krajinou a přírodou východních Čech

Jenom pár “letovek” z několika srpnových vycházek k vodě. Kdo někdy z blízka pozoroval vzdušné souboje vážek, ví, že ten anglický výraz (Dragonfly; dragon-drak, fly-létat nebo též moucha) charakterizuje tahle zvířátka naprosto přesně a výstižně… Další letovky jsou v galerii a ve starším článku. Všechny fotky jsou na amatérskou zrcadlovku a “levné  sigmácké” objektivy. Při [...]

Horké léto a modrozelené kovové záblesky motýlic v pomalém letu nad hladinou. “Vodní motýli” vznášející se nad čistými říčkami. Akrobatické vzdušné souboje samečků, kteří pečlivě střeží svůj kousek břehu. Na vážky velmi neobvyklý třepotavý let připomínající motýly. Těm se ostatně motýlice podobají i krásným zabarvením svých křídel proto také české jméno motýlice. Ještě výstižnější je jejich [...]

Jenom několik fotek motýlů z jarních procházek a výletů. Většinou čerstvě vylíhlí, takže křídla nejsou “olítaná” a kresba na nich jen září…                                                                   [...]

Jen málokterá skupina motýlů dokumentuje tristní stav naší krajiny lépe než hnědásci. Díky specifickým životním nárokům a závislosti na pestré mozaice různých stanovišť, vymizela u nás většina druhů hnědásků a nutno říci, že pravděpodobně nadobro. Co se stalo s českou krajinou? Rozorání mezí, zarůstání stepních enkláv po omezení pastvy, velkoplošné zalesňování smrky a borovicemi, meliorační [...]

aneb O motýlech s černým kožíškem Většina lidí si spojuje motýly s představou prosluněných květnatých luk, nicméně existují i motýli, kteří se adaptovali na chladné prostředí vysokých hor a dalekého severu. Typický příklad představují okáči rodu Erebia, což jsou takoví zdánlivě nenápadní motýlí otužilci, jejichž housenky se vyvíjejí na tenkostébelných horských travinách (metlička, kostřava…). U nás [...]

Oko za oko aneb O podivuhodném fenoménu úžasných očních skvrn Motto: „Obraz očí jakožto lidský artefakt představuje jeden ze základních motivů v kultuře, jehož význam může být často analogický funkcím očních skvrn u motýlů: zastrašování, svedení pozornosti na sebe (deflekce), imponování. Například africká maska s velkýma očima má zahánět cizince, ženy a malé děti od [...]

Nikdy jsem nepochopil, proč jsou ropuchy považovány za zosobnění ošklivosti, když to jsou vesměs krásné a roztomilé žáby. Snad že dospělé samice bývají takové zavalité a bachraté s bradavičnatou kůží. Ale jinak jsou to krásná zvířata. Z našich tří druhů vyniká nejhezčí a nejkontrastnější kresbou ropucha zelená – Bufo viridis. I když jde v nižších polohách o poměrně [...]

Barva je kvalita povrchu hmoty. Mění se jím vlnová délka světla a výsledkem je vjem, který je vytvářen viditelným světlem dopadajícím na sítnici lidského nebo živočišného oka, případně jiných receptorů dalších organizmů. Barevné vidění lidského oka zprostředkují receptory zvané čípky trojího druhu – citlivé na tři základní barvy: červenou, zelenou a modrou. Barva objektu záleží na jeho fyzikálních vlastnostech a na vnímání pozorovatele. Z hlediska fyzikálního můžeme říci, [...]

Skalnatý kopec se zříceninou hradu Lichnice je jedním z posledních míst východních Čech, kde ještě můžeme vidět poletovat drobného ale překrásného modráska rozchodníkového (Scolitantides orion). Jak už napovídá druhové jméno, vyvíjejí se housenky tohohle modráska na rozchodníku, což je rostlina vázaná na různé skalnaté meze, svahy, stráně a stepi. Takových míst v naší krajině poslední dobou velmi [...]

Ohniváčci jsou opravdu hodně zvláštní skupinou modrásků. Jak už napovídá jejich české jméno, mají ohniváčci nádherně žlutooranžově zabarvená křídla a tímto se dosti liší od svých modře zabarvených příbuzných. Od ostatních zástupců čeledi modráskovitých (Lycaenidae) se liší i živnými rostlinami – zatímco modrásci se nejčastěji vyvíjejí na bobovitých rostlinách, housenky ohniváčků se živí hlavně na [...]