Díky nepředstavitelné péči se mu z těchto čtyř motýlů podařilo vypiplat početnou populaci, která dnes slouží jako zdroj motýlů pro jejich návrat do přírody. Stovky hodin opečovával vajíčka, housenky i kukly, aby se mohl na pár dní potěšit pohledem na nádhernou kresbu motýlích křídel. Již v roce 1994 mohl na lokalitě Kruczy Kamień vypustit na padesát oplodněných samic, které zde založily novou populaci. Jasoň se tu následně po dobu jedenácti let udržel, i když jen v malém počtu. Velkým problémem byl bezzásahový režim, díky kterému lokalita zarůstala náletem, a zřejmě se opět začalo negativně projevovat příbuzenské křížení. Proto bylo na lokalitu opět z jeho chovu vypuštěno v r. 2006 a 2008 přes šedesát motýlů k posílení populace a v malém počtu tu motýl dosud přežívá. V roce 2016 zde proběhl velký zásah, který lokalitu změnil k nepoznání a jasoň tu má dnes mnohem lepší podmínky. V Polsku navíc nově běží jeho národní záchranný program, který mají na starosti entomologové z Vratislavské univerzity. V arboretu v Sycově vznikla velká odchovná stanice pro jasoně i  další ohrožené druhy motýlů a díky zkušenostem Jerzyho Budzika tu motýly úspěšně množí. V dobrých letech se tu líhne k jedné tisícovce motýlů, což je už populace, se kterou se toho dá hodně podniknout. Aby bylo zabráněno degeneraci, jsou jednotlivé linie motýlů pečlivě monitorovány a občas posíleny „novou krví“ z jiných populací. Ve spolupráci se správou národních parků Stolové hory a Krkonoše byla vytipována další vhodná místa, kam by se měl motýl v brzké budoucnosti navrátit a na správách parků byly už pro motýly postaveny menší aklimatizační voliéry. V Krkonoších by měla být obnovena populace na historické lokalitě Chojnik, hlavní a nejpočetnější sudetská populace by měla vzniknout posílením té dnešní na Kruczym Kamieńi. Pokud bude jasoň na těchto lokalitách prosperovat, počítá se s postupnou obnovou i na dalších místech. Snad se to podaří, že to může fungovat, ukazuje příklad z České republiky, kde jasoň červenooký zcela vyhynul, vytrvalým úsilím ochránců přírody z ČSOP se jej ale podařilo v r. 1986 úspěšně repatriovat na jeho nejznámější lokalitu ve Štramberku.

Kruczy Kamień – místo kde probíhá návrat jasoně do sudetské přírody

Poslední dobou tu začali ochranáři odstraňovat náletové dřeviny

Rozsáhlé skalní výchozy

Skalní jehla v horní části rezervace

V suťovištích jsou rozsáhlé porosty rozchodníku – živné rostliny pro housenky

Úhory, meze a květnaté lemy polních cest v dolině nabízejí potravu i dalším druhům motýlů

Reliéf v rezervaci je členitý, na několika místech jsou i rozsáhlejší skalní stěny

Pokud se ještě pročistí jehličnany, které tu beztak zasychají, rezervace bude udržována v žádoucím stavu a populaci občas doplní “nová krev” z chovu, věřím, že se tu jasoň může dlouhodobě udržet…

Tak ať se to podaří, je to krásný motýl…

literatura:

Tarnawski Dariusz, Projekt programu czynnej ochrony niepylaka apollo Parnassius apollo w Polsce, Fundacja EkoRozwoju, Wrocław 2013

Budzik Jerzy, Tarnawski Dariusz, Czynna ochrona niepylaka apollo Parnassius apollo w Polsce i jego reintrodukcja na Dolnym Śląsku,  Wiad. entomol. 25, Supl. 2: 29-38, Poznań 2006

http://apollo.natura2000.pl/apollo.php

http://www.lepidoptera.cz/

Zanechte vlastní komentář:

šest − pět =