Krajinou a přírodou východních Čech » Genius loci, památky

Agrární valy na Sviní hoře

admin — Fri, 05 Jun 2026 13:57:05 +0000

Agrární valy v lese nad Vojtíškovem

Jedním z doposud nedoceněných “high-lightů” české krajiny jsou agrární valy. Mohutné hromady, náspy i zdi z rovnaného kamení jsou typické zejména pro horské oblasti bývalých Sudet. Po staletí snášeli němečtí horalé ze svých pastvin a chudých políček kamení. Někde je pečlivě rovnali do kamenných zdí, které obvykle tvořily hranice plužin a pozemků. Jinde je snášeli na hromady. To bylo obvyklé v zejména případech rozsáhlejších luk a pastvin, jež patřily jednomu majiteli. Rychlejší a snazší by bylo vytvořit větší množství menších hromad kamení. Tak je tomu ovšem jen málokde. Aby se usnadnila seč, a ušetřilo se co nevíce cenné půdy, neváhali horalé snášet kameny na jedno místo i ze značné vzdálenosti. Častější jsou tedy osamocené mohutné hromady, někdy o obvodu desítek metrů a výšce srovnatelné s menším domkem.

Agrární valy znám z mnoha míst, ty nejrozsáhlejší a nejmohutnější jsem viděl ve východní části Bystřických hor v Kladsku a na svazích Sviní hory nad Vojtíškovem. Jak dokládají přiložené fotografie, jsou zdejší valy vskutku monumentální a byly zbudovány s důkladnou německou precizností. Na jiných místech bývají kameny volně navršeny do hromad, nad Vojtíškovem se opěrné zdi valů často vyznačují tím, že jsou svislé, v rozích zalomené do pravých úhlů a větší kameny lícují. Spíše nežli snosy nežádoucího odpadu z polí tak zdejší valy připomínají základy mohutných domů či opěrné zdi horských cest. Tohle můžete vidět jen málokde…

Vojtíškovské valy na lidarovém snímku

Digitální model reliéfu, který byl pořízený metodou leteckého laserového skenování zemského povrchu (tzv. LiDAR), umožňuje z nasnímaného povrchu „odfiltrovat“ vegetaci a ukázat s překvapivou přesností i ty nejmenší nerovnosti. Snímek zachycuje jižní svahy Sviní hory v masivu Kralického Sněžníku. Louky nad horním Vojtíškovem, kde dnes skoro nikdo nežije, z velké části zarostl smrkový les. Až do odsunu Němců šlo o krajinu hustě osídlenou, intenzivně kultivovanou a z větší části odlesněnou. Na snímku jsou dobře vidět hrany teras, zídky a valy naskládané z kamenů. Tam, kde se více páslo, horalé vršili kamení spíše na hromady. Kamenné mohyly i valy, které dnes často najdeme i na naprosto nečekaných místech uprostřed hlubokých lesů, dokládají původní rozsah zemědělské krajiny i nezměrnou dřinu hospodaření v drsných podmínkách sudetských hor.

Krajina nad Vojtíškovem před 70 lety a dnes…

Prolínání leteckých snímků strání nad Vojtíškovem ukazuje proměny sudetské krajiny. Černobílá fotografie pochází z padesátých let z doby krátce po odsunu původních obyvatel, druhý snímek zachycuje dnešní situaci. Zmizel člověk hospodář, ubylo domů a krajina zarostla náletem či byla cíleně zalesněna. Proto je většina zdejších agrárních valů ukryta v remízcích či hluboko v lese.

Louky nad Vojtíškovem. Kdysi se tu i oralo a políčka i pastviny stoupaly po svazích kopce vysoko nad obec.

Podél hranic plužin se táhnou zdi z rovnaných kamenů

V některých zdech jsou i výklenky, sloužící jako úkryt před deštěm

Ty nejrozsáhlejší valy ukrývá les vysoko nad loukami

Dříve tu žili lidé a každý kousek půdy byl nějak obhospodařován. Nic cennějšího, než půdu vyrvanou horám zdejší osadníci neměli. Zkuste si představit tu dřinu, než z kamenů vysbíraných z polí a luk zbudovali takový val…

lidarové snímky - https://ags.cuzk.gov.cz/geoprohlizec

letecké snímky - https://geoportal.cuzk.cz/

O kladských kazatelnách

admin — Wed, 03 Dec 2025 14:34:47 +0000

Jen málokde proběhla po konci třicetileté války rekatolizace tak rychle a úspěšně jako v Kladsku. Vzhledem k tomu, že šlo o poslední a nejdéle vzdorující baštu protestantských stavů, je to svým způsobem překvapivé. Stejně snadno jako se tu před sto lety luteránství uchytilo, teď vymizelo. Již koncem 17. století bylo celé Kladsko opět katolické a tuto víru si kladští Němci k značné nelibosti Fridricha II. Velikého podrželi i poté, co bylo hrabství připojeno k protestantskému Prusku. Ani v Čechách, kde byl Jan z Nepomuku tím nejoblíbenějším světcem, nenajdeme tolik jeho soch, jako zde v krajině Kladské kotliny. Protože byla rekatolizace spojena s nástupem baroka a žádná jiná éra neovlivnila zdejší krajinu tolik, hovoří někteří historici právem o Kladsku jako o barokní Boží zemi.

Kladské baroko – Černá brána se svatým Františkem Xaverským, Ignácem z Loyoly a Františkem Borgiou.

Detaily barokních sousoší z kladského mostu, mariánského sloupu v Bystřici a výzdoby fary v Rožance

Mariánský sloup v Radkově

Pieta z Nové Bystřice

Tak jako kladští Němci jsou v katolické víře pevní i Poláci. Kříže v “Boží krajině kladské” zdobí pentle a kytice

Stejně jako v Čechách byl i v Kladsku mimořádně silný kult sv. Jana z Nepomuku.

Sv. Jan z Nové Kladské Vsi, Střední Stěnavy a Březové

Živá víra se tu demonstruje i patřičnou péči o sakrální památky (Chocieszów, Gorzuchów a Radków)

Staré sochy svatých v novém polském provedení mě nepřestávají fascinovat (Lubavka, Piszkowice a Nová Kladská Ves)

Barokní sakrální umění se v Kladském hrabství, obklopeném věncem hor, vyznačovalo několika lokálními zvláštnostmi. Ve zdejších svatostáncích se například často objevují motivy spojené s mořem a rybolovem. Skvostnou ukázku odkazující na tyto biblické obrazy představují dvě unikátní kazatelny, které během barokní přestavby ozdobily stejnojmenné Kostely sv. Petra a Pavla v Božkově a Dušnikách.

Barokní kazatelny z Dušnik a Božkova s neobvyklými mořskými motivy

Kazatelna v Božkově má podobu rybářské lodi na rozbouřeném moři se třemi postavami na palubě. Kormidlo drží pevně v rukou patron kostela sv. Petr a přes okraj lodi vytahují síť z vody dva apoštolové – rybáři. Jde o metaforu symbolizující církev jako bezpečné útočiště v neklidných dobách. Povolání rybářů dostává nový význam a stává se zobrazením misijní činnosti. Apoštolové (a jejich následovníci) řídí církev a vrhají sítě do “moře světa”, aby shromáždili co nejvíce lidí a zachránili je pro Boha. Stejně jako rybaření vyžaduje i šíření evangelia a získávání věřících trpělivost, námahu a vytrvalost. Nad lodí je rozvinutá plachta s erbem rodiny von Götzen, tehdejších majitelů panství. Unikátní dřevořezbu zhotovil někdy počátkem 18. století neznámý autor.

Detail kazatelny v Božkově

Neméně podivuhodná je i kazatelna z nedalekých Dušníků, odkazující na biblický příběh o Jonášovi. Kněz tu k věřícím promlouvá z doširoka otevřené ozubené tlamy mohutné velryby. Pod tlamou a na ploutvích jsou jemné dřevořezby svatých a andílků, sloupec vody tryskající z nozder velryby nese další svaté a kající se hříšníky. Na samém vrcholu vodotrysku stojí postava Ježíše. Kazatelna byla zhotovena kolem roku 1730 a jejím autorem je pravděpodobně Michael Kössler.

Leviatan z polských Dušnik

Ohledně umění, spíše než baroko, oslovuje mě obvykle gotika či renesance. Zde to neplatí, ta díla jsou vskutku nádherná. V Dušnikách a zejména v Božkově je toho k vidění mnohem více, ale o tom až někdy příště, nejspíše v 3. dílu Knihy o Kladském pomezí…

Redaktor A. Sułek moderuje rozhlasový přenos koncertu z kostela svatého Petra a Pavla během 62. Mezinárodního Chopenova festivalu. Foto převzato z https://polska-org.pl

Jak bude po smrti

admin — Tue, 07 Oct 2025 19:18:03 +0000

Jak bude po smrti v představách středověkého člověka. Poslední soud, vážení lidské viny, mrtví vstávají z hrobů, peklo a Vykupitel. Skvostné gotické fresky neznámého umělce v kostele sv. Kříže v Javorníku…

Pohlův kříž

admin — Thu, 02 Oct 2025 16:19:58 +0000

Jsou desítky takových obcí v severních Sudetech. Celé vesnice pohltil les, zůstalo jen pár stavení při cestě pod kopci. Za polním úvozem v lese rozlámaný kříž Antona Pohla. Kdysi stával na lukách před jeho výstavným statkem. Z domů i chlévů zbyly jen základy, přístupová cesta je již neznatelná, vše zarůstá mlázím a kopřivami. „Hleďte, vy vykoupené Děti lidské, Ať je břemeno Viny z vašich hříchů jakkoli zlé, Neste s Ježíšem svá utrpení, Nebojte se křížů na cestě životem!“ hlásá německý nápis na kříži psaný švabachem. Další ruiny hluboko v lese nahoře ve stráni. Ty nejmohutnější prý patří stavení s pecí, kde se pekl chléb pro celou vesnici. Čechřice, náprstníky, jirnice a další léčivky na lesních světlinách dosvědčují, že tu před sto lety v potu tváře hospodařili lidé. Není to tak dávno…

Svatý Jiří ze Stolína

admin — Fri, 12 Sep 2025 18:53:50 +0000

Mám velkou slabost pro svérázná umělecká díla zhotovená lokálními samouky. Ať obrazy či sochy, jde často o vysloveně půvabné památky. Zatímco barokní kříže či sochy Jana Nepomuckého z dílen zkušených sochařů jsou jedna jako druhá a od sebe navzájem k nerozeznání, obvykle o něco mladší výtvory místních lidových umělců bývají osobité a nesou nezaměnitelnou pečeť svého zhotovitele. Jedna z nejhezčích takových drobných památek stojí na návsi ve Stolíně u Červeného Kostelce. Jde o kříž s Kristem na jehož podstavci jsou v postranních nikách zobrazeni Sv. Jiří v boji s drakem a Sv. Jan z Nepomuku. V čelní nice je zpodobněna nejspíše Sv. Ludmila, alespoň se tak zdá podle „smyčky“ kolem krku. Všechny postavy jsou mile naivní a zejména Sv. Jiří na trpasličím poníkovi vzpínajícím se nad drakem, jenž připomíná salamandra, působí jako dílo dvanáctiletého dítěte z výtvarného kroužku ZUŠ. Pod mučednicí je nápis oznamující, že „Tato statue vyzdwižena jest ke cti a chwale Boží nákladem obce Stolínské 1824“. I když se toto svérázné dílo po odevzdání nejspíše nesetkalo s všeobecným nadšením místních, troufám si tvrdit, že se to Stolínským vydařilo a obec získala jednu z nejhezčích památek široko daleko…

PS. Kdyby mi někdo z místních dal vědět, kdo byl zhotovitelem této krásné památky, budu mu vděčen…

Ze sudetských hřbitovů 5

admin — Wed, 26 Mar 2025 19:31:00 +0000

Na evangelickém hřbitově v bývalém Seitenbergu, dnes Stronie Śląskie. Více slov netřeba…

Kemp u sedmi tváří

admin — Wed, 19 Mar 2025 19:54:32 +0000

Že se někde na plošině Teplických skal nachází opuštěný trampský kemp s pozoruhodnou výzdobou, jsem věděl již dlouho. Tábořiště jsem ale znal jen z vyprávění a starých fotografií a marně jsem to místo ve zdejším labyrintu roklí a skal hledal. Už jsem ani nevěřil, že spatřím kamenné tváře, které tu nějaký tulák jako vzpomínku na svůj pobyt zanechal. Až jsem se náhodou o marném hledání bájného kempu zmínil jednomu ze starších kamarádů, který jezdí do skal od svého dětství. Jaké bylo mé překvapení, když mi řekl, že to místo dobře zná a rád mi ho ukáže. Počkali jsme, až odtaje sníh a vyrazili skal. Trampský bivak leží sice nedaleko turistické značky, ale je tak dobře ukryt v jednom z rozsáhlých skalních masivů, že nemít průvodce, nikdy by mě ho tu nenapadlo hledat. Tuláci si tu zřídili tábořiště s jednoduchou chatkou v dobře chráněném prostranství na vyvýšené plošině uvnitř skal. Místo je přístupné jen přes úzké průrvy po skalní římse a kdo nezná cestu, nikdy kemp nenajde. Dřevěný srub dávno zetlel, zůstalo jen pár prázdných lahví od alkoholu, hliníkové nádobí a kamenné tváře na okolních skalách. Zanechal je tu neznámý umělec s velkým citem, jenž využil predispozici pískovcových stěn a dotvořil přirozený povrch skal do zajímavých reliéfů. Tváří důmyslně rozmístěných po pilířích a hranách skal jsme napočítali sedm. Našli jsme i další rytiny, ty ale nejsou tak hezké a zhotovil je nejspíše někdo jiný. Nad kempem jsou plošiny skal porostlé vřesem a borovým lesem, dole spletité bludiště skalních chodeb. Hezké místo, rád se sem budu vracet…

Při hledání trampského kempu jsme pod skalními převisy narazili na zajímavé ledové stalagmity

Opuštěné tábořiště je ukryto v rozsáhlém skalním masivu nad labyrintem úzkých soutěsek

Temena skal porůstá vřes a borovice

Kemp byl na nevelké plošině obklopené skalami. Dřevěný srub dávno zetlel, zmizelo i ohniště…

Jen tajemné kamenné tváře na okolních skalách svědčí, že se tu kdysi scházeli tuláci…

O nejstarší skalní rytině

admin — Sat, 01 Feb 2025 19:56:55 +0000

Před několika lety přišli archeologové z hradecké univerzity s překvapivou zprávou o novém nálezu středověkého opevnění v Broumovské kotlině. Rozlohou nevelké tvrziště leží na mírné terénní vyvýšenině v předpolí Broumovských stěn. Ze zaniklé fortifikace se dochoval pouze příkop s navazujícím valem, obojí v terénu doposud dobře zřetelné. Kruhový val s příkopem vymezují opevněné návrší o průměru přibližně 30 metrů a lze je snadno rozeznat i na lidarovém snímku; je s podivem, že lokalita unikala tak dlouho pozornosti. Snad je to tím, že místo leží v hustém lese zcela stranou civilizace. Podobně jako zaniklý hrádek Raubschloos nad Božanovem byla jednoduchá dřevěná tvrz zbudována nejspíše někdy koncem 13. století, kdy broumovští benediktini zvolna dokončovali středověkou kolonizaci Broumovska. Fortifikace měla zřejmě sloužit jako opěrný bod k ostraze blízkých hranic panství. Archeologický průzkum přinesl jen minimum nálezů a rovněž některé prvky opevnění (neúplný val i příkop) svědčí pro to, že pevnost svoji roli hrála jen velmi krátkou dobu, pokud vůbec byla dostavěna a osídlena.

Zaniklá fortifikace na lidarovém snímku

K zaniklému hrádku lze dorazit ze Stolových hor po staré lesní cestě. Ze strmých svahů stahovali Němci k cestě vytěžené dřevo i kámen. Nakládku na vozy usnadňoval kamenný smyk a probíhala “seshora” z plošiny skály, pod kterou byly vozy přistavovány.

Pod cestou je několik hezkých propustků.

Valy i příkop obkružující ploché návrší se zaniklou dřevěnou tvrzí jsou v terénu doposud dobře zřetelné…

Obranný příkop s vnějším valem při pohledu z opevněného návrší

Bezprostředním okolím plochého návrší prochází několik starých úvozů; kdysi tu evidentně býval mnohem větší provoz než dnes. V rozsáhlém suťovišti nad fortifikací jsem našel několik míst, kdy byl těžen pískovec. Jako v jiných opuštěných kamenických dílnách, které ve Stěnách po Němcích zůstaly, i zde jsou odlámané skály a polotovary pískovcových soklů. Několik hezkých opracovaných kvádrů leží i při jedné z cest pod tvrzištěm. Téměř se nabízí hypotéza, že případná stavba uvnitř valu mohla mít kamenné základy, které si později místní lidé rozebrali jako stavební materiál. Takový osud potkal nepřeberné množství našich středověkých hradů…

Některé středověké cesty jsou dobře zřetelné

Jiné jsou téměř neznatelné

Při úvozu pod zaniklou pevností se povalují opracované pískovcové kvádry

Lokalita je ovšem pozoruhodná úplně jiným nálezem. Nedaleko jednoho z opuštěných středověkých úvozů objevili archeologové plochý pískovcový balvan s unikátním petroglyfem lidské postavy. Rytina je ztvárněna silně stylizovaně, na hlavě jsou zachyceny jen základní rysy tváře – oči, ústa, nos. Končetiny mají podobu jednoduchých linií, horní část trupu je dělena na mnoho přibližně čtvercových dílů. Na první pohled je zřejmé, že jde o snahu ztvárnit středověkou segmentovou zbroj tzv. brigantinu.

Měl jsem obrovskou radost, když jsem po hodině marného hledání našel balvan zcela porostlý mechem, který svým tvarem odpovídal zákresu z archeologické zprávy. Až při detailním pohledu z blízka bylo na několika místech zřetelné, že by povrch kamene mohl nést nějakou rytinu. Když jsem odstranil mech a povrch pískovce pečlivě očistil, zůstal jsem stát v němém úžasu. Hned vedle hlavy „zbrojnoše“ byl vysekán letopočet, který rytinu i nedalekou fortifikaci umožnil přesně datovat. I když blízkost zaniklé pevnosti, jednoduché provedení reliéfu a značné zaoblení hran linií ukazují na vysoké stáří, nebyl středověký původ rytiny doposud spolehlivě prokázán… Číslice byly ukryty v mělké prohlubni, kde archeologové neodstranili mech a nános hlíny do dostatečné hloubky a letopočet přehlédli. Vročení 1291 činí z této rytiny naprosté unikum, spolehlivě jde o jednu z nestarších památek tohoto druhu v Čechách a nejspíše i v celé střední Evropě. Vlastně jsem o žádném podobném středověkém petroglyfu s datací ještě neslyšel. Není divu, koncem 13. století uměl psát a počítat jen opravdu málokdo, obvykle pouze příslušníci vyšší nobility či klér. Prostí lidé, kteří byli autory podobných rytin nejčastěji, byli negramotní a letopočet by zapsat nedokázali. Staří většiny podobných reliéfů tedy nelze bezpečně doložit a jejich datace i původ bývají jen předmětem odhadů a debat. Těžko hádat, kdo zde tuto rytinu zanechal, její souvislost s vojenskou posádkou v blízké tvrzi je ovšem nezpochybnitelná. Broumovsko získalo tímto nálezem naprosto unikátní památku, jakou nikde jinde nemají. Stále je co objevovat!!!

Detail letopočtu datuje reliéf do konce 13. století a činí z něj vzácnou a unikátní památku…

Kámen s rytinou před a po očištěním. Je s podivem, že jsem ten petroglyf našel po pouhé jedné hodině…

Po dohodě s archeology jsem kámen uvedl do původního stavu a jeho přesné souřadnice prozatím z pochopitelných důvodů uvádět nebudeme. Možná jednou, až budeme mít jistotu, že je kámen dostatečně těžký a jeho spodní část vnořená do půdy je dostatečně velká, aby nemohl být zcizen. Na druhou stranu, pokud bude o rytině všeobecné povědomí, sníží se riziko, že dojde k jejímu poničení např. těžkou lesní technikou. Již teď je zřejmé, že tu v nedávné minulosti řádili hledači pokladů s detektory. Dokládají to vykopané zrezivělé háky, články řetězů a další kovové předměty související s běžným lesním hospodařením, které se zde na několika místech povalují.

A ještě jeden nález mě na této lokalitě překvapil. Když jsem marně hledal další rytiny, našel jsem pod jedním z balvanů starou dřevěnou bednu. V podobných bednách býval dříve skladován vojenský materiál a skoro jsem si říkal, jestli jsem nenarazil na jednu z bájných skrýší werwolfů. Bedna byla k mému velkému zklamání prázdná. O kus dál jsem pod jinou skálou našel další. Tentokrát jsem se po jejím otevření rozesmál. Uvnitř byly dřevěné makety mečů a dalších sečných zbraní. Evidentně jsem narazil na místo, kde „zbroj“ uschovali novodobí rytíři, kteří se sem sjíždějí na LARPy a ve zdejší skalní divočině svádějí své simulované bitvy. Kdyby tak věděli, že nedaleko skuteční rytíři strážili benediktinskou hranici a podoba jednoho z nich je zde v kameni natrvalo zvěčněna…

P.S. S dvoutýdenním odstupem se jeví vše jinak. Fotografie s letopočtem nalezeným u rytiny se dostala k posouzení paleografům, kteří se profesionálně zabývají studiem podobných starých nápisů. Podle jejich závěrů pochází vročení z pozdější doby, nejspíše z 15. století. Ve 13. století se téměř výhradně užívaly číslice římské, protože zavedení přehlednějšího systému arabských číslic bránila církev. Podle tehdejšího “grafického fontu” (viz obr. níže) by měla druhá číslice, kterou jsem přečetl jako 2, být ve skutečnosti 4.

Letopočet by se pak správně měl číst 1491. Ale je to stále velká hádanka. Fortifikace a tedy nejspíše i rytina pocházejí z 13. století. Dokládá to několik archeologických nálezů – např. kované hřeby typické pro konec 13. století. A hlavně kdyby byl hrádek o dvě stě let mladší, jistě by se o jeho existenci dochovala nějaká písemná zmínka. Kolonizace Broumovska byla v té době již dávno dokončena a je nemyslitelné, že by podobný objekt z 15. století zcela upadl v zapomnění. Zdá se tedy, že to datum (případně i rytinu) někdo poblíž zaniklé tvrze vysekal později. Je to velká záhada, paleografové i historici nad tím kroutí hlavou. Na faktu, že jde o unikátní památku, se ovšem nic nemění. Všechny doposud objevené letopočty, vysekané na Broumovsku do skal, jsou mladší a pocházejí až z 16. a 17. století…

Příchod králů

admin — Sat, 17 Aug 2024 18:50:57 +0000

Malá ukázka z připravovaného druhého dílu Knihy o Kladském pomezí.

Více v knize, snad počátkem prosince. Úryvek z kapitoly o Braunově skalní galerii v Novém lese…

… v letech 2000 – 2001 byl Braunův Betlém programem World Monuments Watch zařazen mezi 100 nejohroženějších památek světa. V roce 2020 konečně prošlo Braunovo dílo rozsáhlým restaurátorským ošetřením a sochy i reliéfy zůstávají i nadále v péči studentů a odborníků z Fakulty restaurování pardubické univerzity.

Reliéf Příchod tří králů v roce 2010 a dnes.

Původně byly všechny zdejší sochy i reliéfy polychromované, a jejich vzhled bychom nejspíše považovali za kýčovitý. Barevné nátěry dávno odstranil čas, neudržovanou barokní galerii pohlcovala příroda a vše se ztrácelo pod nánosy lišejníků a mechů. Před památkáři tak vyvstala zajímavá otázka, jak ke zdejší přírodní expozici přistupovat. Nechat čas i přírodu na místě volně působit s tím, že mistrovo dílo bude ztrácet na dokonalosti a postupně splývat s okolím. Nebo se snažit přirozený proces zastavit a sochy i reliéfy pravidelně čistit a konzervovat tak, aby se zachovaly co nejdéle ve stávajícím stavu? Zvítězila druhá koncepce, a dnes jsou všechna díla v Novém lese pečlivě ošetřena. Každý přístup má své; sám se nedokáži rozhodnout, jestli se mi Braunův Betlém líbil více před ošetřením či dnes, kdy z obnažené skalní stěny vystupují i ty nejjemnější detaily v nečekané ostrosti. Na reliéfech je zřejmé, s jak obtížným úkolem se musel Braun vyrovnat, když pracoval s přírodní skálou plnou puklin a vrstevních nehomogenit. Očištění od vegetace odhalilo strukturu kamene i každičký nepatrný detail práce sochařského genia. Nově si lze všimnout i nenápadných jednotlivostí, které se dříve skrývaly pod porostem řas, mechů a lišejníků. Komu asi patří tajemná tvář, jíž sochař umně zakomponoval do levého rukávce jednoho z vojáků na reliéfu Příchodu Tří králů? Šlo o záměr či detail později opuštěné kompozice? Šifra mistra Brauna…

Andělé

admin — Thu, 08 Aug 2024 07:25:54 +0000

Sochy mistra Brauna v Kuksu…

Anděl žalostné a šťastné smrti. Až přijde náš čas, který z nich nás vyprovodí?