krajinou a přírodou východních Čech

Hraniční hřeben, který se táhne od Králík směrem na sever k Sněžníku, je jistě jednou z nejhezčích horských tras ve východních Čechách. Třímořský vrch, Góra Goworek, Hraniční skály a Malý Sněžník. Kamenná moře, skály a vyhlídky… Co ovšem uchvátí nejvíce, jsou krásné smrčiny, které mají v nadmořské výšce kolem jednoho kilometru místy až pralesní ráz. Zdejší smrkové lesy jsou primární, to znamená, že smrk je tu původní a nejedná se, tak jako na většině území ČR, o uměle vysázené smrčiny. Na české i polské straně je rezervace, takže se tu nekácí. Les je v této výšce značně prosvětlený, smrky jsou hodně zakrslé, rašeliniště střídá borůvčí, zapojený les přechází v menší kůrovcové holiny.

Fytocenologicky se jedná o kyselé horské smrčiny přecházející na vlhčích a úživnějších místech do papratkových smrčin. V plochých depresích se vytvořila rašeliniště a podmáčené rašelinné smrčiny se suchopýrem představují poslední ekotyp zdejšího přirozeného lesa. V porovnání s hospodářskými smrkovými monokulturami dole pod hřebenem je tenhle les rozmanitý, krásný a velmi fotogenický. Přirozené lesy jsou stabilnější a tak tu na rozdíl od ostatních sudetských hor imise přece jenom nenapáchaly tak rozsáhlé škody, neproběhlo tu velkoplošné odlesnění ani následná výsadba a je to znát. Neprostupná nepůvodní kleč tu na rozdíl od blízkých Orlických hor nevytváří příliš rozsáhlé porosty a hřeben leží bokem frekventovaných turistických tras (na rozdíl od Sněžníku), takže je tu klid.

České hory mám docela prochozené, ale takhle krásnou horskou smrčinu jsem snad ještě neviděl. Rád se sem budu vracet…