U svatého Václáva
Krásná alej vlašských ořechů lemuje cestu do vsi. Takových v Čechách mnoho nezbývá. Dvě tři další teplé zimy bez sněhu a silničáři se začnou nudit. Nevyčerpané rezervy ze zimní údržby pak půjdou v rámci bezpečného silničního provozu na „revitalizaci“ (rozuměj kácení) aleje. Ve východních Čechách to umíme nejlépe… Kozojedy na Jičínsku. Už jen samotný název vsi dává tušit, že tato nikdy nepatřila k těm bohatším a známějším. Přesto je toto místo veledůležitým bodem na mapě historické paměti zdejší krajiny a to zejména díky jednomu z nejstarších dřevěných venkovských kostelů v Čechách. Místní starobylý kostel svatého Václava je poprvé zmiňován již roku 1368. Za husitských válek byl kostel s přilehlou tvrzí zcela zpustošen a kdy došlo k jeho obnově se neví. Nynější podoba kostela pochází z roku 1689 a v tomto roce též hřbitovní areál doplnila dřevěná zvonice. V roce 1718 byla roubená budova kostela opravena a roku 1803 nahozena maltou. Na kostelíku je velmi zřetelný odkaz starší gotické architektury a vůbec celá stavba je v rámci českého baroka dosti unikátním zjevem, na první pohled velmi odlišném od typických vesnických „baňatých“ kostelů. Nádherný a ojedinělý kostelík je umístěný na nevysokém návrší na kraji obce. Jaká škoda, že jej od okolní mírně zvlněné krajiny izolují ošklivé a přerostlé thúje, to americké prokletí českých zahrad, parků a hřbitovů…
literatura: http://www.hlusice.info/kozojedy.html