Nejvzácnější žába
Ropucha krátkonohá (Epidalea, dříve Bufo calamita) je naše nejvzácnější žába. Jak už napovídá její české jméno, má hodně zkrácené nohy a je to naše jediná žába, která ani neumí skákat a pohybuje se jen jakýmsi legračním během.
Malá velikost (kolem 5 cm), krátké končetiny a takový jakýsi dojem celkové nemotornosti a zavalitosti (viz. starší české jméno ropucha bachratá) z ní dělají docela milé zvířátko…
Nejtypičtějším rozlišovacím znakem ropuchy krátkonohé je úzký světlý hřbetní pruh, který se táhne od hlavy až k zadečku. Málokomu se ovšem podaří tuhle žábu v naší přírodě pozorovat, což je dáno její vzácností a hlavně skrytým způsobem života.
Ropucha krátkonohá je specializovaná na specifické biotopy s písčitým podkladem a minimálním rostlinným krytem, což jsou místa, kterých v naší přírodě moc není. A tak se s touhle žábou u nás dnes můžeme setkat hlavně na takových lokalitách jako jsou pískovny, povrchové doly nebo třeba teplárenská odkaliště. V Čechách je její výskyt soustředěn na několik izolovaných populací a to v západních a jižních Čechách, na Mladoboleslavsku, ve východním Polabí a na Broumovsku.
Ropucha krátkonohá je suchozemskou žábou, která je vázána na vodu jen velmi krátkou dobu během rozmnožování. V prostředí, kde žije, jsou vodní nádrže většinou mělké a pravidelně vysychající, na což se druh adaptoval rychlým larválním vývojem, kdy k proměně z vajíček přes pulce v žabky dochází již za tři až čtyři týdny. Zbytek roku se ropucha krátkonohá zdržuje mimo vodu a protože je aktivní výhradně v noci, je velmi obtížné ji pozorovat a to i na lokalitách, kde má početné populace. Přes den je totiž schovaná pod kameny, v norách hlodavců nebo se sama přímo zahrabává do písku. A tak její přítomnost prozradí většinou jen hlasité opakované skřeky, které typické žabí kvákání ani nepřipomínají a znějí spíše jako takové „kovové řechtání“.
Já jsem tuhle žabku hledal v pískovně v Jetřichově, kde má velmi početnou populaci a i když našel spoustu stop a snůšky vajíček, ropuchu krátkonohou se mi podařilo pozorovat až na její druhé „broumovské“ lokalitě, kterou je malý opuštěný písník u Březové. Na téhle lokalitě přežívá jen několik málo žab a moc šancí jsem si nedával. Bylo to velké překvapení, když jsem náhodně zkusil rozhrnul písek na konci krátké „myší“nory a najednou na mě mile vykouklo tohle krásné zvířátko…
Písník u Březové je zajímavý i z entomologického hlediska. Je to jedna z mála lokalit náchodského okresu s výskytem krásné a vzácné vážky jasnoskvrnné, jejíž populaci (pozoroval jsem asi 10 samců) se mi zde v letošním roce podařilo najít. Je zajímavé, že se o zdejším výskytu téhle nápadné vážky doposud nevědělo…
V Březové se písek už dlouho netěží a tak písník postupně zarůstá vegetací. Pokud tam má ropucha krátkonohá přežít, chtělo by to nějaký zásah, který by trochu potlačil rostlinný kryt, zejména vřes. Ideálně šoupnout nějakému místnímu JZďákovi pětistovku, aby to tam malinko pojezdil a strhnul drn a kdyby se udělalo i další jezírko, což by vzhledem k písčitému substrátu šlo snadno, bylo by to ideální. Článek přeposílám na CHKO, třeba se k tomu rozhoupou…
literatura -
ZWACH, I.: Obojživelníci a plazi ČR, Grada, 2009
Ropucha krátkonohá sa nachádza aj na Slovensku, v katastri obce Devínska nová Ves, prvý raz som ju našiel
- vyryloval v záhrade pred dvoma rokmi, dnes sa mi podarilo podobné, po chvíli sa znova zahrabala do kyprej
zeme.