Totenkopf
O polských studentech, které v roce 1997 ve Stolových horách na Hoře smrti někdo popravil, jsem tu již psal - http://bohemiaorientalis.cz/hora-smrti/. V článku chyběla zajímavá informace o tom, proč nese nevýrazný vrchol skalnatého hřebene takovéto jméno. Původně jsem se domníval, že je dnešní název odvozen právě od této vraždy. Ale je to ale úplně jinak. Jméno Hora smrti (Kopa Śmierci) se vžilo dlouho před vraždou v poválečné době, kdy Dolní Slezsko připadlo Polsku. Pojmenování místa je nejspíše odvozeno od původního německého jména Totenkopf - Smrtihlav. Takto je již na těch nejstarších pruských mapách označován celý hřeben a jeho název evidentně souvisí se zdejší skalní lebkou. S odsunem Němců upadla existence této skály v zapomnění a zůstalo jen povědomí, že tato místa původní obyvatelé nějak spojovali se smrtí. Noví polští osadníci nejspíše alespoň zpočátku o skryté skále v podobě umrlčí lebky nevěděli, a tak o místech začali hovořit jako o Hoře smrti. Později bylo toto jméno vztaženo k nedaleké nejvyšší kótě celého útesu.
Vražda polských studentů, může souviset právě s tímto původním německým jménem. V nacistické době se slovem Totenkopf označovala vojenská insignie SS – smrtihlav, umrlčí lebka s dvěma zkříženými hnáty. A od tohoto symbolu bylo za války odvozeno i jméno elitní a jedné z nejlépe vycvičených a nejbrutálnějších jednotek Waffen SS – Totenkopf. Nešťastní mladí Poláci byli na Hoře smrti popraveni v době, kdy v nedalekých Dušnikách probíhal výcvikový tábor neonacistů a to přesně v den desátého výročí sebevraždy Rudolfa Hesse. Tento den evropští neonacisté na mnoha místech uctívají “památku” jednoho z hlavních nacistických pohlavárů pochody a dalšími akcemi.
Jistě to může být vše jen souhra okolností a stopy odkazující na neonacisty jsou jen hříčkou náhody, ale z možných vysvětlení se zdá být toto nejpřesvědčivější. Od vraždy už uběhlo téměř pětadvacet let a naděje na dopadení pachatele každým rokem klesá. Bohužel.
Historická mapa Stolových hor je převzata z :
Prvně jsme tu byli v červenci 1998, bylo dusné letní odpoledne před bouřkou. Netušili jsme, co se tu před necelým rokem stalo, chodili jsme podle mapy, chtěli jsme projít všechna neznámá místa. Od začátku stoupání po modré značce od severu to místo vyzařovalo zvláštní negativní energii, tíseň. Prošli jsme malou soutěskou a přišli jsme k pomníčku, který tehdy byl na kameni při zemi. Byli jsme sami na odlehlém místě…
Vrátili jsme se na Narožnik až po 22 letech. Dnes je tu turisticky poměrně frekventovaná cesta v obou směrech.
Deska se jmény zavražděných studentů je umístěna na skále a lidi pod ní rozsvěcejí svíčky. Na internetu jsou zejména v polštině uváděny různé varianty důvodu smrti těch dvou mladých, penzionovaný policista píše knížku a pátrá na vlastní pěst. Tehdy policie podcenila pátrání po vrahovi, a později už se špatně hledaly stopy a důkazy. Ano, naděje na dopadení pachatele každým rokem klesá, bohužel.
Dnes nás na toto místo zavedla úplná náhoda . Musím říct že tajemno tohoto místa se nedá popřít.Po přečtení tohoto článku se nám historie trochu poodkryla ale stejně by nás zajímalo kdo a jak lebku vytvořil jestly je to práce nějakého kultu nebo přírody a její přibližné stáří.