krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Stairway to heaven

rubrika: Genius loci, památky autor: 28. 12. 2013

aneb O Scala sancta (O svatých schodech)

motto: Vzhled barokní krajiny položil základ české kulturní krajiny. České baroko je považováno za krajinně historický fenomén, založený na společenských, hospodářských a kulturních základech. Je označováno jako krajinná revoluce, kdy se podoba krajiny, zdevastované třicetiletou válkou, změnila v plánovitě tvořenou krajinu kulturní. Upřednostňovaly se zejména vyvýšeniny terénu, aby byla stavba z okolí dobře viditelná. Krajina se cílevědomým působením člověka stává komplexem s prvky sakrálními i světskými, propojenými osami a liniemi duchovními nebo světskými. Krajina se tak mění na umělecké dílo. Architektonické dominanty jsou uzlové body krajinné kompozice, vytvářejí pohledové cíle. Dominanty mají v krajinné kompozici své místo a funkci, přispívají k orientaci a k pochopení prostorových vztahů.

D. Prokopová a B. Modrá, Česká barokní krajina

Scala sancta (Svaté schody) k poutnímu kostelu Panny Marie Bolestné na Homoli

Dnes zapomenutý a neprávem opomíjený je areál homolského poutního kostela Panny Marie Bolestné se schodištěm a sochařskou výzdobou. A přitom se jedná o jednu z nejhezčích ukázek komponované české barokní krajiny.

Poutní kostel Panny Marie Bolestné na Homoli

Na západním konci návrší zvaného Homol (Homole) poblíž obce Borovnice nechala hraběnka Terezie Eleonora z Ugarte vystavět v letech 1692–1696 poutní kostel Panny Marie Bolestné. Nevelký kostelík stojí na hraně návrší a je dosti netradičně svým průčelím orientovaný na sever s překrásným výhledem do krajiny. Kostelík stojí uprostřed hřbitovního areálu s márnicí, dvěma kapličkami a bohatou sochařskou výzdobou, která zdobí hřbitovní zeď i vstupní brány.

Vstup do areálu stráží barokní andělé

Tím největším unikátem zdejšího poutního místa jsou ale monumentální svaté schody Scala sancta, které začínají u cesty při úpatí kopce a končí až u kostela na hraně návrší. Schodiště z mohutných pískovcových kvádrů je dlouhé skoro dvě stě metrů a překonává převýšení téměř 100 metrů. Schodiště tvoří 153 kamenných schodů a 16 odpočívadel, což odpovídá počtu Zdrávasů a Otčenášů ve Velkém růženci. Poutníci, kteří přicházeli z dalekého okolí, vystupovali po schodech a odříkávali modlitby. Na každém jednotlivém schodu se modlili Zdrávas Maria a na odpočívadle Otčenáš, to vše na kolenou.

Svaté schody na Homol – zapomenutá barokní perla evropského významu

V roce 1767 nechal nový majitel panství František Oldřich Kinský osadit na schodiště bohatou sochařskou výzdobu od litomyšlských sochařů bratří Heinrichů. Začátek schodiště flankují dva pilíře se sochami sv. Antonína Paduánského s dítětem a sv. Vincence z Pauly. Na pilíře se na bocích napojují krátké prospektové zídky ukončené pilířky. Následuje dlouhá jen mírně nakloněná podesta na zděném tělese s odlehčujícími klenebními oblouky. Jde vlastně o jakousi mostní konstrukci, která vyrovnává terénní nerovnosti a přivádí poutníka k upatí strmého svahu, kde začíná vlastní schodiště. Schodiště bylo ještě donedávna zdobeno několika sochami svatých, rokokovými vázami a andílky držícími štíty. Vázy byly individualizované, žádná se neopakovala. Po opakovaných krádežích zůstaly dnes na schodišti pouze sochy čtyř světců: sv. Felixe z Valois, sv. Jana z Mathy, sv. Vojtěcha a sv. Linharta.

Schodiště začíná nakloněnou podestou na mohutném zděném tělese se sochami svatých.

Detail dláždění podesty

Začátek schodiště se světci

Sochařská výzdoba areálu – Sv. Maří Magdalena

I přes rozkradenou sochařskou výzdobu zůstává homolský poutní areál východočeským barokním skvostem, který si v ničem nezadá s  proslulým Šporkovým Kuksem či valdštejnským Jičínem. Homol se zejména díky svým ojedinělým svatým schodům právem řadí k unikátním památkám nejen na území České republiky, ale i ve střední Evropě.

Opravdu – vystoupat po těch schodech do nebe je zážitek, na který se nezapomíná.

 

literatura: http://www.npu.cz/barokni-socha/vyznamne-soubory/vypis/detail/317/

Komentáře k článku

  1. autor komentáře: Josef Krůpa Odepsat

    Děkuji za pěknou a inspirující reportáž!

Zanechte vlastní komentář:

− čtyři = tři