krajinou a přírodou východních Čech

Zajímavé sochařské památky na dobu vrcholného středověku, kdy byla kolonizována většina východních Čech a zdejší hraniční hvozd byl přeměněn v krajinu zemědělskou a kulturní, představují masky a hlavy, které bývají zazděné do vnitřních i vnějších zdí kostelů. Už odmala mě tyhle prapodivné tváře, pocházející z dávných časů, kdy se ještě mýty prolínaly s realitou všedního dne, fascinovaly.

Kamenná tvář z interiéru Chrámu sv. Ducha v Hradci Králové

a z farního kostela polického kláštera

V interiérech kostelů jsou tyto tváře nejčastěji na konzolích gotické klenby a plní spíše roli dekoračních prvků. Kamenné masky mívají někdy podobu běžných lidských tváří, občas zkamenělých v děsivém úšklebku či výkřiku. Často se ve tvářích mísí lidské a zvířecí rysy, někdy zoomorfní rysy převažují a tváře se pak spíše nežli lidem podobají různým příšerám či mýtickým bytostem.

Zvířecí masky a fantaskní tváře z gotické klenby kostela svatého Vavřince v Náchodě

Zvláštní případ představují tváře, kterým z úst, nosu i uší vyrůstají listy či olistěné ratolesti. Jde o zobrazení Zeleného muže, archetypální mýtické bytosti, kterou zná mnoho kultur. Zelený muž je nejčastěji interpretován jako duch přírody a král lesa, bývá též považován za symbol plodnosti a koloběhu života. Ačkoliv má zřetelně pohanský původ, převzalo tento motiv i křesťanství a Zelený muž je často zobrazen ve výzdobě gotických katedrál. Jako kdyby lidé, kteří během kolonizace vykáceli středověký hvozd, chtěli strašlivého vládce lesa „pokřtěním“ zbavit jeho temné stránky. S tím, jak prales mizel z evropské krajiny, vytrácel se i Zelený muž z kostelů a katedrál, aby se v plné síle vrátil v dobách romantismu. Několik středověkých Zelených mužů lze vidět na stěnách hradecké gotické katedrály, nejvíce jich zdobí novogotickou radnici v dolnoslezském Frankensteinu, dnešních Slezských Žabkovicích.   

Zelený muž z chrámu katedrály svatého Ducha v Hradci

Zelený muž z chrámu katedrály svatého Ducha v Hradci

Novodobí zelení muži z žabkovické radnice v Dolním Slezsku

Většina starobylých kostelů byla opakovaně přestavěna a z původních gotických prvků se zachovaly zejména osamocené kamenné tváře, které byly často zazděny do zdí barokních zvonic a které nesou často skryté poselství. Vlevo dole kamenná tvář z Heřmánkovic, vpravo z Mladých Buků, původ i příběh těchto masek je neznámý. Tajemná červená tvář byla prý v historických pramenech označována jako Baphomet, což je jméno údajné modly templářů. Podle jiné legendy jde o znetvořenou tvář zedníka, který při stavbě věže nešťastně spadl z výšky na obličej. Kamenná tvář uprostřed pochází z kostela sv. Hedviky v polském Milkowě. Svatá Hedvika je považována za patronku Slezska, a protože její nejmilovanější syn Jindřich II. Pobožný padl v roce 1241 v boji proti Tatarům, nesou některé kostely, zasvěcené jejímu jménu, zazděné kamenné „mongolské“ či „tatarské“ obličeje.