krajinou a přírodou východních Čech

She robbed me of my liberty, deprived me of my rest
Then go, my lovely Flora, the lily of the west.

Bob Dylan

Lilie cibulkonosná – krasavice z hor

Neznám druhou takovou rostlinu, která by se velikostí květu a krásou vyrovnala lilii cibulkonosné (Lilium bulbiferum). Snad jenom hlaváček jarní…

Lilie cibulkonosná – Lilium bulbiferum, Orlické hory – Panské pole, 1.7.2006

Lilie cibulkonosná u nás roste velmi vzácně v okrajových pohořích a to hlavně na loukách, v křovinatých mezích a lemech podél cest. S obrovskými květy (často před 10 cm), které vypadají jako sytě oranžové šesticípé hvězdy, jde v pravdě o klenot horských luk. Většina lidí zná tuhle kytku ze zahrádek, kde se běžně pěstují vyšlechtěné zahradní kultivary nejčastěji holandského původu. Ale na zahradě krása téhle lilie vůbec nevyzní tak jako na horské louce.

Ze všech našich květin vůbec největší květy jsou krásné i v mikroskopickém měřítku.

Druhové jméno napovídá, že se lilie cibulkonosná rozmnožuje vegetativně zvláštními cibulkami, které vyrůstají v paždí listů. Ty po dozrání opadnou do půdy a vyrostou v novou rostlinu. Jedinci vzniklí tímto způsobem jsou geneticky identickými klony a rostou obvykle poblíž mateřské rostliny. V přírodě to trvá několik dlouhých let, než nové rostliny vykvetou a protože jsou sterilní rostliny velmi nenápadné, je snadné je přehlédnout. A protože se často i dospělé rostliny rozmnožují jen pacibulkami, existují bohaté populace, kde vykvete jen pár rostlin, a to ještě zdaleka ne každý rok. Sterilní lilie potom i ve vyšším počtu snadno ujdou pozornosti.

Sterilní lilie jsou prakticky “neviditelné”.

Zato obří květy přehlédnout nelze. Je zajímavé, že lilie v našich podmínkách po odkvetení netvoří semena a rozmnožují se výlučně pacibulkami- zřejmě jim chybí vhodní opylovači. To může souviset s tím, že se možná jedná o u nás nepůvodní druh. Botanici se totiž nedokážou shodnout na tom, zda je tato lilie původní pouze v Alpách a italských Apeninách a ve střední Evropě je archeofytem (tj. druhem zavlečeným v souvislosti se zemědělstvím a zdomácnělým ještě před počátkem novověku), nebo zda jde o druh původní i v sudetských pohořích a nejzápadnějších Karpatech. Každopádně k jejímu šíření určitě přispělo v minulosti horské zemědělství (Procházka ji ještě v 50. letech popisuje v Orlických horách jako běžný plevel na horských políčkách s brambory) a lilie byla i odedávna pěstována na venkovských zahrádkách, zvláště v oblastech se sudetskými Němci.

Drobné pestřenky s chutí olizují květní papily, do opylení se jim ale moc nechce…

Ve východních Čechách roste lilie cibulkonosná již jen velmi vzácně v Krkonoších (Rýchory) a v Orlických horách, kde ji znám z Panského pole. O něco běžnější je na polské straně hor – znal jsem poměrně početné populace nad Zieleniecem, ale tam momentálně probíhá masová výstavba sjezdovek, kdy je často buldozery terén úplně „přeorán“. Za své tam postupně berou ty nejhezčí louky Orlických hor s pětiprstkami, liliemi a prhami, takže jsem se naučil jezdit obdivovat tuhle horskou lilii do Stolowych Gor, kde se dá ještě potkat na poměrně mnoha místech (např. Homole, Kociolek). Nicméně jak sleduji její pozvolný ústup, zdá se, že to má tahle rostlina z dlouhodobějšího hlediska v naší přírodě spočítané a naše děti ji budou znát jen jako okrasný kultivar ze zahrádek. Škoda.    

Lilie cibulkonosná – v přírodě čím dál vzácnější pohled…

Podobně krásná i když mnohem skromnější je příbuzná Lilie zlatohlavá, která roste v listnatých lesích a je naštěstí mnohem běžnější.

literatura:

http://www.kvetenacr.cz/

http://krkonose.krnap.cz/