krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

V Josefově

rubrika: Genius loci, památky autor: 17. 9. 2016

Pár fotek z mého oblíbeného Josefova. Pevnostní město, které si udrželo svůj původní ráz. Bloky domů, pavlače a dvory, dlážděné ulice. Největší empírový kostel v Česku. Za bolševika zabrali půlku města okupanti, v městském špitále po nich zbyly parádní mozaiky. Ze zbytku Josefova vzniklo ghetto. Dnes Josefov pomalu chytá druhý dech a za pár let to možná bude exkluzivní lokalita k bydlení. Urbanisticky je to naprosto výjimečně koncipované město s historickou zástavbou v různém stupni zašlosti a rozpadu. Zatím je to ještě spíše pro milovníky „romale spirit“ se vším špatným (i dobrým), co k tomu patří, ale místy už se opravuje a najíždí na cestovní ruch. Zatímco z podobného Terezína se stal díky pohnuté historii památník, Josefov je „živé“ město, i když poněkud odlišným způsobem, než na co jsme zvyklí. Fotkám bohužel chybí ten správný říz, v podvečer je v Josefově opravdu co fotit, ale nechtěl jsem dostat přes držku, proto ty prázdný ulice. Stačí pohled na zdejší opevněnou služebnu městské policie a každý pochopí, že to tu je občas hodně divoký. Přes náměstí vede poměrně frekventovaná silnice, ale všechny postranní ulice jsou skoro bez aut, takže probíhá promenáda, místní mají před baráky židle a občas i kanape. Kompijútry ani tablety zdejší děcka nemaj, takže se ulicema proháněj partičky cikáňat i bílých a na ulici se i kope do mičudy. Jev z ostatních měst dávno vymizelý. Většina „správných bílých Čechů“ by to tu asi neocenila, ale mě se tady líbí…  

Zanechte vlastní komentář:

šest − tři =