krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Píčův statek

rubrika: Genius loci, památky autor: 10. 5. 2015

Dnes už jen ruiny připomínající zříceniny středověkých hradů. Ještě nedávno největší statek široko daleko. Samota na okraji náhorní plošiny Příhrazských skal. Spíše tvrz nežli hospodářská usedlost. První zmínka v kronice z r. 1554. Dvůr se vstupní branou, rozlehlé budovy z mohutných pískovcových kvádrů, podzemní sklepení vytesaná do skal. Pět set let prosperity. Vážený rod hrdých sedláků. Patnáct hektarů polností, chov koní proslulých po celém kraji. Pak padesátá léta, rozkulačení a konec historie trvající půl tisíce let.

Píčův statek připomíná spíše tvrz. Do dvora vstupujeme mohutnou bránou,

za kterou se objevují torza budov

Statek zbytky svých mohutných zdí připomíná středověký hrad

Hlavní obytná budova a stáje v pozadí

Kuchyň

Chlév

Z roubených budov zbyla jen kamenná podezdívka

K totálnímu zpustnutí stačilo pár desítek let

Místnosti pro uskladnění zásob vytesané do pískových skal pod statkem

Rozsáhlé sklepy

kde je i v parném létě chladno…

Rekonstrukce statku (http://www.turistika.cz/mista/picuv-statek-v-ceskem-raji)

A Píčův statek dnes…

Musel to být opravdu monumentální dvůr

I dnes z těch ruin vyzařuje hrdost a nezávislost zaniklého selského stavu zemí českých

O statku a rodu Píčů:

Historie statku se začala psát v dávném středověku, kdy v jižní části náhorní plošiny Hrada byla postavená selská usedlost. O tom, kdo ji postavil a byl jejím majitelem, archiv mlčí. První písemná zmínka o usedlosti pochází z roku 1554. Novější záznamy z roku 1682 uvádějí jako majitele Pavla Komárka, který usedlost převzal po svém otci „se vším, co hřebem přibito a hlínou omazáno jest“, jak se praví v purkrechtní knize rychty boseňské. Usedlost je v ní uvedená jako „Komárovská chalupa“. Začátkem 18. století rod Komárků neměl právoplatného dědice. Měl jím být Jiří Komárek, který se však nevrátil z vojny. V roce 1716, po smrti Pavla Komárka, se na statek přiženil Jan Píč. Přinesl peníze, statek začal vzkvétat. Dynastie Píčů na Hradech trvala téměř čtvrt tisíciletí. Rod na svých sprašových polích, loukách a v lesích o rozloze 25 jiter (14,4 ha) dobře hospodařil. Proslulý byl zvláště jeho chov koní, o kterých se říkalo, že by zlaté podkovy mohli nosit. Na statku se chovala i jiná domácí zvířata. Dařilo se také pěstování zemědělských plodin. Zásoby obilí byly vždy dostatečné. Obilí se mlelo ve Skálově mlýně v Březině. Každý druhý týden se peklo 14 bochníků chleba. Rod Píčů se těšil velké vážnosti v kraji. Píše se, že statek navštěvovala i hrabata. Vše v okolí se spojovalo s jejich jménem. Údajně i kavkám ve skalách se přezdívalo „Píčovi holubi“. Posledním velkým hospodářem na statku byl Václav Píč narozený v roce 1876. Byl dvakrát ženatý, otcem celkem šesti dětí (potomci žijí v okolí dodnes). Václav Píč zemřel v roce 1941 ve věku 66 let. O slavném pohřbu psaly i noviny. Konec všemu udělala padesátá léta minulého století. V té době na statku žila jen vdova po Václavu Píčovi se synem Vladimírem. Byli označení za kulaky a jako s takovými mělo být naloženo. Psal se rok 1952, když syna Vladimíra odvedla bezpečnost s pouty na rukou. Dva roky byl vězněný v kamenolomu v Libochovanech. Vdovu po Václavu Píčovi chtěli umístit do starobince v Kurovodicích. Při zatýkání se jí podařilo utéct. Běžela ke své dceři do Branžeže. Místní ji našli na cestě vysílenou a promrzlou. Na saních ji dopravili ke své dceři, u které strávila poslední tři roky svého života. Píčův statek zůstal opuštěný. Co nedokázal zub času, to během krátké doby zvládli budovatelé světlých zítřků. Pozemky znárodnili. Vybavení statku rozkradli, hodil se i stavební materiál. To je pohnutá historie několik století prosperujícího Píčova statku.

text převzat z http://www.turistika.cz/mista/picuv-statek-v-ceskem-raji, původní zdroj informací pravděpodobně: J. Waldhauser – Český ráj očima archeologie, 300 tajemných míst a jejich příběhy 

 

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: admin Odepsat

    Ano, garantovali jsme si největší svobody a výhody v dějinách, ale ve „velkém mejdanu“ nebude mít kdo pokračovat, žijeme na úkor budoucnosti, tak jako na úkor minulosti spalujeme sloje uhlí. Budoucími generacemi, které se nenarodily a nenarodí, jsme si zatopili pod kotlem stálého ekonomického růstu. S. Komárek

Zanechte vlastní komentář:

osm − = sedm