krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Sedloňovský vrch

rubrika: Krajina a příroda autor: 16. 10. 2015

„Jsem synem svých domovských lesů; miluji jejich drsnou přírodu … a to celou silou své duše.“

Karel Klostermann

Konec dlouhého sucha, v potocích opět voda. Říjnové barvy v listech stromů. Zlaté koberce uschlé třtiny. Mlhy a podzimní deště. Temné mraky přes hřebeny Orlických hor. Hory a lesy sudetské. Sedloňovský vrch – smrky, buky a jeřáby. Místy téměř prales. Obrázky z Váchalovy Šumavy umírající a romantické. Klostermannova stýskání. Samota. Bloudění v mlze, obrysy stromů, větrem učesaná tráva. Lesní cesty, dřevorubecký srub a černý kříž.     

Nejlépe přijít po lesních stezkách směrem od Sedloňova. Hned nad vsí začíná krásný les.

Informační tabule mluví o pralesu, ale staletých stromů je tu poskrovnu…

Přesto jsou zdejší lesy krásné

Cestou na hřeben hory…

Rezervací prochází i asfaltka, která vede k linii hraničního opevnění.

Svědci nedávné historie.

Černý kříž nad Sedloňovem

Ploché temeno Sedloňovského vrchu

Zakrslá a hodně prosvětlená horská smrčina

Na rozdíl od hlavního hřebene Orlických hor je zdejší les vitální a přirozeně zmlazuje

Kouzlo podzimního lesa

Lesní trávy česané severním větrem…

V horské smrčině nad Sedloňovem. Skoro jako na Šumavě…

„Nějak se nám nový život a nové dění nerýmuje s tím, co tady bývalo dřív. Ale ať je předem mezi námi jasno. Může být, že se různě díváme na přírodu, na věci a na lidi. Vidíme před sebou reálný svět, svět jak stojí a žije, ale nazíráme na něj různou optikou, zabarvenou rozdílným temperamentem a odlišnou povahou i založením. Jednu výhodu mi ale musíte přiznat. Jsem dítě těchto hor; znal jsem tep přírody, a ta, i když drsná a nehostinná, přece jen mi byla milující matkou, která je nám tím dražší, čím je chudší. Nemnoho vysokých stromů, které tu úmyslně byly ponechány jako vzorky zašlé, do nenávratna zmizelé doby, rozvážně a smutně potřásá svými tmavozelenými větvemi, jako by vzpomínaly hekatomby vyvražděných bratří a druhů. Co tu kdysi ve své nádheře a majestátnosti bývalo jedinečné, nekonečný prales, to až na několik málo zbytků zaniklo. Zní tady píseň a máte-li pozorný sluch, neujde vám smysl jejích tónů; a země před vámi rozevírá poučnou knihu s nespočetnými stránkami. Staré kmeny a staré pařezy pokrývající půdu jsou vesměs popsány rozpukaným písmem; zdá se být tajuplné a přece je zlehka čitelné. Přišel čas, kdy se musíme vydat na zpáteční cestu.“

Karel Klostermann, Črty ze Šumavy, 1890

 

PR Sedloňovský vrch

Na západním svahu Sedloňovského vrchu je stejnojmenná přírodní rezervace vyhlášená v r. 1954 o rozloze 99,7 ha v nadmořské výšce 790 – 1050 m. Jedná se o fragment přirozených místy pralesních bukosmrkových porostů s vtroušeným javorem klenem a jeřábem ptačím. Z chráněných druhů zde byly nalezeny např. prstnatec listenatý, pětiprstka žežulník, oměj pestrý, bledule jarní, koprníček bezobalný a upolín nejvyšší. Sedloňovský černý kříž stojí pod sedlem Sedloňovského vrchu v nadmořské výšce 1005 m. Původně zde stával dřevěný, černě natřený kříž s Kristovým tělem z mosazného plechu, postavený k uctění památky rakouského ministra orby Jeronýma hraběte z Mansfeldu. Traduje se, že při západu slunce se mosazná plocha leskla a byla viditelná až z opočenského zámku. Srub nedaleko kříže sloužil v době budování pohraničního opevnění jako bufet pro dělníky. Po hřebenu se táhne linie pevnůstek pohraničního opevnění z let 1937 – 38. 

http://www.orlickehory.net/mista/kriz.htm

 

Zanechte vlastní komentář:

× dva = osmnáct