krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Za modráskem jetelovým

rubrika: Fauna autor: 23. 5. 2020

Nejmodřejší z našich modrásků…

Korona-doba je nedobrá, podivná a nejlépe ji přečkat v přírodě. Tentokrát jsem vyrazil na Hamernickou stráň u Solnice. V minulosti to byla vyhlášená orchidejová lokalita se vstavačem vojenským. Ty doby jsou pryč, stráň je dnes z velké části zarostlá náletem, zbytky trávních společenstev nejsou paseny ani sečeny a přerostlou trávu střídá stařina. Místo je zajímavé už jen entomologicky. Stráň má jižní expozici a je obklopena poměrně hezkými loukami s válečkou prápořivou a ovsíkem vyvýšeným. Jak mi samotná stráň přišla fádní, přilehlé louky byly opravdu hezké. Travnatá vegetace není na vysychavých půdách příliš hustě zapojena, na mnohých místech dominují květnatá společenstva dvouděložných rostlin s kopretinami, zvonky, kohoutky a dalšími lučními květy. Ke stráni míří polní cesta se sešlapávanou řídkou vegetací a s bohatě kvetoucími štírovníky a dalšími bylinami po stranách úvozu. Taková místa svědčí vzácným teplomilným motýlům. V roce 1994 a 1996 zde byly na stráni učiněny nálezy tří nových druhů nočních motýlů pro Čechy (Trifurcula cryptella, Dichrorampha consortana, Herculia rubidalis).

Na Hamernické stráni u Kvasin

Samotná stráň má sice jižní expozici, ale jinak je celkem nezajímavá

Květnaté louky v jejím okolí se mi líbily více

Zajímavé je i zdejší společenstvo denních motýlů. Před pár dny tu kamarád zastihl modráska jetelového. V minulosti šlo o běžného motýla podobných výhřevných stanovišť, který byl plošně rozšířený po celé republice. Se zánikem tradiční pastvy motýl z naší krajiny vymizel a jeho silnější populace se dnes udržují pouze na jižní Moravě. Motýl potřebuje nízkostébelné trávníky a místa s řídkou vegetací. V minulosti často představovaly takovéto biotopy přepásané stráně s ovečkami a kozami, které byly jako obecní pastviny (tzv. drahy) za každou vsí. Tato stanoviště z naší krajiny vymizela a s nimi i tento překrásný modrásek. Dnes se ale otepluje, a protože modrásek jetelový je zdatným migrantem, který je schopen překonávat značné vzdálenosti, zvětšuje svůj areál a objevuje se na nových lokalitách. Je otázka, jestli mají tyto nově založené, izolované a geneticky uniformní populace šanci dlouhodobého přežití. Snad ano. Modrásek jetelový je totiž schopen využívat i náhradní biotopy, jako jsou opuštěné lomy či zářezy silničních svahů. S tím, jak se otepluje, šíří se motýl z jižní Moravy relativně rychle na sever. Časem by se izolované populace mohly zahustit natolik, že by mezi nimi alespoň občasně docházelo ke genetickému propojení a k potřebné “výměně nové krve”.

Modrásek jetelový

A příbuzný modrásek jehlicový

Společně s modráskem jetelovým poletoval u stráně i ohniváček černočárný a žluťásek r. Colias (pravděpodobně žluťásek čičorečkový). V minulosti šlo o vysloveně vzácné motýly, kteří se do Čech rozšířili až během posledních dvaceti let. Podobně dnes expandují i další teplomilné druhy, jako je otakárek ovocný či bělásek ovocný. Je možné, že se za pár let modrásek jetelový vrátí i do krajiny východních Čech. Prozatím jde ale stále o velkou raritu. Proto jsem měl takovou radost, když jsem ho tu viděl poletovat. Motýl se pozná na první pohled, žádný jiný modrásek nemá tak jasně blankytně modrá křídla. Je to opravdu velká krása. Létaly tu i desítky kusů blízce příbuzného modráska jehlicového a „jetelák“ mezi nimi vysloveně zářil. Samec, kterého jsem tu fotografoval, byl čerstvě vykuklený a zřejmě nepřiletěl z velké dálky. Doufal jsem, že tu najdu i samici, což by svědčilo pro stálou místní populaci. To se mi bohužel nepodařilo. Ale možná bylo ještě brzo, nebo jsem jen neměl štěstí. Samice většiny modrásků se líhnou o něco později a bývají méně nápadné. Motýlů dalších druhů tu létalo více a nakonec jsem v úvozu a loukách pod strání strávil jejich fotografováním dobré dvě hodiny.

V minulosti vzácný, dnes relativně běžný ohniváček černočárný

To samé platí pro některé teplomilné žluťásky rodu Colias

Zdaleka nejhojnější byl okáč poháňkový. Tenhle nenápadný motýl toho vydrží hodně a létá skoro všude…

To platí i pro modráska jehlicového

Samička stejného druhu. U mnoha modrásků jsou samice nenápadné.

Občas ale mohou mít i samice na hnědých křídlech modrý poprašek. Tato méně obvyklá forma je popisována jako Polyommatus icarus f. caeruleus

Z příbuzenstva tu létal i menší a méně nápadný modrásek tmavohnědý

Modrásek štírovníkový posedával po stranách úvozu. V Čechách hodně vymizel, ale dnes se opět rychle šíří

Kamenitá stráňka úvozu vyhovuje okáči zednímu

Na hlohu při úvozu posedávala babočka bílé C

Na šťovíku kladly vajíčka samice ohniváčků černoskvrnných

A v trávě se schovávali drobní soumračníci…

Je zajímavé vidět, jak málo stačí k tomu, aby se do běžné zemědělské krajiny vrátil život. Vlastně jen stačí ponechat polní cesty s vegetačními lemy a louky pravidelně sekat, nepřehnojovat, nepřeorávat a nezatravňovat uniformní monokulturní směsí. Krajina je pak zdravější, hezčí, dá se jí dobře procházet a je přívětivá k lidem i zvířatům. U nás je ale takových míst poskrovnu.

Zanechte vlastní komentář:

devět + = dvanáct