krajinou a přírodou východních Čech

část druhá – Říční terasa a město na Kladské stezce

Kostel sv. Vavřince, náměstí TGM Náchod, prosinec 2012.

motto: „…neboť město Náchod na nízkém místě bahnitém založeno jest.“

z dopisu náchodských radních Jindřichu Kustoši ze Zubřího a Lipky, 1623

Na horní fotografii je pěkně vidět, že náchodské náměstí s kostelem leží na hranici říční terasy (horní polovina náměstí s mírným svahem) a údolní nivy (dolní vodorovná polovina). Poloha náměstí byla určena trasou zemské stezky, která kopíruje hranu terasy. Umístění kostela přesně na této hraně, která odděluje různé typy sedimentů, se dnes projevuje tím, že dochází k “zanořování” dolní stěny kostela do naplavenin údolní nivy. Svůj podíl na tom mají i otřesy způsobované okolní automobilovou dopravou. Porušená statika stavby má za následek rozpraskání čelní stěny. Kostel bude muset být nově staticky zabezpečen, vznikne kolem něho klidová zóna a doprava bude z jeho nejtěsnější blízkosti vymístěna. Konečně!

.

Schéma rozvoje říční terasy. obr: http://geologie.vsb.cz/

Vlastní dno náchodské kotliny je ploché a leží z větší části na štěrkovitých naplaveninách Metuje, která až do počátku 20. století volně meandrovala údolní nivou a každé jaro se zde doširoka rozlévala. Na pravé straně řeky, kde převažovala akumulace naplaveného štěrkopísku, je zhruba ve směru SV-JZ zachovaná vyvýšená říční terasa (hranu terasy kopíruje dnešní ulice Komenského). Terasa začíná velmi mírným svahem a zhruba metrovým převýšením za Karlovým náměstím a končí výrazným až čtyřmetrovým svahem ve Starém Městě. Tato terasa v minulosti umožňovala průchod jinak obtížně prostupným bažinatým údolím, na jehož dně často stála voda.

Náchod – poloha středověkého města a pravěké nálezy, mapový podklad : Náchod, Baštecká et al.

Úštěpek šedého baltského pazourku, pozdní paleolit, povrchový sběr – průsmyk Branka nad Náchodem

.

PRAVĚK A STAROVĚK

Vyvýšená terasa byla bezpochyby již během pravěku používána jako významná stezka. Z plošin na svazích náchodské kotliny jsou známé dvě lokality lovců sobů z konce poslední doby ledové, což svědčí o tom, že náchodská kotlina byla významným migračním koridorem pleistocénní fauny. Je též velmi pravděpodobné, že říční terasa byla používána i jako pravěká stezka, která umožňovala přes navazující průsmyky přístup k nedalekému severnímu úpatí hor, kde se v morénách vyskytuje sem ledovcem donesený baltský pazourek.

Tajemný menhir z keltské svatyně u Říkova, J. Tůma in verb., zatím nepublikovano, foto: depozitář Muzea Náchod

.

Z dalších nálezů je prokázáno, že tudy též procházeli neolitičtí zemědělci, i když se zde kvůli nepříznivým podmínkám pravděpodobně trvale neusadili. Pravěkého původu je zřejmě i pojmenování řeky Metuje, které je prokazatelně předslovanského, předgermánského a zřejmě i předkeltského stáří a je odvozeno z nějakého raného praindoevpropského jazyka tehdejších neolitických zemědělců. Podle tohoto výkladu Metuje  značí ‚prostřední‘ řeku (z indoevropského kořene *medhjo-), což je vykládáno polohou Metuje vůči dvěma velkým levobřežním přítokům Labe – Úpě a Orlici. U nedalekého Nového Města nad Metují byla v době bronzové dvě velká opevněná hradiště a poblíž Říkova ležela v době železné na obchodní stezce významná sídelní jednotka Keltů se svatyní s kamenným menhirem a hrnčířskou dílnou. Všechny tyto nálezy daleko na periferii za „starou sídelní oblastí“ svědčí o významu „náchodské trasy“ jako pravěké migrační a obchodní cesty.

Antické mince z doby římské, depot z lesa Rousín, foto: expozice Muzeum Náchod

Protože náchodská kotlina spojuje přes průsmyk Branku českou kotlinu s polskými nížinami, význam této stezky postupně rostl a v době římské šlo pravděpodobně o  jednu z bočních větví tzv. Jantarové stezky. Svědčí o tom i opakované četné nálezy římských mincí (např. les Rousín u České Skalice) hluboko v Barbariku daleko za Limes Romanus na trase ve spojnici Jaroměř – Náchod – Kladsko. Ojedinělý nález zlaté římské mince je uváděn dokonce i z Náchda – Bělovse.

Nejvýznamnější obchodní stezky v Čechách v 10. století (Lutovský 2011)

STŘEDOVĚK

Později během středověku se začíná hovořit o Polské či Kladské stezce. Velmi významnou se Polská stezka stala na přelomu tisíciletí, kdy se jednalo o jednu nejdůležitějších tras v „říši českých Boleslavů“. Poté, co vpád staromaďarských kmenů přerušil hlavní „transevropskou“ karavanní stezku v Podunají, vzrostl prudce význam české kotliny a jejích okrajových průsmyků pro mezinárodní obchod. Hlavní evropská karavanní stezka v té době (kolem r. 1000 n.l.) začínala v arabských državách na Pyrenejském poloostrově a vedla přes Francii a jižní Německo do bavorského Řezna. Odtud sice původně sledovala tradiční obchodní směr podél toku Dunaje, kvůli maďarským nájezdníkům se však odklonila k severu do Čech. Z Řezna tedy nově pokračovala přes Prahu a Krakov až do Kyjeva, kde se napojovala na obchodní proudy do Byzance i vikinských království severu, především však na karavanní stezky vedoucí na chazarská tržiště na dolní Volze a odtud dále až do Číny.

.

Úlomky rané slovanské keramiky z polykulturního sídliště v Černčicích, foto: depozitář Muzea Náchod

V Čechách směřovala hlavní trasa  po tzv. Trstenické stezce do Krakova, od které se severovýchodním směrem oddělila stezka Polská, směřující přes náchodskou kotlinu na Vratislav (viz mapa). Nezměrné bohatství plynoucí z  mezinárodního obchodu na této trase přimělo Boleslava, aby se snažil ovládnout co největší úsek cesty a získal tak nad ním kontrolu. V době své největší síly ovládal Boleslav více než tisícikilometrový úsek transevropské magistrály – od Všerubského průsmyku, kudy stezka ústila do české kotliny, po řeku Bug na hranicích Kyjevské Rusi. Severovýchodní směr Boleslavovy expanze nebyl náhodný. Knížeti jednak umožňovaly výboje do této oblasti kontrolovat tehdejší hlavní obchodní trasu, jednak z této oblasti pocházel hlavní vývozní artikl tehdejších Čech – otroci. Čechy té doby bohatly i  z obchodu s otroky, jimiž se stávali hlavně váleční zajatci z výbojů na severovýchod. Praha byla v té době hlavním centrem tohoto obchodu. Židovsko-arabský diplomat Ibn Jakub, který procestoval tehdejší Čechy, popsal Prahu a život v ní jako “..kamenné město s největším trhem na otroky  v Evropě severně od Alp“. Ostatně v zakladací listině Břevnovského kláštera z r. 993 se píše, že “klášteru přísluší cena každého desátého člověka prodaného na pražském trhu” (Třeštík 2000, Lutovský 2011).  Otroci tvořili nejvýznamnější vývozní artikl slovanských zemí směřující především na arabské trhy. Je téměř jisté, že v této době proudily přes náchodskou kotlinu zpět do Čech karavany otroků ukořistěných během “boleslavovských” výbojů do tehdejšího Polska. Význam této trasy potvrzuje i první písemná zmínka o náchodském průsmyku z Kosmovy kroniky, podle které zde v r. 1068 svolal kníže Vratislav II. během tažení do Polska volební sněm.

Komenského ulice s mýtnou bránou, anonym, olej, kolem roku 1865. http://commons.wikimedia.org

Založení Náchoda

V místech, kde se říční terasa postupně vytrácí do naplavenin společné nivy Radechovky a Metuje, bylo na zemské stezce někdy počátkem 13. století založeno město Náchod. Město původně tvořily pouze dvě řady domů kolem náměstí při úpatí Zámeckého kopce, na kterém byl vybudován hrad. Protože prostor pod hradem byl stísněn meandrující Metují, která navíc hrozila záplavami, tiskne se náměstí dosti nezvykle přímo až k samotnému úpatí skalnatého kopce. Hrana terasy prochází přímo středem náměstí a stojí na ní kostel sv. Vavřince. Horní část náměstí je mírně svažitá – jde ještě o postupně „doznívající“ terasu, dolní část je na říční nivě a je plochá. Při archeologickém průzkumu (podzim 2012) byly kousek za radnicí nalezeny původní  středověké  haťové chodníky, které svědčí o značném zamokření dna údolí. Kostel na náměstí má velké problémy se statikou a to jednak kvůli okolní automobilové dopravě, jednak i proto, že stojí přesně na rozhraní různého geologického podloží (říční terasa x říční niva). Poloha středověkého města na hraně říční terasy a nivy měla některé dosti nečekané aspekty. Například vaření piva. Spodní – jižní část náměstí leží již přímo na říční nivě, takže domy zde stojící nemohly mít kvůli vysoké hladině spodní vody ani sklepy. To byla ve středověku velká nevýhoda, protože Náchod měl várečné právo a výroba a prodej piva byla velmi výnosná činnost. Uvařené pivo dozrávalo v soukromých sklepech právovárečných měšťanů, přičemž  právo vařit pivo bylo zákonem vázáno na vlastnictví vybraných domů – v Náchodě pak byly podsklepené domy vesměs spíše v horní polovině náměstí. Měšťané žijící v domech v dolní části náměstí měli prostě smůlu. A to hned ze dvou důvodů – jednak nemohli vařit pivo, jednak měli problémy s velkou vodou. Níže položená část města leží totiž v záplavové zóně řeky Metuje a byla v minulosti pravidelně postihována povodněmi. Což je ovšem téma na samostatný článek.

Náchod – plán zámku a města, kolem r. 1850. Stínování zachycující svažitost terénu přesně vykresluje i terasu mezi náměstím a Starým Městem. Okolí města je odlesněno, převažují pastviny. Věrně je zachycen i Plhov s rybníkem, morovým hřbitovem a kapličkou. obr. - http://commons.wikimedia.org

Pohled z nivy na hranu terasy (ulice Komenského- nahoře na konci svahu)

Hranu říční terasy v náchodském údolí (dnešní ulice Komenského) tedy kopírovala stezka, po které chodili nejdříve pravěcí lovci, pak Kelti, Germáni i Slované, v jednu dobu dokonce i karavany s ukořistěnými otroky. Město Náchod bylo založeno, aby kontrolovalo průchod touto strategicky významnou stezkou. S trochou nadsázky se tak dá říci, že když jdete po „Komendě“ či náchodském náměstí, kráčíte po pravěké stezce, kudy chodili naši předci již v pravěku před mnoha tisíci lety.

Niva řeky Metuje před regulací, pohled směrem k dnešní Slávii, stav přibližně kolem r. 1910, foto: archiv náchodského muzea

Říční štěrky z nivy i teras byly v minulosti intezivně těženy. Na fotografii je písník “Šrolák” v Bělovsi, 40. léta 20. st. (dnes jsou zde supermarkety). foto: archiv p. Samka

první část textu Kudy tekla řeka – O projektu je zde, třetí část – O povodních je zde

literatura:

Baštecká et al.: Náchod, Dějiny českých měst, NLN, 2004

Náchod v obraze čtyř století, O. Šafář, MU Náchod, 1990

Jan Tůma et al.: Laténská hrnčířská pec z Říkova, okr. Náchod, Archeologie ve středních Čechách 15, 2011

Michael Lutovský, Vzestup a pád “říše českých Boleslavů” in M. Bárta, Kolaps a regenerace, Cesty civilizací a kultur, Academia, 2011

Přemyslovský stát kolem roku 1000, Lidové noviny, Praha 2000, část Dušan Třeštík: Veliké město …

Pravěké osídlení Česka ve světle jazykových pramenů

výborný pořad z rozhlasu Leonardo Obchod s otroky v Českých zemích je zde

http://antropologie.zcu.cz/pocatky-ceskeho-statu

historické obrazy Náchoda na Wikipedii jsou zde

popis vzniku říčních teras je zde