krajinou a přírodou východních Čech

motto: „Mezníky rozestavené v klikaté čáře bělají se po travnatém úvale, zabíhají po stráni, až v stínech lesů mizí. Ještě krok, jen jediný a již stojíme na půdě cizí – jsme v říši sjednoceného Německa. Krajina vůkol jako za hranicemi v Čechách. Sotva vzpomeneme, že jsme na půdě cizí – nám urvané. Již řídne les, pěšina se stáčí z vrchu v důl, zříme košaté stro­my ovocné, mezi nimiž domky pruské vesnice se bělají. To Stroužné. Půda cizí – ale řeč ještě naše. Tu ještě nalezneme poslední zbytky českého obyvatelstva hrabství kladského“.

 Alois Jirásek- Z výletu do Prus

Krajina Českého koutku – pohled od Březové k Stolovým horám

Jako tzv. Český koutek (německy Böhmischer Winkel, polsky Czeski kątek) je tradičně označováno polské (dříve pruské) území v okolí městečka Chudoba, kde ještě donedávna tvořili většinu obyvatelstva tzv. kladští Češi. Území patří geograficky k české kotlině, je odvodňováno přes Metuji do Labe a od vlastního Polska je odděleno mohutným hřebenem Stolových hor. Součástí Pruska (dnes Polska) se Český koutek stal jen díky neuvěřitelnému historickému vývoji.

Český koutek na mapě J.Š. Kubína z r. 1926

Nejdříve přešla tato nejvýchodnější část náchodského panství pod správu hraničního hradu Homole a když pak byl hrad převeden pod kladskou správu, byl společně s hradem přičleněn ke Kladsku i Český koutek a to i přesto, že toto území leží zcela mimo Kladskou kotlinu a na rozdíl od Kladska nebylo kolonizováno Němci ale Čechy. Když pak Rakousko za Marie Terezie prohrálo válku, bylo Kladsko i s Českým koutkem anektováno vítězným Pruskem a roku 1871 se pak stalo součástí sjednoceného Ně­mecka. I přes intenzivní germanizaci (zákaz češtiny v úřadech i kostelech a zrušení českých škol r. 1870) se zde v příhraničních vsích udržela specifická „česká“ kultura i folklor a místní v drtivé většině hovořili doma zvláštním kladským nářečím češtiny, i když nutno dodat, že se postupně začali považovat více za Praisy (Prusy) nežli za Čechy.

Hlavním nábožensko-kulturním centrem kladských Čechů se stal v druhé polovině 19. století evangelický kostel ve Stroužném.

Komplikovanou situaci kladských Čechů hezky dokumentuje odpověď Marie Hauske, poslední žijící kladské Češky na otázku, jaké je vlastně národnosti – „Srdce mám český, hlavu německou a papíry polský.“ Při sčítání v r. 1910 úřední říšské prameny zaznamenaly v této části Německa 10 557 osob, pro něž byla čeština mateřským jazykem. Svébytné české osídlení zaniklo velmi rychle až na konci  druhé světové války, kdy byla tato část Německa přičleněna k Polsku. Noví polští osídlenci se ke kladským Čechům chovali jako k občanům Německé říše a většina jich byla buď donucena k útěku do Čech nebo případně k odsunu do západních zón Německa. Je zajímavé, že český koutek přežil dvě stě let existence Pruska a zanikl až v souvislosti se vznikem moderního Polska.

Bývalá česká osada Malé Jiříkovice dnes- podobně jako u nás v Sudetech proběhlo i v Českém koutku po 2. sv. válce kompletní vysídlení původního obyvatelstva, z čehož se místní region doposud ještě plně nevzpamatoval…

Hlavním duchovním centrem Českého koutku se stala malebná podhorská ves Stroužné (Pstrążna, Straußdörfel), která v 19. století nabyla na významu díky těžbě černého uhlí a stavbě nového evangelického kostela. Připojením k protestantskému Prusku získali kladští Češi paradoxně svobodu vyznání, a tak se zde zorganizovala poměrně silná evangelická náboženská obec. Počátkem 19. století byl ve Stroužném postaven dřevěný evangelický kostelík a v roce 1817 byla vybudována evangelická škola a fara. V roce1830 získala evangelická obec potřebný status a byl zde ustanoven první pastor Josef Arnošt Bergmann, díky kterému se Stroužné stalo lokálním národnostně-nábožensko-kulturním střediskem pro zdejší Čechy. Díky iniciativě tohoto pastora byla úspěšně završena dlouholetá snaha místních evangelíků o vybudování důstojného svatostánku a v roce 1848 byl skromný dřevěný kostelík nahrazen krásným kamenným kostelem. Vzhledem k místním chudobným poměrům jde o stavbu dosti monumentální a jistě i nákladnou, na jejíž vznik přispěl značným obnosem mimo jiné i pruský král Friedrich Wilhelm III.

Evangelický kostel ve Stroužném (Pstražna, Straussdorfel)

Evangelický kostel ve Stroužném (Pstražna, Straussdorfel)

Unikátní stavba se svým charakterem zásadně odlišuje od většiny ostatních místních kostelů, které mají nesmazatelný ráz „katolického baroka“. Evangelický kostel ve Stroužném je jednolodní s obdélným půdorysem, sedlovou střechou a s odsazeným půlkruhovým presbytářem.

Novorománský kostel ve Stroužném- detail presbytáře

Celá stavba je krásným příkladem novorománského slohu, který byl inspirován architekturou 11. a 12. století. Kostel se vyznačuje prostou elegancí zjednodušených oblouků, jež jsou typické pro ranou formu novorománského slohu. Tento styl byl v Prusku v polovině 19. století velmi populární a je označován jako Rundbogenstil (styl kulatých oblouků). Před vstupním průčelím je mohutná představěná hranolová věž s vysokou jehlancovou střechou.

Průčelí kostela s přestavenou hranolovou věží

Mohutné zdi kostela jsou zděné z kvádrů kvalitního místního pískovce šedožluté barvy. Krása neomítnutých zdí je dána nejenom materiálem ale i použitou technologií, kdy kameny nepravidelných tvarů byly přitesány tak, aby do sebe dokonale zapadaly a přesně lícovaly. Při pozorném pohledu člověk zjistí, že se ve vyzdívce stěn prakticky nevyskytují dva kameny stejné velikosti a tvaru. Krásny příklad místního kamenického umu typického pro zdejší region pískovcových skal a stolových hor! Jedinou výzdobu tvoří „jetelové“ kříže lemující horní okraj zdí a kříž vtesaný do kamene nad hlavním vchodem. 

Precizní kamenická práce v průčelí kostela

Kostel stojí uprostřed krásného hřbitova, kde se dnes již nepohřbívá. Nejstarší hroby nesou ještě nápisy v češtině, na mladších hrobech ale převažuje němčina včetně germanizovaných českých jmen. V Prusku musel být řád a pořádek i na hřbitovech a tak byl každý hrob označen pískovcovým sloupek s příslušným číslem. Mnoho hrobů je poničených a většina jich byla již dávno zrušena, a tak jsou dnes tyto sloupky opřeny o zdi kostela a podávají nám smutný doklad o kdysi rušném životě v dnes téměř zcela vylidněné obci, kde je několik zbývajících chalup využíváno vesměs k rekreaci.

Kamenné sloupky ze zrušených hrobů

Nejstarší náhrobní kameny jsou ještě s češtinou …

Na novějších hrobech už převažuje němčina a to je asi i důvod, proč mnohé z nich byly zničeny vandaly

Na hřbitově leží i mnoho místních Němců

Ve vesnici dnes už skoro nikdo nežije, na hřbitově se nepohřbívá a tak i když jsme v Polsku, polské hroby zde úplně chybí. Taková škoda, že se tady kladští Čechové neudrželi! Bylo by to krásné si za hranici v Polsku promluvit s krajany hezky česky.

Malebná krajina Českého koutku – na cestě z Jiříkovic do Lewina

literatura:

- o Českém koutku a fenoménu kladských Čechů byly popsány tuny papíru, většina informací zmíněných v tomto článku pochází z Kladských sborníků I-IX (různí vydavatelé)

- další články o Českém koutku jsou například na serverech Wikipedie a navychod

- brožura o Stroužném je ke stažení zde