krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Na školní výlet do Rumunska 10

rubrika: Ostatní autor: 29. 6. 2026

Další fotoreportáž z naší jubilejní balkánské expedice. Aby všichni věděli, kam berou čeští učitelé své studenty na školní výlety. Je to v rámci well-beingu a zvyšování psycho-rezilience, dokonce jsme na to čerpaly i slavné šablony OP-JAK. Jsou to sice jen mobilovky, ale pár hezkých obrázku se tam najde. Letos to bylo obzvláště pestré: pohoří Trascau, Vilcan, Retezat, Paring a Banát. Počasí přálo, já myslím, že se nám to fakt vydařilo…

V pohoří Trascau

Pohoří Vilcan – hřeben Oslea

Pohoří Paring

A český Banát

Den první – Trascau 

Ráno příjezd na Transapuseanu do Bradesti a přechod hlavní části plošiny Trascau až do vsi Rimetea. Nejdelší celodenní trek – cca 25 kilometrů. Hezké výhledy a květnaté louky plné motýlů, ale jinak trochu zklamání. Čekal jsem o něco pestřejší kulturní krajinu, více skal a krasových jevů. Už se tu skoro nepase, a když tak hlavně krávy. Chybí salaše i ovečky – je znát, že jsme v oblasti se silnou maďarskou menšinou.

Na nové vyhlídkové silnici Transapuseana. Zatím je tu moc hezky, ale okolí cesty si už rozparcelovali developeři. Nepotrvá dlouho a bude z toho lunapark se spoustou apartmánů a nevkusných turistických resortů. Snad z toho budou mít něco i místní…

Krajina nad Bradesti. Polními cestami míříme do Rimetei.

Cesta tak trochu připomíná banátskou trasu z Rovenska do Gerniku

Potkáváme vzácné motýly – hnědásek chrastavcový

Pestrobarvec petrklíčový

První orchideje – hlavinka horská a pětiprstka žežulník

Na konci dne sestupujeme z kopců do kotliny Rimetea

Úžasné pastviny pod citadelou Trascău, známou také jako Colțești. Na obzoru Piatra Secuiului.

Květnaté pastviny s úžasnou diverzitou

Čím je pro Čechy Říp, tím je pro transylvánské Maďary Sekulská hora. Přešli jsme její hřeben v roce 2023.

Den druhý – Cheila a Rimetská soutěska

Opět vyjíždíme do Bradesti na Transapuseanu. Tentokrát míříme opačným směrem a sestupujeme do Rimetské soutěsky. Procházíme přes zaniklou osadu Cheila, z níž zbyl kostelík a několik posledních domů. V jednom z nich je menší muzeum. Je tu i hezké tábořiště, kde odpočíváme před průchodem slavným kaňonem k Rimetskému klášteru. Moc hezká trasa…

Kostelík v Bradesti. Stejně jako ostatní horské vsi, i tato se hodně vylidnila. Díky nové asfaltce má ale potenciál, stát se velkým rekreačním střediskem…

V Bradesti – zdejší lidová architektura je velmi rázovitá, starší domky a hospodářské budovy se vyznačují vysokými slaměnými střechami.

Cestou do osady Cheila

Na návsi v Cheile

Jedním z posledních obyvatel Cheily je Ionescu Popescu.

Naše děvčata se s ním skamarádila a on jim půjčil kožich…

Na návštěvě v chaloupce u Ionesca. Vede tu skromný prostý život jako za starých dobrých časů Míly Nevrlého…

Za Cheilou začíná nejhezčí část Rimetské soutěsky.

Brodí se, místa s hlubokou vodou se obcházejí skalní stěnou po řetězech

Někde tady jsem před třemi léty zavelel k ústupu. Bylo po velkých deštích, řetězy byly těsně nad hladinou rozbouřené řeky a její brodění nepřipadalo v úvahu…

Prostoupení kaňonu v počtu 45 lidí představovalo zajímavou výzvu. Byla sranda, někteří studenti si vzali na řetězy a brodění žabky, pantofle a další podivnou obuv…

Kaňon končí hezkou skalní bránou

Dále následuje údolí s lesní cestou, k Rimetskému klášteru je to nejméně hodinu ostré chůze. Ale my jsme se vezli jako páni, je důležité mít řidiče, co se nebojí.

Místní na nás koukali s otevřenými ústy. Děkujeme Storm-way s řidičem Ondrou…

Rimetský klášter

Stejně jako u ostatních pravoslavných klášterů, zdobí čelní stěnu zdejšího kostela úžasné fresky

Poslední soud, očistec a odvádění hříšníků do pekla…

Den třetí – výstup na vápencová bradla Data a Rachis 

Ráno balíme stany, nakládáme bus a míříme na vrcholy nad nedalekou  soutěskou Cheile Trascăului. Nejdříve pastvinami přes květnaté louky, pak strmý výstup na vápencové skály, následně dolů do sedla s teplomilnou doubravou a znovu na bělostné útesy. Moc hezký vyhlídkový okruh. Odpoledne tříhodinový přesun busem do kempu pod Osleou.

Vápencové bradlo Data. Na vrchol jsme vystoupali exponovanou trasou v levé části stěny.

A pohled na nedaleký Rachis, na jehož vrchol rovněž vede stezka

Pastevecké zátiší nad začátkem trailu

Od silnice stoupá pěšina přes krásné pastviny

Nad nimiž se objevují vápencové útesy

se zajímavou květenou – hvozdík péřitý

Chrpa Centaurea atropurpurea

Výhled na soutěsku Cheile Trascăului z úpatí Daty, vrchol Rachis je vlevo.

Stezka je stále strmější

V nejexponovanější části výstupu jsou ocelová lana

Vlastní vrchol je zalesněný a hezké výhledy jsou jen místy z okraje plošiny

Sestupujeme na nevýrazný hřbet, který oba vrcholu spojuje

Za námi kotlina Rimetei a bradlo Data, odkud jsme přišli

Před námi vrchol Rachis, kam míříme.

Vlastní vrchol porůstá světlá doubrava a hezké výhledy jsou o něco níže

V doubravě vykvétají desítky kusů vzácné orchideje okrotice červené

i růže převislá

Potkáváme hmyzí giganty – Kozlíček smutnil višňový Morimus funereus

Roháč obecný – samice

Roháč obecný – samec

Ještěrka zelená

Návrat k silnici opět přes úžasné louky

Den čtvrtý – pohoří Vilcan, výstup na Osleu 

Již tradiční přechod krásného vápencového hřebene Oslea. Jedno z mých nejoblíbenějších míst v Rumunsku. Trávníky spásané stády oveček, koberce rododendronů a pryskyřníků, vzácná horská flóra. Ostrý hřeben s fantastickými výhledy do všech stran…   

Rumunský výsadek 6.W s třídním učitelem…

Když jsme potkali baču s ovečkama, jedna studentka se zeptala, jestli je to původní obyvatel Rumunska a jiná poznamena, že jak chodím po kopcích s dlouhou holí, tak vypadám jako ten Rumun. To mi udělala velkou radost, cítím se tu jako doma a určitě mi v žilách proudí pár kapek rumunské krve…

Praotec Rumun vystoupil na horu Osleu a pravil: “Hle, to je ta země zaslíbená, kterou jsem vám hledal. Zvěře i ptactva plná, medem a strdím, medvědy a vlky oplývající a všemu užitečná země! Tady se utáboříme!”

Při návratu do kempu nepočítaně vzácných květin…

Dryádka osmiplátečná

Dřípatka karpatská, jednokvítek velekvětý, střevíčník pantoflíček

Studenti toho už měli dost, ale my terénní biologové jsme ještě vyrazili na průzkum blízké bezejmenné  soutěsky, která se hluboce zařezává do jižního svahu Malého Retezatu. Udělali jsme dobře, rokle je to krásná a hlavně jsme tu potkali kamzíka. Chudák uvízl v nejužší části kaňonu, odkud se lze dostat pouze po dřevěném žebříku. Než se k tomuto výstupu odhodlal, hleděli jsme si vzájemně z pěti metrů do očí. Vzácné a krásné setkání…

 Den pátý – východní hřeben pohoří Paring

Ráno balíme stany a přesouváme se busem na Transalpinu. Následuje osvědčená trasa po hřebenech přes vrcholy Mohuru a Setea Mare. Sestupujem k jezerům Zanoaga Mare a Gelcescu. Autobus nás čeká hluboko dole na konci krásného údolí. Poslední část sestupu je již za soumraku. Pálíme oheň a k večeři opékáme klobásy, co se jich náš spoluprůvodce Alois potřebuje zbavit. Nastupujeme do autobusu a před svítáním přijíždíme do Baile Herculane – Herkulových lázní. Následuje parádní balkánská koupačka ve vroucích termálních pramenech Sapte Izvoare. V této brzké době máme zdejší bazénky pro sebe. Vstup zdarma, lidové “koupaliště” udržují místní penzisté. Mám to místo moc rád. Odpoledne proběhla koulovačka na sněhu a koupání v ledovém horském jezeře, teď se válíme v sirné vodě s teplotou tak 40 – 50 °C. Ještě že se tělo nechá zchladit v blízké řece…   

Východní hřeben Paringu

Putujeme směr hora Mohuru

 

V tuto roční dobu barví svahy hory karmínové rododendrony

Čestný předseda a tajemník Klubu přátel rumunských Karpat

Na vrcholu Setea Mare

Čolek horský

čekání na úsvit v termálech Sapte Izvoare

Den šestý a sedmý a osmý

Nejdříve prostoupení jeskyně Ponicova, pak výjezd na Eibenthal. Odpočinek, pak procházka vesnicí. Návštěva kostela i palírny, obojí se zajímavým výkladem. Výstup na kopec Znamana, balkánská grilovačka, zpěvy u ohně hluboko do noci. Návrat do vesnice a tradiční výběh na Kovárnu. Studenti trhali rekordy, já si zhoršil čas o 3 vteřiny. No jo, už jsem vstoupil do šesté desetiletky… Průzkum rokle pod Eibenthalem, vodopády a koupaní v tůních, vzácní tesaříci, stovky kuněk a ještěrek. V sobotu za soumraku odjezd domů…

Cyklostezka, kterou se vyjíždí na Eibenthal, spolehlivě prověří kvality každého řidiče autobusu…

Eibenthal – Tisové údolí

Náš kemp a výhled na protilehlý svah Kovárny

Na Kovárně – cíl tradičního vrchařského běhu

Kdo nezkusil, neví. A nemá smysl mu to popisovat…

Chromá kolena se vyvážejí na Znamanou…

V Eibenthalském kostelíku se zaujatým výkladem Aloise. Skromný, leč velmi autentický svatostánek. Víra je tu vskutku živá…

V rokli pod Eibenthálem, krajinářsky i přírodně zajímavá lokalita…

Na mapě je trasa značená jako turistická stezka. Před několika lety jsme ji jako jedni z prvních prostoupili až dolů k Dunaji a byl to v pravdě hororový zážitek. Žádná stezka tam není, jde se řekou, totální buš a divočina. Tak jsme pak doporučili KČT, aby na začátek stezky alespoň umístili výstražnou tabulku. Jsem rád, že to udělali, dost možná jsem někomu uchránil zdraví a možná i život…

Horní část skalnatého kaňonu je ovšem dobře průchozí a velmi atraktivní…

Ještěrka zední

Všudypřítomné kuňky

Tesařík alpský

a tesařík obrovský – nikdy by mě nenapadlo, že je potkám společně na jedné lokalitě…

Rozloučení s Eibenthalem nad sedlem U křížku. V českém Banátu jsou u každé cesty na kraji vesnice kříže, které chrání obec před vstupem zla. Funguje to dobře…

link na stažení fotek pro účastníky zájezdu - https://webshare.cz/#/file/DvbDoaiDsQ/rum-2026-jgn-zip

 

Zanechte vlastní komentář:

dva + = jedenáct