krajinou a přírodou východních Čech

Divoká, opuštěná a neprostupná je náhorní plošina nad Janovicemi a Bischofsteinem. Zatímco skalní města Adršpachu a Teplic jsou přecpaná turisty, vlastní temeno rozsáhlé pískovcové hory je liduprázdné. Směrem k Janovicím se táhnou opuštěné pastviny se stády koní a ruinami vysídlených sudetských osad. Kdo se odtud vydá po stezkách do nitra pískovcové plošiny a nevadí mu, že se ztratí ve skalním bludišti, objeví zvláštní svět. Staré dřevařské cesty sestupují do Roklí, stávají se z nich pěšiny a nakonec jsou v terénu téměř nepostřehnuté. Dál už nezbývá než kličkovat mezi skálami prapodivných tvarů a prolézat úzké soutěsky. Zapomenutá stezka se klikatí pod pískovcovými útesy, provázená starými hraničními značkami. Rysí stopy a holé kmeny mrtvých stromů, po kterých pobíhají druhy obrovských lumků Megarhissa vzácných tak, že ani nemají české jméno. Na temenech skal poslední zbytky přirozených lesů, slunné reliktní bory s vřesem a omamně vonícím rojovníkem, dole při potůčcích polštáře rašeliníků a překrásná vzácná květinka jednokvítek velekvětý.

Soutěsky, které končí ve Vlčí rokli, jsou dlouhé kilometry a Němci jim přiléhavě říkali příkopy. Kancelářský příkop, Ptačí příkop, Černý příkop, na každé mapě mají zdejší rokle jiná jmena a pokaždé jsou jinak zakresleny. Žádná turistická značka tudy nevede, jen křivolaké stezičky, které tu kdysi vyšlapali němečtí lesníci a dřevorubci. Království Mordor, černé vlhké skály, temná zákoutí, černá voda v potocích. Neprostupný les, zelené polštáře mechů a plavuní. Tlející kmeny stromů a zimní ledopády. Rozpadající se zbytky velkolepých německých dlážděných cest, mohutné rozvaliny starých dřevařských smyků.

Kdo sestoupí do nitra zdejších skal, dojde vždy nakonec do Vlčí rokle, která spojuje labyrint adršpašského a teplického skalního města. Jde o nejhlubší a nejdelší soutěsku skal, všechny zdejší rokle se do ní sbíhají. Po vydatném dešti se v soutěskách objeví potoky, přepadávající přes vysoké skalní prahy krásnými vodopády právě do Vlčí rokle. Přes léto bývají zdejší potoky často zcela vyschlé, ale během jarního tání se mění v šumné bystřiny. Každá z bočních soutěsek je na několika místech přehrazena bariérou skal, skrz kterou si voda prorazila cestu. Právě v těchto místech lze najít zdejší vodopády. Místa jsou to krásná a opuštěná, proto jejich přesnou lokaci neuvádím.

Jedna z bočních soutěsek Vlčí rokle

Stejně jako ty ostatní i tato je přepažena skalní stěnou s průrvou a vodopádem. Pod skalním prahem jsou rozvaliny kamenného smyku, přes který v minulosti Němci stahovali dřevo z horní části rokle.

Nad skalním prahem se soutěska zužuje

Po dešti jsou tu k vidění malebné kaskády

Bezejmenný potok protéká skalní bránou

Do skalní brány voda vtéká z podzemních prostor rozsáhlého suťoviště

Hezké vodopády jsou i v dalších soutěskách

Ten nejvyšší a nejhezčí bývá po většinu roku vyschlý

Jeden z pískovcových balvanů, na které dopadá voda, má tvar pravidelného kvádru a jeho hrany nesou stopy po kamenickém dlátu. Je to neuvěřitelné, ale i na takto odlehlých místech v minulosti Němci lámali kámen. Pískovcové bloky sloužily k zpevnění zdejších lesních cest a dřevařských smyků…

Jistě jeden z našich nejhezčích vodopádů…