krajinou a přírodou východních Čech

Jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) patří k našim nejvzácnějším motýlům

Jak napovídá české rodové jméno, patří jasoň dymnivkový – Parnassius mnemosyne k našim nejhezčím druhům motýlů (a bohužel i nejvzácnějším). Jeho areál zaujímá prakticky celou Evropu, téměř všude ale jeho populace postupně ustupují a rychle se zmenšují. Stejně tak i u nás.  Životaschopné populace jasoně dnes v ČR přežívají již jen na Moravě, v Čechách druh v 90. letech 20. stol. vyhynul (nejdéle se udržel v Libickém luhu). Ve  východních Čechách se jasoň dymnivkový vyskytoval jak v polabských nížinách tak i ve vyšších polohách (např. Broumovsko, Podkrkonoší a Krkonoše).

Jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne)- rozšíření v ČR, zeleně jsou uvedeny recentní nálezy po r. 2002, šedě nálezy do r. 2001. mapa: Živa- Konvička 2012

Jasoň dymnivkový je typickým motýlem prosvětlených listnatých lesů, který obývá lesní lemy, světliny, paseky nebo široké okraje cest. Stejně jako jiní „lesní“ motýli doplatil i jasoň na změny v lesním hospodaření, kdy byly tradiční palivové pařeziny s mnoha světlinami převedeny na zastíněné vysokokmenné lesy. Velmi negativně se projevilo i převádění smíšených a listnatých lesů na smrkové monokultury. Z naší přírody tak úplně zmizelo hned několik druhů nádherných motýlů. Více o problematice vymizelých „lesních“ motýlů je zde.

Od podobných bělásků poznáme jasoně snadno podle průhledných okrajů křídel

Jasoň dymnivkový se na první pohled tak trochu podobá některým běláskům, od kterých se ovšem odlišuje jiným tvarem křídel a hlavně tím, že přední křídla mají zcela průhledné okraje. Průhledná křídla jsou k vidění u mnoha tropických motýlů, z těch našich denních je má ale právě jen jasoň.

Samičky mají tělíčko zabarvené kontrastní kombinací žluto-bíle-černé barvy

Dospělí jasoni se líhnou na jaře nejčastěji v květnu, jako první vylétávají samečci, kteří patrolují nad vegetací a čekají na čerstvě vylíhlé samice, se kterými se okamžitě páří. Samičky mají tělíčko krásně zbarvené kontrastně bíložlutočerně a obvykle nesou na zadečku mohutný šedě zabarvený „vak“ z voskovité hmoty – tzv. sphragis. Tento útvar vytváří na konci kopulace samec z voskovité hmoty, která na vzduchu rychle utuhne, zcela překryje kopulační orgány samice a zabraňuje tak páření s dalšími samci. Jde o takový jakýsi „pás cudnosti“, který zajišťuje, aby samec, jenž samici získal jako první, byl jediným otcem jejího potomstva. Samice by tedy měly být teoreticky monogamní, nicméně protože je tento mohutný vak poměrně křehký a časem se může rozbít nebo se ho případně samice dokáže sama zbavit, dochází asi někdy i k opakovanému páření s různými samci.

Oplodněnou samičku poznáme snadno podle mohutného “pásu cudnosti” na zadečku

Na konci jara samice již v populaci zcela převažují a věnují se kladení vajíček. K tomu využívají hrabanku a suché listí na místech, kde příštího jara vyraší dymnivky. Protože jsou dymnivky typickými rostlinami brzkého jarního aspektu, které jsou v době kladení už dávno zatažené do cibulek, vyhledávají je samice v hrabance čichovými orgány na chodidlech. Zároveň si vybírají plochy s dymnivkami, které nejsou v zapojeném stinném lese, aby vyvíjející se housenky měly dostatek světla a sucha. Housenky se vylíhnou brzy z jara následujícího roku, krmí se na dymnivkách, rychle rostou, za pár týdnů se zakuklí a začátkem května se líhne nová generace dospělců.

Lesy u Sokolowska na hranicích s Broumovskem – lokalita jasoně dymnivkového

České populace jasoně bohužel již neexistují, takže motýla lze u nás spatřit už jenom na Moravě. Teoreticky ovšem existuje malá možnost, že by se k nám do východních Čech jasoň dymnivkový mohl vrátit. Menší populace totiž přežívá v polských Sudetech poblíž městečka Sokolowsko. Výskyt této populace v Javořích horách je vzdušnou čarou asi tak jeden kilometr od české hranice. Na naší straně hor se sice tak pěkné a rozsáhlé listnaté lesy jako v Polsku neudržely, nicméně na několika místech je zde i u nás hezká bučina. Poměrně velká část lesa zde navíc před nedávnem lehla požárem, takže světlin pro případný návrat motýla je tu dostatek…

Bučina v Javořích horách

Já jsem jasoně na polské straně hranic u Sokolowska hledal opakovaně ale zatím bohužel bezúspěšně. Asi jsem tam byl ve špatnou dobu, kdy motýli ještě (nebo už) nelétali a ani počasí jsem nikdy netrefil ideální. Zdejší listnaté lesy jsou ovšem opravdu krásné, díky průběžné těžbě a přirozené obnově mají i vhodnou různověkou strukturu s mnoha světlinami. Javoří hory jsou sopečného původu a terén je zde velmi členitý, takže někde na strmých svazích mají lesy vysloveně pralesní ráz s přirozenými polomy a suťovišti. Jinde jsou lesy naopak intenzivně obhospodařované a často prosvětlené těžbou. Podmínky pro udržení a případně i šíření jasoně dymnivkového jsou tedy vcelku dobré a tak třeba nějaký zatoulanec časem založí novou populaci i na české straně.

Lesy u Sokolowska mají místy až pralesní charakter

A běžným druhem je tu například roháček bukový (Sinodendron cylindricum)

Uprostřed prastaré bučiny na stejnojmenném vrchu je zřícenina hradu Radosno

A na loukách a pasekách pod touto horou poletuje na jaře jasoň dymnivkový

Něž se tak stane (pokud vůbec), nezbývá než jezdit obdivovat jasoně na Moravu, kde je jedna z nejpočetnějších populací v Moravském krasu v údolí Říčky, odkud pochází i většina fotografií. Ještě donedávna tam byl jasoň velmi vzácným druhem, ale vhodný lesní management zvedl jeho početnost neuvěřitelným způsobem, takže tu dnes poletují desítky motýlů přímo na frekventované turistické stezce.

literatura: informace o ekologii a rozšíření jasoně jsou převzaty z článku Jasoň dymnivkový po více než 10 letech (Živa 2012)