krajinou a přírodou východních Čech

Vraťte nám naše šraňky!

Děje se to neustále v celé republice a netýká se to pouze železničních staveb. Říká se tomu revitalizace, ve skutečnosti je to ale ignorantství, barbarství a arogance. Kvalitní a funkční budovy z dob monarchie či první republiky se nechají zchátrat a pak jsou ve jménu pokroku nahrazovány plytkou normovanou pseudoarchitekturou. Ve Francii či Velké Británii by staré nádražní budovy chránili jako součást kulturního dědictví, u nás je necháváme „modernizovat“ do podoby jakýchsi bezduchých hybridních budov. Rázovité nádražní restaurace a bufety nahrazují sterilní fastfoody, čekárny mají sice dveře na fotobuňky, ale uvnitř je pusto a člověk si často nemá ani kam sednout.

Když se „modernizovalo“ náchodské nádraží, nahradil krásné traventinové obložení nějaký lisovaný hnus a kvůli autobusovému terminálu byla před nádražím v podstatě zbytečně demolována zajímavá budova nádražní vodárny, jedna z posledních staveb tohoto druhu ve východních Čechách. Dnes je tu místo ní pusté prostranství s levnou zámkovou dlažbou. Prázdného místa je zde tolik, že by se tu dal hrát tenis, ale sednout si na lavičku tak, aby na vás nepršelo, nelze. Dodnes upřímně lituji, že jsem se nepokusil té demolici zabránit. Využití pro krásnou budovu staré vodárny, která přešla do majetku města, by se jistě našlo. Ale tenkrát už běžela kauza Tepna a těžko bojovat na více frontách…

Jistou útěchu pro mě představovala zpráva, že společně s vodárnou nemají zmizet i zdejší unikátní mechanické šraňky. Dokonce jsem o tom před šesti lety sepsal i krátký článeček, který najdete zde. Když jsem se tenkrát ptal po dalším osudu železničního přechodu vedle nádraží, odpověděl mi kdosi z Českých drah, že kvůli bezpečnosti a blízké výhybce zůstanou šraňky v původní podobě s manuálním režimem. Bohužel, před týdnem šraňky, které obdivovali železničářští nadšenci z celé republiky, zmizely. Nahrazeny mají být podobným automatizovaným systémem, jaký je u standardních silničních přejezdů. O historicky cenný mechanický systém sklápění i samotné závory naštěstí projevilo zájem několik institucí, a tak snesené šraňky nebyly zničeny.

I když jde zdánlivě jen o obyčejné závory, právě takovéto maličkosti utvářejí nezaměnitelnou atmosféru každého města. Kousek po kousku mizí z Náchoda poslední dobou další a další památky s historickou, architektonickou nebo technickou hodnotou. Město tak přichází o to nejcennější co má, o svůj svébytný Genius loci. A medvědi vyřezaní ze dřeva stejně jako vyhrávající zvonkohra či další kýče instalované do veřejného prostoru na tom nic nezmění, spíše naopak.  Automatizovaný systém s agresivní zvukovou a světelnou signalizací na železničním přejezdu uprostřed města přinese navíc další nepříjemnou hlukovou zátěž, která bude obzvláště výrazná v pozdních večerních a brzkých ranních hodinách.

Ze všech těchto důvodů podporuji petici za zachování této technické památky a obnovení zdejších šraněk v původní podobě. Je mi jasné, že v dnešní době asi není reálné, aby závory ručně stahoval vechtr. Žijeme ale v 21. století a jistě je možné obsluhu závor automatizovat i se zachováním jejich historického vzhledu včetně unikátního mechanického systému. Autoři petice již oslovili Správu železniční dopravní cesty, která celou rekonstrukci trati řídí. Jednání s nimi ale není jednoduché a právě petice by mohla jejich hlasům dodat větší váhu. Budeme proto vděční za její podepsání i další šíření. Podepisovat je prozatím možné v Knihkupectví Horová a v antikvariátu na náchodském náměstí, petici si můžete stáhnout zde. Každá doba nahrazovala staré novým a je to tak v pořádku. Je však třeba, aby to nové bylo lepší, než to původní. Proto se připojuji a volám: Vraťte nám naše šraňky!!!