O jeřábu sudetském
a dalších krkonošských endemitech
Přibližně před 20 tisíci lety skončilo poslední výrazné zalednění Evropy, oteplilo se a ledovce ustoupily k severu a do vysokých poloh Alp. Svahy většiny evropských středohor opět pokryly lesy. V té době se nejvyšší hřebeny Krkonoš se svojí chladnomilnou flórou staly izolovaným ostrovem, neboť je od ostatních pohoří dělilo zelené moře středoevropských lesů. Tehdy zde začaly v dlouhodobé izolaci vznikat svéráznými biologickými procesy některé nové druhy rostlin (i živočichů) dodnes známých pouze z Krkonoš. Jsou to tzv. krkonošské endemity- druhy, které nerostou nikde jinde. Nejznámějším z těchto endemických druhů je právě jeřáb sudetský (Sorbus sudetica), který byl vědecky popsán již v roce 1834.
Vznik tohoto druhu se odhaduje na dobu před více než 10 000 lety, jedná se tedy o vývojově velmi mladý druh – tzv. neoendemit. Jeřáb sudetský vznikl vzájemným křížením rodičovských druhů jeřábu muku a jeřábu mišpulky. Díky zvláštnímu způsobu rozmnožování (samovolný vývoj semen bez opylení – tzv. apomixie), došlo následně ke stabilizaci populace těchto kříženců a ti se postupně vyvinuli v zcela nový druh. Je zajímavé, že oba rodičovské druhy patrně vlivem klimatických změn v Krkonoších vyhynuly. Jeřáb sudetský byl popsán jako první český endemit a objasnění způsobu vzniku tohoto druhu proslavilo Krkonoše mezi botaniky po celém světě. Dnes tento památný druh přežívá v Krkonoších již jen v počtu asi 150 keřů. Roste zde hlavně na lavinových svazích ledovcových karů, nejvíce jedinců je známo z Labských jam. Přestože je jeřáb sudetský v přírodě kriticky ohrožený druh, bezprostřední nebezpečí mu asi nehrozí – lze jej naštěstí množit z odnoží a dá se také bez problému pěstovat v parcích či botanických zahradách, kde jej můžeme obdivovat jako botanickou raritu, která ve své době společně s dalšími endemity Krkonoše velmi proslavila. Já jsem tenhle keř fotil poblíž ústí Obřího dolu, kde roste v umělé výsadbě poblíž jedné horské boudy. Údajně se dá tento druh vidět i na trutnovském náměstí a jako památnou českou dřevinu jej pěstuje i celá řada našich botanických zahrad.
K dalším endemickým druhům, které proslavily Krkonoše, patří jestřábníky (Hieracium sp.). Tento rod v Krkonoších zahrnuje přibližně patnáct endemitů (např. jestřábník labský, Schneiderův, český, krkonošský atd.), které vznikly podobným způsobem jako výše zmíněný jeřáb sudetský. Tyto horské jestřábníky se obvykle vyskytují v alpínském stupni Krkonoš a protože se často mezi sebou navzájem kříží a liší se většinou jen drobnými morfologickými znaky, je velmi obtížné rozlišit je od sebe navzájem (často je problém odlišit je i od ostatních „běžnějších“ jestřábníků). Někdy lze daný druh determinovat pouze na základě genetického rozboru (obvykle podle počtu chromozomů). Jen pro zajímavost- proslulý znalec krkonošské flory Josef Šourek uvádí ve své knize Květena Krkonoš z těchto hor výskyt 89 druhů jestřábníků, z toho má být celkem 26 druhů a poddruhů endemitních. Nejnovější poznatky ze systematiky a genetiky krkonošských jestřábníků shrnuje odborný článek zde. Některé z krkonoškých jestřábníků rostly jen na několika málo lokalitách a jako botanické rarity byly botaniky sbírány do herbářů, což mohlo vést i k jejich úplnému vymizení (např. j. Purkyňův). Dnes jsou skoro všechny endemické druhy krkonošských jestřábníků více či méně ohroženy a to hlavně díky malému plošnému rozšíření. Na přiložené fotografii je jestřábník z Luční hory, pokoušel jsem se o jeho určení podle klíče, ale po deseti minutách jsem to vzdal. Kdo ví, kdybych mu spočítal chromozomy, třeba by se ukázalo, že to je některý z proslulých krkonoškých endemitů….
Asi vůbec nejrozšířenějším krkonošským endemitem je zvonek český, kterému jsem věnoval samostatný článek zde.
Použitá literatura:
Kubát K. a kol., Klíč ke květeně ČR, Academia, Praha 2002
- Šourek J., Květena Krkonoš, Academia, Praha 1970
- Rybář P., Přírodou z Polabí k hraničním horám, Královéhradecký kraj, 2008
- Průša D. a kol., Chráněné rostliny České a Slovenské republiky, Computer Press, Brno 2005
- Čeřovský J. a kol., Červená kniha 5 – Vyšší rostliny, Příroda, Bratislava 1999
- Agentura ochrany přírody a krajiny
- Botany.cz
- Biolib.cz
Asi nejpodrobnější pojednání o fenoménu endemismu v Čechách podává ve svém článku M. Gerža zde.