krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Sklenářovice

rubrika: Krajina a příroda autor: 19. 1. 2014

motto: Ještě na začátku 20. století měla vzkvétající obec s vlastní samosprávou, školou, mlýnem a dvěma hostinci 220 obyvatel ve 42 domech. Ti byli po druhé světové válce vyhnání do Německa. Stavení postupně chátrala a brigádníci ve službách pastvinářského družstva z Mnichova Hradiště tomu rozhodně nebránili. Z nepochopitelných důvodů nedostaly Sklenářovice šanci na záchranu prodejem chalupářům. Definitivní konec přišel s akcí „Demolice” v roce 1959 – 60. Ženijní jednotka československé armády pomocí trhavin a vojenské techniky srovnala se zemí na tehdejším trutnovském okrese celkem 254 objektů. Bohužel i celé Sklenářovice.

In: Veselý výlet 17/2001

Jen torzo mlýna zbylo z kdysi prosperující sudetské obce Glasendorf (Sklenářovice)

Obec tvořilo 42 hospodářství, byla tu škola a dvě hospody. Dnes zde stojí jediná rozpadající se stodola.

Glasendorf (Sklenářovice) v první polovině 20. století. foto: http://www.zanikleobce.cz/

A stejné místo o šedesát let později

Dnes už jen historické pohlednice připomínají zašlou slávu jedné z nejstarších krkonošských obcí. Kdy byla v hlubokém údolí Zlatého potoka pod Rýchorským hřebenem založena osada Glasendorf (Sklenářovice) se neví, její vznik však jistě souvisel s těžbou zlata a provozem místní sklářské pece. První písemná připomínka pochází z r. 1542, nejstarší dolování zlata prokazatelně sahá až do 11. století a zlato zde možná rýžovali už keltští prospektoři před dvěma tisíci lety (viz. nález keltských duhovek v Trutnově). I dnes se ostatně dá s trochou štěstí z náplavu  Zlatého potoka nějaká ta malá zlatinka vyrýžovat. Největší rozkvět osadě přinesla zlatá horečka v 16. století, kdy se tu zlato těžilo jak rýžováním, tak zejména rozsáhlými povrchovými dobývkami. V kopcích kolem Sklenářovic je dokonce i několik hlubokých štol. Dnes zdejší středověkou zlatou horečku v okolních lesích připomínají všudypřítomné pozůstatky sejpů, příkopů a hald.

Sklenářovice – kamenný most z 16. století

Unikátní památku na dobu prosperity představuje zdejší kamenný most z 16. století, který se svým obloukem monumentálně překlenuje Zlatý potok hned na začátku údolí. Není u nás mnoho takových památek… Po útlumu těžby přešla obec na budní hospodaření spojené s pastevectvím skotu a produkcí mléka. Připomínkou tohoto způsobu hospodaření jsou pozůstatky kamenných „mlíčnic“, jakých si sklípků s tekoucí vodou, kde se před svozem na trh do měst uskladňoval sýr a mléko.

Kamenné mlíčnice fungovaly jako přírodní chladničky, kde se v létě skladovaly mléčné výrobky.

Žilo tu asi 250 obyvatel, stály tu dvě hospody, škola, mlýn a 42 domů. foto: http://www.zanikleobce.cz/

Německé horaly připomíná dnes jen obnovený pomník padlým v 1. světové válce

Cesta zaniklou obcí. Po obou stranách stály chalupy.

Z obytných domů zbyly jen hromady kamení. Obvodové zdi zůstaly jen u mohutného mlýna.

Sklenářovice dnes. Pomalý zánik kulturní krajiny…

Zbytky pastvin se udržují jen díky dotacím…

Tehdejší neuvěřitelně tvrdý život hospodářů na strmých kamenitých políčkách v horském údolí dodnes dokládají agrární valy – mohutné hromady kamení na mezích, které vznikly vynášením kamenů z polí a kosených luk. Některé valy jsou vidět i na leteckých snímcích, mají na výšku dva metry a v obvodu desítky metrů. Agrární valy se tu dají potkat i hluboko uprostřed lesů a když se pak člověk podívá doma na historické snímky, žasne kde všude byly původně louky a pastviny.

Agrární valy. Všudypřítomné hromady kamení, které vynosili hospodáři ze svých políček, dokládají nezměrnou dřinu krkonošského budního hospodaření.

Stejně jako jinde v Krkonoších byla i tato obec čistě německá. Snad díky odlehlosti nedošlo po odsunu k dosídlení a zdejší chalupy ani nebyly nabídnuty k odprodeji chalupářům a tak byla celá obec v roce 1960 srovnána se zemí. Celé údolí je liduprázdné a dnes zde na malé farmě poustevničí jen jeden osamělý pastevec koz.

Sklenářovice z letadla, http://kontaminace.cenia.cz/

Z původní zástavby stojí torzo mlýna a jediná poslední stodola, která byla ponechána pro skladování sena. Jen roztroušené zbytky kamenných podezdívek a staleté lípy, kaštany a javory prozrazují, kde všude dříve stávaly chalupy. Teprve pokud si člověk na výlet do Sklenářovického údolí vezme s sebou pár vytištěných místních historických pohlednic, dojde mu, co že se to tady v Sudetech po válce vlastně stalo.

Celou dobu mě při toulkách zmizelou vesnicí Sklenářovice doprovázel krkavec…

A snad žádné jiné zvíře nevystihuje podstatu Sudet lépe (v dobrém i zlém).

literatura:

http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=9516&Itemid=27

http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=10678&Itemid=32

http://www.zanikleobce.cz/

Veselý výlet 17/2001

 

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: Petr Škrabálek Odepsat

    Takových Glaasendorfů bylo mnoho. Odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce byl akt národní pomsty za odsun českého obyvatelstv ze Sudet před vypuknutím války. Dodnes tam ti lidé chybí. Češi i němci. Ti němci tam žili spolu s čechy stovky let. Měli normální sousedské vztahy i spory. Rozdělil je až nacizmus. Šovinistická nacionální ideologie, která tehdy šla světem. Zdá se mi, že jsme svědky druhé vlny této šílené ideologie, protože se projevuje v Maďarsku, na Slovensku, v Čechách, Francii, Německu a řadě dalších Evropských státú. Lidi, vemte rozum do hrsti. Nadřazená rasa neexistuje, existují jen lidé kteří se domnívají, že jsou něco víc než ti druzí a před nimi se musíme chránit všemi dostupnými prostředky. P.

  2. autor komentáře: Horst Lampert Odepsat

    zde zadejte svůj vzkaz

  3. autor komentáře: Antonín Tichý Odepsat

    Odhazuji širák do dáli a hluboce se klaním. Jsem jen trochu starší náchodský rodák a Sklenářovice jsou místem mého srdce. Viz několik článků na mém webu. Musím se jen pousmát kolik různých stránek používá mé obrázky a klidně si na ně dají svůj vodoznak. Jako nevyvratitelný důkaz třeba pohlednice prokazatelně z mé sbírky s ručním přípiskem o cestě na Maxhütu… (to není nic proti vám). Srdečně zdravím z podhůří Rýchor – Tonda

    • autor komentáře: admin Odepsat

      Dobrý den, děkuji za komentář, váš blog se mi hodně líbí… u historických fotek uvádím zdroje a pokud se mi podaří kontaktovat majitele, žádám nejdříve o svolení… Někdy ale bohužel citovaný zdroj není ten primární… kdybych věděl, že je fotografie vaše, nejdříve bych se samozřejmě zeptal… tak snad se moc nezlobíte, kdybyste věděl, kde všude se bez mého svolení objevují moje fotky. holt, to je ten internet.

      jj

Napsat komentář k Horst Lampert Zrušit odpověď na komentář

− čtyři = jedna