krajinou a přírodou východních Čech

Mám moc rád krajinu Orlického Záhoří. Táhlé pláně a náhorní plošina sevřená mezi hřebenem Bystřických a Orlických hor. Podmáčené louky s potoky a potůčky, teď v době tání sněhu místy i jezírka a středem plochého údolí meandruje krásná peřejnatá říčka, která tu tvoří státní hranici. Divoká Orlice – na horním toku jedna z posledních středoevropských řek tekoucích ve svém původním korytu. Dole v nížinách bych na podobném biotopu čekal hodně žab, ale tady na horách mě to docela zaskočilo. Sice to byly jen ty nejběžnější a nejotužilejší druhy – skokan hnědý a ropucha obecná, ale zato v takovém množství, že jsem to nikde jinde neviděl. Zatímco skokani už vajíčka vykladli, ropuchy, které se do vody stahují ze zimních úkrytu o něco později, se pářit teprve začínaly. Je zajímavé, že ačkoliv bylo podobných tůněk po loukách hodně, všechny žáby z širokého dalekého okolí si vybraly jen tu jednu jedinou. Tak snad nevyschne příliš brzo a pulci se stihnou přeměnit v novou generaci žab. Poslední suchá léta žábám moc nesvědčí…