krajinou a přírodou východních Čech

Představa eremitů, kteří prožili život v pustině daleko od lidí, podobni zvířatům, zapůsobila zřejmě silně na fantasii Braunovu, který vzal sám dláto do rukou, aby proměnil pískovcové balvany v samotě tichého lesa v olbřímí těla. Z jeho rukou vzniklo tehdy něco docela jiného než poutavé barokní divadlo. Objevil v těch postavách nově spojení člověka a přírody, život probouzející se ve hmotě, lidskou bolest a touhu zakletou v bídě těžkého zvířecího živoření. Drapérii v obou případech vůbec vypustil a všechen výraz svěřil nahým tělům: jsou jako pohoří zbrázděná řekami, opracovaná živly a vyhlodaná časem. Skály propojují postavy s přírodou, která jakoby napájela mohutná těla životní prasílou. Těla tu mluví, svalům je dána řeč. Křivky zad, stočení boků, sklonění ramen a ohlédnutí vytvářejí dramatický děj, vybavují příběh, patos víry i tíhu lidského osudu. Braun tu těžil ze zkušeností celého života a práce.

Jaromír Neumann: Matyáš Braun – Kuks

Garinus

Onufrius

Hospital v Kuksu a nedaleký Betlém. Jedno z vrcholných děl baroka, které vzniklo spoluprací dvou velikánů tehdejší doby – hraběte Františka Antonína Šporka a sochařského velmistra Matyáše Bernarda Brauna. Psát něco o zdejším sochařském díle, s kterým se může poměřovat snad jen sochařská výzdoba Karlova mostu, by bylo v pravdě nošením dříví do lesa, takže následuje jenom několik fotografií z místa, pro které se vžilo označení Betlém. Veškeré umělecké popisy soch jsou převzaty z vědecké stati Jaromír Neumann: Matyáš Braun – Kuks.

Areál nového lesa s Betlémem v r. 1720. Šlo o jednu z nejrozsáhlejších a nejpropracovanějších ukázek komponované barokní krajiny vůbec. obr. http://commons.wikimedia.org

Nový les nad vesnicí Žireč. Počátkem 18. století zde započal hrabě Špork na ploše zhruba 70 hektarů budovat areál, který ve své době představoval jednu z nejrozsáhlejších a nejpropracovanějších ukázek komponované barokní krajiny vůbec. Les získal parkovou podobu a postupně zde vyrostlo několik fontán, sedm meditačních pousteven, vyhlídkový pavilon a další drobné stavby. Zde na skalnatém výchozu kvalitního jemnozrnného pískovce, započal v r. 1726 sochař Matyáš Bernard Braun realizovat své životní dílo. Přímo ze skal vytesal několik soch a reliéfů, z nichž zejména sochy poustevníků Onufriuse a Garina jsou právem považovány za vrcholná díla baroka.

Místo zvané Nový les dnes – unikátní soubor soch zcela pohltil les

V roce 1723 zde M.B.Braun začal tesat do skal nádherné sochy a reliéfy

Za vrchol Braunovy celoživotní tvorby jsou považovány dvě zdejší sochy poustevníků  – Garinus

Garina vytesal Braun při umělé jeskyni, vyhloubené v mohutném balvanu a znázornil jej ve chvíli, kdy vylézá z temného otvoru a zděšeně se ohlíží. Brauna zaujal protiklad lidské bytosti a její zvířecí existence, který se zračí v úleku napůl lidském a napůl divoce přírodním. (J.Neumann)

A Onufrius

Onufriovo vyhublé, ale svalnaté tělo, otužilé tvrdým životem a strádáním, je modelováno s obdivuhodnou schopností využít hry svalů, šlach a kostí také k vyjádření duševního dramatu starce, jenž medituje nad lidskou lebkou. Jeho tvář s uraženým nosem, zohavená v minulosti ze zlé vůle i z nevědomosti, se obrací vzhůru s úpěnlivou prosbou a bolestným vzrušením, ale zároveň i s odstínem trpké výčitky. Sochař v něm našel více než konvenční pocity zbožnosti, o níž vyprávěly životy svatých: proměnil jej bezděky v podobenství o lidské síle sražené k zemi, o utrpení které vyvolává palčivou touhu i nespokojený vzdor.(J.Neumann)

Betlém – Reliéf Vidění sv. Huberta

Reliéf Příchod sv. Tří králů – sochy i reliéfy byly původně polychromované. Dnes tu kouzlí s barvami mechy a lišejníky.

Reliéf Příchod sv. Tří králů, detail. Některé reliéfy se pod nánosy mechů a lišejníků začínají úplně ztrácet…

Reliéf Příchod sv. Tří králů

Reliéf Vidění sv. Huberta, detail

Sv. Máří Magdalena

I když se do dnešních dnů z celé kompozice zachovalo jen ubohé torzo, skalní reliéfy mizí pod nánosem mechů a lišejníků a většina soch byla nenávratně poškozena, je setkání s obrovskými kamennými poustevníky uprostřed přírody neopakovatelným zážitkem. A zatímco postupné vyhlazování detailů soch i reliéfů přírodními silami příliš negativně nepůsobí, při pohledu na záměrně pozurážené údy a hlavy soch přepadne člověka nekonečný smutek nad hloupostí a barbarstvím lidí.

Reliéf Klanění pastýřů

Proslulé jsou spory, které měl neortodoxní a liberální hrabě Špork se svými sousedy jezuity, jejichž panství začínalo nedaleko Betléma v Žirči. Tyto vzájemné spory vyústily v oboustranné naschvály. Špork například nechal v Novém lese na samé hranici jezuitského panství umístit obří sochu Velkého Křesťanského vojína (tzv. Miles Christianus), která jezuitům „hrozila“ taseným mečem. Na to se jezuité pokusili oslabit vyznění betlémského souboru soch tím, že na té samé hranici nechaly zbudovat výstavnou kalvárii. Z rozsáhlé křížové cesty se zachovala pouze Kaple Nejsvětější Trojice v Žirči, která byla patrně prvním zastavením. Strop otevřené trojboké kaple zdobila původně skupina Nejsvětější Trojice, z níž se zachovala pouze kopie jediné sochy – Boha Otce v oblacích.

Kaple Nejsvětější Trojice v Žirči z r. 1726

A o něco starší (1720) Kaple Nejsvětější trojice v blízkých Stanovicích. Špork s Braunem vítězí…

literatura:

Jaromír Neumann: Matyáš Braun – Kuks, in Kuks, J. Procházka, Pressfoto 1977

Drobné perly české architektury – P.Frič, J. T. Kotalík, D. Vávra, Titanic 2013

http://cs.wikipedia.org/wiki/Betl%C3%A9m_%28Kuks%29