krajinou a přírodou východních Čech

Když jsem se minulý týden zpovídal studentům z redakční rady pro jejich podcast, mluvil jsem i o tomhle webu. A uvědomil jsem si při té příležitosti, že už jsem tu velmi dlouho nic nepublikoval. Omluvou mi budiž psaní knihy, přesto je čas to napravit. Vkládám tedy alespoň pár obrázků z výletu do týnišťského polesí.

Zdejší štěrkopísky dnes porůstají nekonečné borové monokultury. Koncem barokních dob před racionalizací a intenzifikací lesnictví tu ale převažovaly výmladkové lesy a rozvolněné doubravy silně ovlivněné lesní pastvou. Pařezinové hospodaření a výmladkové lesy beze stop zmizely, ale na pastevní doubravy tu upomíná několik desítek nádherných věkovitých dubů, které patří k těm nejstarším stromům našeho regionu. Dnes jsou obklopeny vzrostlým lesem, ale jejich pravidelné koruny dokládají, že původně rostly ve velmi prosvětleném lese či jako solitéry na volném prostranství. Že se tu tyhle staleté duby dochovaly v takovém počtu, je dáno tím, že zdejší polesí sloužilo dlouhou dobu jako jedna z největších obor východních Čech.

Zdejší honitbu založil v roce 1770 hrabě Filip ze Šternberka a její původní výměra činila přes 2000 ha. Obora zahrnovala prakticky celé polesí od Třebechovic přes Týniště až k Častolovicím. Intenzivní pastva zvěře bránila odrůstání semenáčků a zformovala zdejší porosty do podoby prosvětlených řídkých lesů, jimž dominovaly mohutné duby. Nežli běžný les tak připomínaly zdejší doubravy spíše anglický lesopark či krajinu nikoliv nepodobnou africké savaně. Protože zdejší lesy neplnily primárně hospodářskou funkci a nesloužily k produkci dřeva, měly stromy dost času i prostoru na to, aby dorostly do monumentálních rozměrů.

Kolem roku 1830 byla plocha obory zmenšena a dnes je oplocena jen malá část lesa v Bědovické oboře. Hodnotu krásných starých stromů si majitelé panství naštěstí uvědomovali a mohutné duby zůstaly chráněny i po zrušení obory. Hospodářský les založený v prostoru bývalé obory byl opakovaně smýcen a znovuvysazen, staleté duby ukryté hluboko uvnitř vzrostlého lesa stále stojí na svém místě. Nejvíce se jich nachází v okolí rybníků u Houkvice, kde byla v roce 1954 zřízena stejnojmenná přírodní rezervace. Již za první republiky zde bylo přes 30 starých památných stromů pod ochranou tehdejšího majitele polesí hraběte Leopolda Sternberga. Soupis ani přesné rozmístění těchto stromů se nemáme k dispozici, přesto je zřejmé, že většina dubů zůstala zachována až do současnosti. Ten nejmohutnější dub je vyznačen na mapách, jeho kmen má v obvodu kolem deseti metrů a je chráněn dřevěným  zábradlím. Stáří dubu je odhadováno na pět set let. Není v naší zemi mnoho podobných stromů! Další srovnatelné duby jsou ukryty v okolním lese. Okrajem bývalé obory vede trať a několik mohutných stromů lze zahlédnout i z projíždějícího vlaku. Je zřejmé, že se život většiny těchto památných dubů blíží ke konci; z prosychajících korun se odlamují větve srovnatelné s kmeny okolních stromů. Stáří těchto dubů těžko odhadnout, ale i jejich věk se bude počítat na staletí. Úctyhodného stáří i rozměrů tu dosahují i některé zdejší buky a borovice.

Zdejší polesí je zajímavé i svojí vzácnou květenou. V mokřadech u Houkvice roste ďáblík bahenní a masožravka bublinatka jižní. Ještě nedávno se zde vyskytovala i nenápadná a vzácná mokřadní orchidej hlízovec Loeselův a snad i měkkyně bahenní. Oba druhy jsou na lokalitě již mnoho let nezvěstné, dnes patří k našim nejvzácnějším orchidejím a jsou bezprostředně ohroženy vyhynutím.  O něco lépe dopadla naše nejhezčí orchidej střevíčník pantoflíček. Při východním okraji bývalé obory se udržela jeho „nejbohatší“ východočeská populace. K ochraně druhu tu byla vyhlášena rezervace a lesní hospodaření by mělo probíhat tak, aby se zde druhu dařilo. Jestli tomu tak skutečně je, nejsem schopen posoudit. Většina trsů je starších, mladé rostliny jsem nenašel a zdá se, že tu střevíčník podobně jako dalších lokalitách v podstatě dožívá. Před patnácti lety jsme v ČSOP mapovali výskyt střevíčníku na téměř deseti lokalitách v Podorličí a Podkrkonoší. Polovina z nich dnes již neexistuje. Na vině je nevhodné lesní hospodaření a dlouhá jarní sucha. Například na nedalekém Halíně dožívají dvě poslední sterilní rostliny.

Kdysi se tu vyskytovaly vzácné mokřadní orchideje – měkkyně bahenní a hlízovec Loeselův. foto měkkyně -  commons.wikimedia

Ze vzácnějších druhů rostou v mokřadech u Houkvice hlavně ďáblíky a bublinatky

A nedaleko Houkvice vykvétá několik desítek střevíčníků

Tím nejzajímavějším jsou ovšem zdejší věkovité stromy. Normálně selfíčka nefotím, ale monumentálnost těch stromů vynikne jen ve srovnání s měřítkem lidské postavy…

Mapa zdejších lesních porostů s vyznačenou polohou památných dubů. Udělejte si sem výlet, stojí to za to…