krajinou a přírodou východních Čech

Jeden z nejpodivnějších pomníčků lze nalézt na sjezdovce v Kamenci v Orlických horách. Ze země tam trčí křídlo s rudou pěticípou hvězdou, pod kterým je menší deska vyleštěné žuly s neuměle vyvedeným nápisem „Zde zahynul při plnění internacionální povinnosti gardový major Viktor Pavlovič Gagarinov, člen KSSS, 1928-1968“.

Když nás v šedesátém osmém obsadili okupanti, užívali po dobu pěti týdnů jako leteckou základnu i letiště v Hradci Králové. 30. 10.1968, den před tím, než se měl celý letecký pluk přesunout zpátky na svojí základnu v Polsku, vzlétla k cvičnému letu sovětská stíhačka Mig-17. Na základnu se už nikdy nevrátila. V noci za nepříznivého počasí a možná i kvůli špatně kalibrovanému výškoměru narazil letoun v nadmořské výšce 900 metrů do hřebene Orlických hor. Sověti okamžitě místo havárie uzavřeli a o celé záležitosti se z pochopitelných důvodů neinformovalo, takže událost rychle upadla v zapomenutí. O pět let později byl na kraji louky pod místem nárazu postaven malý pomník. Dnes je v jeho těsné blízkosti zakončení lyžařského vleku a křídlo vojenské stíhačky s červenou hvězdou v kombinaci s ocelovými lanky a kladkou působí naprosto neskutečným dojmem. Kamenec je místo Bohem zapomenuté a zapomenutá je i havárie ruské stíhačky. Jisté povědomí se udržuje snad jen díky tomu, že se za ta léta v Kamenci vystřídaly při školním lyžařském výcviku tisíce dětí. Pomník, jakkoliv bizarní, tak přečkal bez úhony do dnešních dnů. Tak ať tam jako připomínka té vlčí doby zůstane i dál.

literatura: Aleš Hottmar, Stanislav Mackovík  - Rudé hvězdy nad Československem 1968–1991, Část 1 

P.S. Ačkoliv událost relativně nedávná, je krásným příkladem toho, jak vznikají pověsti. Výpovědi dvou pamětníků havárie z článku v MF Dnes,  se neshodnou ani na ročním období…    

„Ještě asi pět let po tom jsme po lese sbírali kousky duralového plechu. Zůstalo tu vyryté tři sta metrů dlouhé koryto,“ vzpomíná dvaapadesátiletý Jiří Vysoký z Náchoda. „Neštěstí se stalo stoprocentně v zimě, a to v lednu nebo v únoru. Bylo hodně sněhu, proto také letadlo nezačalo hořet,“ trvá na svém Vysoký.

„Došlo k tomu v srpnu 1968, určitě po jedenadvacátém. Vím to, protože v září jsem nastupoval do práce k lesům. Kromě toho to bylo asi druhý nebo třetí den, co k nám vstoupila bratrská pomoc,“ sdělil zdobnický rodák Helmut Feichtieger, který tvrdí, že pár hodin po katastrofě místo neštěstí dokonce viděl. „Spadlo to v noci a šlo o Mig-17. Nic mě neprobudilo, žádný výbuch. Jak jsem se to dozvěděl, vypravil jsem se tam na motorce. Když jsem přijel nahoru do Kamence, zastavil mě sovětský důstojník, který to měl hlídat. Už se tam houfovali lidé. Sovětští vojáci to místo uzavřeli. Co vím, měli na starosti vyšetřování i odklízení trosek. Než trosky odtahali, trvalo to den dva,“ vzpomíná jednasedmdesátiletý Feichtieger. S oficírem, který pilota osobně znal, se dal do řeči. „Mluvili jsme spolu druhý den ráno. Byl to jeho kamarád. Brečel, že to byl jeho soused, že má děti. Říkal, že se to stalo kolem desáté jedenácté v noci. Dál mě nepustili. Viděl jsem ulámané vršky stromů, nejprve výš, postupně to šlo níž, až byla rýha v zemi. Do lesa vlétl směrem od hřebene,“ pokračuje Feichtieger. Helmut Feichtieger se dostal na dohled trosek. „Letadlo startovalo z hradeckého letiště. Pamatuji si, že bylo zataženo, na hřebenech mlha. Viděl jsem něco viset ze stromu. Došlo mi, že to byl pilot, tedy to, co z něho zůstalo,“ říká Feichtieger. „Co jsem slyšel, po opravě zalétával přístroje a ve špatném počasí to napral do kopce. Zřejmě měl špatně nastavený výškoměr. V poslední chvíli se pilot katapultoval, ale nebylo mu to už nic platné. Počasí bylo špatné. Jeho tělo našel hajný viset na stromě asi dvě stě metrů od místa neštěstí,“ říká Jiří Vysoký svoji verzi katastrofy.

Zdroj: http://hradec.idnes.cz/letecka-havarie-sovetskeho-migu-v-lese-nad-zdobnici-v-orlickych-horach-1ex-/hradec-zpravy.aspx?c=A150506_152717_hradec-zpravy_pos