krajinou a přírodou východních Čech

Mám velkou slabost pro bizarní pomníčky na zapomenutých místech, k nimž se váží zajímavé příběhy. Často tu vane Zeitgeist časů dávno minulých a vládne neopakovatelný genius loci. To vše a ještě něco navíc si lze v míře vrchovaté dopřát při posezení pod železnou lípou před zaniklým hostincem v Podlesí poblíž Slezského Záhoří.

Během sedmileté války táhl těmito místy směrem na Svídnici se svým vojskem slavný pruský král Fridrich II. Při stoupání do kopců kvůli obhlídce terénu předpokládaného bojiště budoucí bitvy přijal král pozvání místního hostinského Dawida Polteho a zastavil se v jeho krčmě na krátké občerstvení. Když Fridrich II. seskočil před hospodou z koně, popadl hostinský královského koně za uzdu a přivázal jej k lípě rostoucí před domem. Král záhy odjel pokračovat ve svých krvavých válkách, ale lípa i hospoda zůstaly na svém místě. A marketingově zdatný hostinský se od té doby mohl chlubil „královskou lípou“ i krčmou, kde popíjel víno nejslavnější z pruských vladařů.

Reklama to byla k nezaplacení, sláva lípy i krčmy se šířila po celém Prusku a do zapomenuté horské osady se začali sjíždět turisté i romantičtí poutníci. Netrvalo dlouho a z chudé hospody se stal prosperující podnik. Další generace Poltů se staraly o lípu, jež jim přinesla nemalé příjmy, jako o rodinnou památku a vynakládaly nemalou snahu, aby příběh neupadl v zapomnění. Tak tomu bylo až do 10. srpna 1853, kdy se krajem prohnala silná vichřice, která slavnou lípu povalila. Na místě byla sice okamžitě vysazena nová lípa, ale už to jaksi nebylo ono, mladý stromek tolik „netáhnul“. A ke všemu zlému tato lípa po dvou letech uschla. Hostů ubývalo a sláva místa pozvolna doznívala. Vše by bylo nejspíše zapomenuto, kdyby se o pár let později zpráva o královské lípě vyvrácené větrem nedostala až do Berlína na královský dvůr k Fridrichu Vilémovi IV. Neobvyklý příběh o památném stromu se králi zalíbil natolik, že se rozhodl svého velkého předka uctít tak, že na památném místě nechá vztyčit nový kmen lípy, který zde ovšem přetrvá na věky, protože bude odlit z té nejušlechtilejší železné litiny. Neobvyklou zakázkou byla poctěna ocelárna Anna, která byla v té době v provozu v nedaleké obci Wüstegiersdorf (dnes Grzmiaca – Głuszyca). Netrvalo dlouho a k velké radosti rodiny Poltů zkrášlil prostor před jejich hostincem opět strom, tentokrát železný. V dutém kmeni kovové lípy byla umístěna schránka s pamětní knihou, do které se podepisovali návštěvníci. Dvířka schránky nesla nápis „Zlomen je kmen, ke kterému jsi kdysi přivázal svého koně, králi Fridrichu. Čas plyne, ale vzpomínka neumírá.“

Podle očekávání se obnovení královské lípy spojené s velkou slavností stalo známou událostí, které se zúčastnily zástupy lidí a místo i příběh opět vešly ve všeobecnou známost. Hostinec s turistickou atrakcí prosperoval, navštěvovali jej pacienti z blízkých lázní Bad Salzbrunn a Bad Charlottenbrunn (dnes Szczawno-Zdrój a Jedlina-Zdrój) i turisté, kteří zavítali na nedaleký hrad Grodno. Vše skončilo v polovině 20. století. Místní Němci byli vyhnáni a s nimi odešla i rodina Poltů, Podlesí se vylidnilo, do kopců zabloudil jen málo kdo a činnost hostince nebyla již nikdy obnovena. Příběh o pruském králi zněl sice zajímavě, ale polští dosídlenci měli úplně jiné starosti. Budova krčmy zchátrala a železná lípa zarostla křovím. Dvířka s nápisem kdosi ukradl a na litinovou lavičku, jež je součástí železného kmene, jen občas usedá polský důchodce, který dožívá v rozpadajícím se budově kdysi vyhlášeného hostince. I já jsem pod královskou lípou na chvíli spočinul, ale pohodlné to nebylo, od železa to studilo, pivo se netočilo a majitel domu z mé společnosti radost rozhodně neměl…