Hora smrti « Krajinou a přírodou východních Čech

Hora smrti

rubrika: Krajina a příroda autor: admin 22. 9. 2014

Je uprostřed srpna. Nacistický výcvikový tábor někde v Sudetech. Sjíždí se mládež z celé Evropy. Mladíci s vojenským sestřihem se učí přežívat v přírodě. Probíhá indoktrinace nacistickou ideologií, hajluje se, cvičí se bojová umění a občas se ozve i střelba. Mladí muži v maskáčích ozbrojení předválečnými pistolemi české výroby se pohybují v nepřehledném terénu Stolových hor. Stejnými místy procházejí i polští studenti Anna a Robert. Dojde k osudnému setkání a krajinou se nese ozvěna dvou výstřelů. Oba studenti jsou popraveni střelou do hlavy z bezprostřední blízkosti. Jejich těla leží pohozena ve skalách. Mladíci v maskáčích se vrací do tábora a odjíždějí domů. Událost druhé světové války? Nikoliv. Je už dlouho mír, válka skončila před padesáti lety a píše se rok 1997.

Kopa Śmierci – Hora smrti, tak se dnes jmenuje místo, kde k vraždě došlo…

Dojít se tam dá ze sedla Lisia Przelecz, nad kterým ční vrchol stolové hory Narożnik

Stezka vede po hraně skal

Směrem do Čech krásné výhledy…

Směrem do Polska umírající smrkové lesy…

Nejvyšší bod hřebene. Jedno z nejhezčích ale taky nejsmutnějších míst v Stolových horách

Hora Smrti je jedno z nejhezčích ale taky nejsmutnějších míst v národním parku Gory Stolowe. Přijít se tam dá od východu z Dušniků nebo snadněji od západu přes sedlo Lisia Przelecz nad Karlowem. Stezka prudce stoupá na vrchol stolové hory Narożnik a dále pokračuje po skalnatém hřebenu směrem na Batorów. Jsme v nadmořské výšce téměř jednoho kilometru a je to znát i na okolní vegetaci. Jsou tu fragmenty původních reliktních borů, kdy na osluněných temenech skal vyrůstají z vřesu pokroucené kmeny sosen. Na vlhčích místech převažují břízky s jeřáby a vlastní temeno stolové hory porůstají rozsáhlé podmáčené smrčiny. Jako jinde v Gorach Stolowych i tady úřaduje kůrovec a lesy jsou dnes značně proředěné. Po marném boji tu přestala správa NP na většině míst proti kůrovcové kalamitě zasahovat a pomalu zde vzniká nová divočina – pestrá mozaika lesních rašelinišť a horské smrčiny v různých stupních vývoje. Pěšina vede po samé hraně stolové hory a otevírají se z ní krásné výhledy, ale místy se vyplatí i odbočit opačným směrem do lesa a prohlédnout si, jak vypadá „polská Šumava“.

Hřeben začíná krásnou vyhlídkou ze skály Narożnik

A končí vyhlídkou ze skal Puchacza

Na skalách vřes a borůvky, sosny, břízy a jeřáby

Březový les na hřebeni…

střídají smrčiny ve stádiu rozpadu

Krajina dalekých výhledů

A tragických událostí. Hora smrti – Kopa Śmierci

Stezka stoupá na nejvýše položený bod hřebene – Kopu Śmierci (Hora smrti). Místo je to krásné ale smutné a prokleté, jak ostatně napovídá jeho nové jméno, které se rychle vžilo. Na skále u vyhlídky je pamětní deska připomínající brutální vraždu dvou vysokoškolských studentů z Wrocławi, Anny Kembrowské a Roberta Odżgy. Oba měli těsně před státnicemi a rádi se toulali zdejšími skálami. V srpnu 1997 organizovali pro ostatní studenty terénní seminář v zdejším národním parku. Patnáctého srpna odešli na dvoudenní trek do skal, z něhož se už nikdy nevrátili. Když se neobjevili v kempu, tak jak slíbili, bylo po nich 17. srpna vyhlášeno pátrání. O deset dní později našli záchranáři s cvičeným psem jejich těla shozená pod skalami. Kalhoty i spodní prádlo měli stažené pod kolena a oba byli popraveni. Robert byl střelen z bezprostřední blízkosti do týlu, Anna mezi oči. Pachatelé museli být minimálně dva, každý výstřel pocházel z jiné zbraně. Obě pistole použité při popravě byly vyrobeny v předválečném Československu. Vražda se stála někdy kolem druhé hodiny odpoledne 17. srpna. Ačkoliv byli ve skalách turisté, nikdo nic podezřelého nezaznamenal. Vrazi vzali Anně fotoaparát, hodinky a zmizel i její deník. Téměř rok polští i čeští kriminalisté intenzivně pátrali po vrazích, bohužel marně. Až po třech letech narazili kriminalisté na novou stopu. V nedalekých Dušnikách pořádala neonacistická organizace Blood & Honour až do onoho léta pravidelné výcvikové („survival“) kempy, kterých se účastnili neonacisté z celé Evropy. Účastníci podobných kempů se školí v bojových dovednostech i v neonacistické ideologii. Během onoho léta se údajně pohybovali ve zdejších skalách holohlaví mladíci v maskáčích. Poslední sraz evropských nacistů se tu konal právě v r. 1997, pak byla tato tradice náhle přerušena. I když se nepodařilo neonacistům nic prokázat, smrt studentů je s nimi téměř jistě nějak spojena. Možná, že Robert s Annou byli na špatném místě ve špatný čas a viděli něco, co vidět neměli. Ale je také možné, že byli jen obětováni – oba měli dlouhé vlasy, připomínali hippie a byli popraveni 17. srpna – přesně v den desátého výročí sebevraždy Rudolfa Hesse, který je neonacisty uctíván jako modla. Zlo v té nejčistší podobě…

Hora smrti – Kopa Śmierci

Pamětní deska

Místo nálezu těl dnes připomínají malé kříže, na desce v místě, kde došlo k popravě stojí : „W tym miejscu w dniu 17 sierpnia 1997 roku zostali zamordowani studenci Akademii Rolniczej we Wrocławiu – Anna Kembrowska i Robert Odżga”. „Byli młodzi, wrażliwi, pełni radości życia. Zginęli od kul zabójcy dnia 17.08.1997 roku na turystycznym szlaku, w górach, które tak ukochali”

Vrazi nebyli doposud dopadeni.