krajinou a přírodou východních Čech

Na Žernově! A možná taky v Krčíně.

Motto: Raněný mamut zle řádí. Svými kly porazil jednoho lovce a byl by ho rozšlapal, ale jeden neohrožený muž směle přiskočil zezadu a dvěma pádnými ranami zasáhl šlachy zadních nohou zvířete, takže mu napjaté šlachy nasekl. Mamut sklesl zadkem na zem, zvedl chobot a otvíral tlamu s dlouhým jícnem, plným choulícího se masa. Někdo mrštil oštěpem a trefil do otevřené tlamy. Mamut si oštěp ihned chobotem vytrhl a vztekle vyskočil. Lovci před ním prchají do houštin a mamut je zuřivě pronásleduje drtě vše, co je mu v cestě.

Eduard Storch, Lovci mamutů

Střední Evropa před 30 000 lety. Poslední doba ledová se zvolna chýlí ke svému konci a kontinentální ledovec se díky krátkodobému teplému výkyvu (tzv. interstadiál) stáhl až do Skandinávie. Převážnou část našeho území pokrývá tzv. „mamutí step“ – ekosystém, který v současnosti asi nemá nikde na světě svoji obdobu. Díky chladnému a poměrně suchému kontinentálnímu klimatu, převažují v evropské krajině travnaté pláně s vysokou produkcí biomasy a tím pádem i s velkou úživností.

Travnaté pláně v Krkonoších tak trochu připomínají naši krajinu z dob ledových. Podobně mohla vypadat mamutí step. Ne nadarmo zde přeživají tzv. glaciální relikty – pamětníci těchto dob.

Mapa lokalit z okolí Dobrušky ukazuje, že tu v pravěku bylo “pěkně živo”. mapa – J. Tůma

Po pláních se prohánějí početná stáda velkých býložravců z nichž největších rozměrů (zhruba jako dnešní sloni) dorůstají všeobecně známí mamuti. Díky rozměrům nemá dospělý mamut žádného přirozeného nepřítele s jednou jedinou výjimkou, kterou je člověk. Ve stopách stád se pohybují skupiny vysoce mobilních a dobře organizovaných lovců. Tato doba bude jednou označována vědeckým pojmem gravettien (u nás přibližně před 30 až 25 tis. lety) a lidé této doby budou popisováni jako lovci mamutů. Za pár tisíc let se ještě naposledy ochladí, pevninský ledovec se posune na jih a jeho předpolí se stane nehostinnou pustinou. Lidé se ze střední Evropy naposledy dočasně stáhnou na jih, aby se s postupným oteplováním, které definitivně ukončí poslední glaciál, mohli natrvalo vrátit. Ale to už nebudou lovci mamutů, protože oteplení nebude pouze dočasné a přinese rozsáhlé změny. Mamuti vyhynou (či budou vybiti) a lovci sobů a koní z kulturního okruhu magdalenienu (z období konce glaciálu a paleolitu, přibližně před 17. až 10. tis. let) se s tím, jak se bude šířit les, postupně přemění v jakési „evropské indiány“ – lovce a sběrače nové éry – tzv. mezolitu (střední doba kamenná, přibližně před 8. až 5. tis. let). Ale o tom někdy jindy…

Nejvíce dokladů a informací o životě paleolitických lovců mamutů pochází z oblastí Moravské brány a navazujících nížin – úvalů, které v rámci střední Evropy představovaly zřejmě hlavní trasu pro pravidelné sezónní migrace velkých býložravců mezi slezskými a uherskými nížinami. Archeologické lokality z této doby jako Dolní Věstonice nebo Předmostí u Přerova proslavily Českou republiku po celém světě. Zatímco Morava má z doby lovců mamutů celou řadu nalezišť, v české kotlině je takových míst poskrovnu. Výjimku tak trochu představují východní Čechy, které díky relativně snadno průchodné krajině mezi Vysočinou na jihu a sudetskými pohořími na severu, propojují Hornomoravský úval s rovinatou krajinou východního Polabí.

Na mapě reliéfu krajiny Náchodska jsou typické polohy paleolitických lokalit. Pravěcí lovci obvykle tábořili na mírně vyvýšených místech (například hrany říčních teras nebo ústí průsmyků), odkud mohli dobře kontrolovat okolní krajinu. mapový podklad – digitální model terénu Kh. kraje

Naprostá většina dokladů o výskytu mamutů a jejich lovců pochází z bývalých cihelen, kde se ještě v nedávné minulosti těžily sprašové hlíny. Spraš je jemnozrnná usazenina, která vznikla hromaděním mikroskopických částeček prachu vyvátých z předpolí ledovců. Tento materiál se na vhodných místech hromadil do mocných vrstev a pokud překryl zbytky uhynulé či ulovené zvěře, došlo často k jejich zakonzervování.

Odkrývání kostry mamuta zakonzervované ve spraši v cihelně u Hradce Králové. Unikátní nález se stal v r. 1899 národní senzací… foto – archiv muzea HK

K jednomu z nejznámějších a nejzajímavějších objevů tohoto druhu došlo v r. 1899 v cihelně ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové. V dubnu tohoto roku zde byly během těžby hlíny odkryty mamutí kly, z nichž větší měřil na délku téměř tři metry. Na místo nálezu se začaly sjíždět vědecké kapacity z celého mocnářství a postupně byla odkryta kompletní kostra (viz. foto). Téměř celá kostra byla nepoškozená a podivuhodně zachovalá, jedinou výjimku představovala horní část lebky, ze které se našlo jen několik úlomků.

Typická pazourková čepel lovců mamutů (kultura Gravettien). foto – wikipedia commons

Záhada roztříštěné mozkovny byla ovšem záhy vyřešena, neboť  přímo mezi žebry mamuta byl objeven ostrý pazourkový nůž. Ten nepochybně patřil pravěkému lovci, který si pochutnal i na mamutím mozku. Pazourková čepel byla dlouhá téměř deset centimetrů a jednalo se o typický nůž tzv. gravettienské kultury (viz. obr.).  Později byl ještě objeven druhý pazourkový nůž a zbytky ohniště. Hradecký nález byl výjimečný tím, že na stejném místě byly  kromě kosterních zbytků mamuta nalezeny i doklady o pobytu tehdejších lovců a konzumaci mamutího masa. Ve své době se stal nález velkou atrakcí a se zájmem si jej prohlíželi tehdejší prominenti z blízkého i dalekého okolí (podívat se přijeli i turisté a zájemci z Prahy, Vídně, Berlína nebo Vratislavy) a celé zástupy místních obyvatel. Mamut se v Hradci a okolí stal na samotném konci 19. století novým fenoménem. Místo se stalo také cílem návštěv školních kolektivů v rámci přírodovědných exkurzí. Zvýšeného cestovního ruchu tehdy aktivně využili i místní hostince a o obřím mamutovi se tehdy hovořilo rovněž ve vlacích a snad všech tehdejších domácnostech (A. Socha 2010).

Pazourkové nástroje z východočeských lokalit, obr. – V. Vokolek 1993

.

.

.

Na většině ostatních míst byly nalezeny buď jenom pazourkové nástroje tehdejších lovců (většinou povrchovým sběrem na poli) nebo kosterní ostatky mamutů (většinou vykopáním v cihelnách). Nejvíce nálezů pochází z okolí Dobrušky. V roce 1928 zde nalezli dělníci v cihelně v Křovicích mamutí zub v hloubce třinácti metrů a ze stejné lokality byly zachráněny J. Klenem i mamutí kly a kosti. U nich se údajně mělo nacházet i několik velmi hrubě opracovaných kamenů, snad nástrojů z mladšího paleolitu. Stejně staré jsou i dva slabě patinované pazourkové předměty z pole u cihelny a z okolních polí je známa i celá řada dalších nálezů (viz. mapa)..

.

Úlomky mamutoviny z klu nalezeného v r. 1981 poblíž Žernova. Dar nejmenovaného bagristy, který byl tenkrát při tom…

.

..

.

.

V roce 1928 se u Dobrušky mamutů  urodilo, byl zde totiž ještě nedaleko města při zemních pracích odkryt dělníkem mamutí kel. Kel se zachoval kompletní, je pouze mírně poškozen krompáčem a má být součástí nové expozice v místním muzeu. Další mamutí kel byl nalezen při zemních pracích ve sprašovém podloží v roce 1981 v Dolcích pod hřbitovem poblíž Žernova u České Skalice.

Zakonzervovaný mamutí kel se pomalu rozpadá v depozitáři muzea v České Skalici

.

...

.

Tento kel byl po následné konzervaci uložen v depozitáři muzea v České Skalici. Zatím poslední nález „mamuta“ je z r. 2006 z Nového Města nad Metují. Jde o kloubní hlavici stehenní kosti, kterou nalezl místní zahrádkář, když si byl v bývalé cihelně v Krčíně nakopat hlínu. U těchto dvou posledních nálezů je pravděpodobné, že se na daném místě pohřbeny ve spraši nacházejí i zbývající části mamutí kostry a další zajímavosti čekající na odhalení. Škoda, že už se tam nekope a netěží.. Až se budu v důchodu nudit, vezmu rýč a lopatu a zkusím si nějakého mamuta vykopat!

.

Samostatnou kapitolu představuje povrchový sběr paleolitických pazourkových nástrojů na polích. Tyto se nejčastěji dají najít na strategicky položených vyvýšených místech v blízkosti vody, kde mívali lovci tábory. Takto se mi podařilo nalézt dolní část pazourkové čepeli na hraně říční terasy u Slavětína nad Metují.

Tady někde tábořili lovci mamutů. Hrana říční terasy nad Slavětínem. Místo nálezu pazourkové čepeli gravetienské kultury.

Čepel je silně patinovaná bílou vrstvou oxidů, což je dokladem jejího vysokého stáří (asi tak 25 až 30 000 let). I typický tvar a rozměry celého hrotu svědčí o tom, že čepel pochází z období lovců mamutů.

Část patinované pazourkové čepele z doby lovců mamutů, Slavětín nad Metují – povrchový sběr na poli

Kostěné šídlo a pazourkové úštěpy z konce paleolitu, Náchod – Plhov. foto – expozice muzea v Náchodě

.

.

.

Mnohem běžnější bývají nálezy mladší (magdalenien) z kulturního okruhu tzv. lovců sobů z konce ledové doby. Takovéto nálezy pocházejí např. z Náchoda – Plhova a z průsmyku Branka. Tyto pazourky jsou většinou bez patiny a také bývají menší – v této době začala být step už zvolna nahrazována lesem, čímž  se krajina stávala hůře prostupnou. Omezení dálkového pohybu zřejmě vedlo k tomu, že se baltský pazourek stával pro středoevropské lovce stále vzácnější surovinou.

Pazourkový úštěpek z pozdní paleolitu (chybí patina), povrchový sběr – průsmyk Branka nad Náchodem

.

.

.

.Nedostatek cenné suroviny se  projevoval mimo jiné i tím, že se neustále zmenšovaly rozměry pazourkových nástrojů, v době mezolitu a neolitu se dokonce jednalo o tzv. mikrolity – drobounké čepelky a úlomky skládané v řadě za sebou do čepelí. Zatímco ze střední doby kamenné (mezolitu) máme málo dokladů, z období mladší doby kamenné (neolitu) je nálezů pazourkových čepelí z východních Čech celá řada. Například krajina mezi Hradcem a Jaroměří byla v tomto období již relativně hustě osídlena a intenzivně zemědělsky užívána. Na čerstvě zvláčeném poli zde dnes není problém nalézt pazourkové čepelky, které vypadávaly pravěkým zemědělcům ze srpů při sklizni obilí. Neolitu, kdy nástup zemědělství zcela zásadním způsobem přeměnil českou krajinu, bych chtěl ovšem věnovat samostatný článek.

literatura :

Počátky Osídlení Východních Čech, Vít Vokolek, Muzeum východních Čech, HK, 1993

Digitální model terénu Královéhradeckého kraje je zde

článek V. Sochy o nálezu mamuta v cihelně ve Svobodných Dvorech je zde