krajinou a přírodou východních Čech

… krásné a prapodivné jméno, krásné a prapodivné květy

Střevíčník pantoflíček – Cypripedium calceolus , les Halín, 14.5.2006

Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus L.) je naší orchidejí s nejkrásnějšími a největšími květy, ne nadarmo je jeho květ slavnou ikonou ochrany přírody. Vysoká atraktivita kvetoucích rostlin však asi i přispěla k podstatnému snížení jeho početnosti a na mnoha místech byly celé populace střevíčníků zlikvidovány vykradením lokalit člověkem.

Střevíčník pantoflíček – naše nejhezčí a nejznámější orchidej

Tajemné opylení

Květy střevíčníku mají mohutný dolní pysk dutý, takže tento svým tvarem trochu připomíná „střevíc“ – odtud jeho zvláštní jméno. Zvláštní je ovšem i to, jak si květy střevíčníku zajišťují své opylení – patří totiž mezi takzvané pasťové květy. Hmyz, který pronikne do květu, je nucen pohybovat se tak, aby zprostředkoval opylení. Komplikované opylení střevíčku a neuvěřitelně důmyslnou stavbu jeho květu považuji za jeden z největších zázraků, které lze v naší přírodě pozorovat.

Hmyz, který je asi přilákán nápadnou žlutou barvou velkého pysku, usedá na hladký okraj velkého otvoru v pysku a sklouzává do nitra květu. Cestu tímto otvorem zpět znemožňují kluzké a zakřivené vnitřní stěny pyskové dutiny. Po mnoha neúspěšných pokusech opustit květ tímto velkým otvorem, je hmyz přilákán v šeru pasti světlem, které do dutiny proniká průsvitnými políčky poblíž báze pysku ve směru, kde má květ své pohlavní orgány – tyčinky a pestíky. Při cestě za světlem musí hmyz přelézt hustý porost dlouhých chlupů, které jej jako žebřík na kluzké stěně dovedou ke skutečné cestě na svobodu. Aby se ovšem opravdu dostal z květu ven, musí se ještě protáhnout úzkou štěrbinou kolem tyčinek a pestíku. Lepkavý pyl pak ulpívá na hřbetě návštěvníka a pokud ten navštíví jiný květ, dojde k jeho opylení. Pravděpodobnost, že k tomu dojde je ovšem mizivá a tak uspěšnost opylení bývá velmi nízká.

Hmyz je nejdříve polapen do pyskové dutiny

Jediná uniková cesta z pasti vede “po žebříku” průlezem chodbičkou přes tyčinky a pestík. Na cestu hmyz upozorňují průhledná “okénka” po stranách východu.

Dosud neobjasněnou záhadou je, čím vlastně květy střevíčníku hmyz přitahují. Květy jsou totiž šálivé – jejich návštěvník nic nezískává. Nápadně nevoní a neobsahují ani nektar, snad svojí nápadnou žlutou barvou připomínají jiné květy, kdo ví? V literatuře jsou jako opylovači uváděny výhradně samotářské včely pískorypky. Osobně se domnívám, že jde zcela jistě jen o jakousi tradovanou fámu, která vznikla opakovaným citováním jednoho nahodilého pozorování. Měl jsem to štěstí opakovaně pozorovat opylení střevíčníku na vlastní oči a jednou jsem v květu pozoroval drobné brouky a dvakrát mouchy. Do říše pohádek patří jistě i vysvětlování nápadné žluté barvy a dutý tvar pysku jako signály, které mají pískorypkám evokovat vhodné místo k vyhloubení nory pro potomstvo.

Někdy se hmyz unikovým otvorem nedokáže protáhnout a pak zde může zahynout. Občas se dají najít květy s drobnými mrtvolkami…

Střevíčník je vytrvalý a dlouhověký druh, jsou známy i více než stoleté rostliny. Na jaře raší nové lodyhy z podzemního oddenku. Ten se v průměru každých pět let větví a vznikají tak mnohdy rozsáhlé trsy, jejichž rozpadem dochází k vegetativnímu množení. Střevíčník se poměrně zřídka množí také semeny, která  jsou velmi malá a šíří se větrem. Semena slouží hlavně k „dálkovému přenosu“ a zakládání nových populací. Pokud se semeno uchytí ve vhodném substrátu, vyrůstá z něho vláknitý zárodek, který se v půdě spojí se symbiotickým podhoubím ve vztahu zvaném mykorrhiza. Klíčení zárodku rostliny trvá obvykle asi 5 let, teprve poté se objevuje první zelený list. Jakmile si začnou rostliny vyrábět cukry fotosyntézou, stávají se postupně na symbiotických houbách nezavislé. Poprvé rostlina kvete nejdříve až okolo desátého roku života.

Střevíčník pantoflíček – Cypripedium calceolus , les Halín

Střevíčník je druhem lesních lemů a světlých listnatých lesů, nejlépe mu vyhovují polostinná stanoviště. Velmi vybíravý je k půdnímu prostředí. Roste na minerálně bohatých půdách s neutrální až zásaditou půdní reakcí, častý je na vápenci a vápnitých opukách.

Střevíčník pantoflíček – Cypripedium calceolus , les Halín

Hlavních rizik ohrožujících střevíčník je několik. V literatuře je tradičně  jako hlavní příčina ohrožení uváděno vyrýpávání atraktivních rostlin do zahrádek, k čemuž v minulosti určitě ve velkém docházelo, dnes ale budou druh asi ohrožovat spíše jiné faktory.  U lesních populací je to nevhodné lesní hospodaření, například převody listnatých lesů na smrkové monokultury. Mnohé luční lokality byly zničeny rozoráním, hnojením nebo zarostly náletem.

Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus L.) – mapa rozšíření podle AOPK, 2010

V ČR je dnes známo kolem stovky lokalit. Početnost jednotlivých populací se pohybuje od několika rostlin přes desítky jedinců až po nejbohatší lokality s více než stovkou střevíčníků. Většina lokalit Náchodského okresu bohužel zanikla – slavný botanik S. Procházka ve své nálezové kartotéce zmiňuje výskyt střevíčníku v okolí Náchoda například ze strání u Starkoče a Řešetovy Lhoty. Druh rostl i na lokalitě Sto schodů v Novém Městě nad Metují, v lese Rousíně u České Skalice a poblíž Hronova na Kozinku. Zde všude a na mnoha dalších místech druh vyhynul. Malá populace dnes přežívá již jen v lese Halín poblíž Dobrušky, desítky jedinců lze potom vidět poblíž Týniště nad Orlicí na lokalitě chráněné NATUROU 2000.

Střevíčník pantoflíček – Cypripedium calceolus , les Halín, 15.5.2012

literatura:

- nejpodrobnější pojednání o orchidejích východních Čech zpracoval legendární botanik FRANTIŠEK PROCHÁZKA ve svém rozsáhlém článku Orchideje Východočeského kraje, který postupně vycházel v 70. letech ve sborníku pardubického muzea Práce a studie.

• Kubát K. a kol., Klíč ke květeně ČR, Academia, Praha 2002
• Procházka F., Velísek V., Orchideje naší přírody, Academia, Praha 1983
• Rybka V. a kol., Rostliny ve svitu evropských hvězd, Sagittaria, Olomouc 2004
• Průša D. a kol., Chráněné rostliny České a Slovenské republiky, Computer Press, Brno 2005
• Čeřovský J. a kol., Červená kniha 5 – Vyšší rostliny, Příroda, Bratislava 1999
• Orchidea klub Brno
• Vynikající a asi i nejpodrobnější web o našich orchidejích - Orchideje České republiky
• Botany.cz
• článek M. Gerži Soumrak vzácnějších orchidejí v Orlických horách je zde
• orchidejové lokality v péči ČSOP Jaroměř viz. pozemkový spolek
• nálezová databáze S. Procházky s historickými lokalitami je zde

zde je stručný přehled druhů a vybraných lokalit orchidejí východních Čech (stav k r. 2011) a tady je fotogalerie s většinou českých druhů včetně těch vyhynulých