krajinou a přírodou východních Čech

část třetí – O Povodních  

 

motto: Od Hronova k Náchodu – vše jedno jezero, všudy divé proudy kozkaceného živlu, nikde ani stopy o včerejší krásné, bohaté úrodě zemské, vše pod vodou! …. Ukrutný to pohled! Předměstí Kamenice jest zaplaveno a není odtud přístupu do města, kam též voda, tlačíc se kanály, až na náměstí vníká.“

Z deníku J.K.Hrašeho

 

Že měl Náchod s vodou velké problémy odnepaměti, dokumentuje dopis měšťanů z r. 1623, kdy protestují proti odebrání práva vařit pivo a v obsáhlé suplice popisují, čím vším město v minulosti utrpělo, přičemž vysloveně zmiňují časté povodně, protože „město Náchod na nízkém místě bahnitém založeno jest“. [1]

 

 

 

 

 

 

Povodně tedy byly v Náchodě celkem běžné a lze předpokládat, že mohutné městské hradby kromě své obranné funkce plnily mimoděk ještě i funkci jakýchsi protipovodňových stěn. Nejhůře bývala pravidelně postižena obě předměstí, která ohrožovala nejenom Metuje ale i Radechovka. Ta se dokázala při přívalových deštích změnit za pár hodin z potoka v běsnící dravou řeku. [2]

 

 

Zatímco alespoň částečně vyvýšené a hradbami chráněné náměstí bylo nejhorších důsledků povodní obvykle ušetřeno, velké škody páchala voda pravidelně na tzv. Horském předměstí (dnešní Kamenice). Je zajímavé, že domy zde stojící neohrožovala ani tak Metuje, jako spíše Radechovka, která při přívalových deštích opakovaně mnohonásobně navýšovala svůj průtok. Největší povodně, které jsou podrobně zdokumentovány, postihly Náchod v druhé polovině 19. století.

 

 

 

 

Klimatologové popisují většinu 19. století v Česku jako období povodňového neklidu, protože hlavně v jeho druhé polovině proběhlo na našem území v rychlém sledu za sebou několik ničivých povodní, které měly charakter mnohasetleté vody a postihly velkou část území Čech. Například při povodni v r. 1890 strhla Vltava v Praze Karlův most.

 

 

 

 

 

 

Zajímavým důsledkem častých povodní v tomto období je to, že železnice, které se vesměs budovaly během 19. století (v Náchodě 1870-5), měly obvykle náspy projektované tak, aby vyrovnávaly terénní nerovnosti a zároveň aby i při velké povodni nedošlo k zatopení kolejí. V případě Náchoda se dá pak předpokládat, že až přijde opravdu velká povodeň, poslouží železniční násep i jako mohutná protipovodňová hráz, která ochrání historické centrum od nejhoršího.

 

 

 

Kvůli opakujícím se povodním byla postupně počátkem 20. zregulována většina řek. Ve městech to mělo určitě smysl, ale napřímení a přeložení téměř všech úseků je přinejmenším sporné. Uvádí se, že za posledních 150 letech byla zkrácena délka našich nejvýznamnějších toků o neuvěřitelných 4 600 km a  například Labe v úseku Jaroměř – Mělník bylo zkráceno ze 400 km na 180 km. Na jednu stranu se tím získalo mnoho kvalitní orné půdy v nížinách, která byla předtím pravidelně zaplavována. Na druhou stranu odteče voda z krajiny mnohem rychleji a při velkých povodních jsou pak škody rozsáhlejší. Za další důsledek takto zrychleného odtoku vody z našeho území (které je závislé na dešťových srážkách) jsou  považovány větší rozsahy a dopady občasných vln letního sucha (např. i katastrofický rozsah letního sucha v roce 1947). [4]

………………………………………………………………

V letech 1872, 1891 a 1893 postihly i Náchod tak velké povodně, že byla zaplavena i dolní polovina náměstí. Povodňovou situaci v r. 1872 velmi podrobně popisuje ve svém deníku ředitel náchodské měšťanské školy, amaterský archeolog a místní polyhi stor J. K. Hraše. [2] Jednalo se o zcela vyjímečnou situaci, kdy krátce za sebou zasáhly Náchod hned tři ničivé povodně. Záznam z deníku představuje velmi podrobný popis tehdejších událostí a jde o naprosto unikátní meteorologická pozorování, takže přikládám na konci článku jejich plné znění. (kopie  ze sborníku Náchodsko od minulosti k dnešku 5, 2007, s. 312-15).

 

Velké povodně v r. 1872

První povodeň:

„V sobotu dne 25. t. m. po druhé hodině odpůldne zatáhla se obloha a nad celou severovýchodní krajinou zdejší silný liják spustil se a trval až do osmi hodin ráno. Již s večerem v sobotu počala stoupati naše Metuj a to velmi rychle a o jedenácté hodině v noci vystoupila již z řečiště a rozvodňovala se velmi rychle, tak že v poledne celé údolí Hronovsko-Náchodsko-Novo-Městské v pravém slova smyslu bylo zatopeno. V půl třetí dosáhla povodeň největších rozměrů: Od Hronova k Náchodu – vše jedno jezero, všudy divé proudy kozkaceného živlu, nikde ani stopy o včerejší krásné, bohaté úrodě zemské, vše pod vodou! …. Ukrutný to pohled! Předměstí Kamenice jest zaplaveno a není odtud přístupu do města, kam též voda, tlačíc se kanály, až na náměstí vníká.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

.

Druhá povodeň:

„Ve čtvrtek dne 6. června o 11. hodině ranní vznesla se nad naší krajinou bouře, která, jelikož od 25. května  jedna bouře druhou neustále stíhá, nebyla nijak nápadnou. Hrom několikráte zarachotil, blesk asi dvakráte sjel a – prudký liják spustil se z černých mračen, která se od Náchoda ku Kostelci táhla. Asi o půl 12. ráno rozlehla se městem zvěst, že v blízké Bělovsi voda silně roste. Od Babího valily se celé spouty vod úžlabinami a po kopcích v divném jeku…v krátkém okamžení bylo údolí běloveské opět pod vodou. Dívka jedna byla na cestě od Babího od vln se hrnoucích stržena a utonula v rozkacených vlnách..“

Třetí povodeň:

„Včera 11. července vznesla se okolo 11. hodiny ranní nad naší krajinou krutá bouře, která patří k největším, které naši krajinu kdy stihly. Voda hrnula se Novým Světem jako řeka, sthala úplně obecní, z jara teprv vystavěnou silnici, potrhala pole, vnikla do příbytků, shrnula se po krajském předměstí do města a spojivši se zde s přívaly jinými, zaplavila v mžiknutí náměstí až po kostel, vnikla do krámů a domů ještě více, nežli dne 26. května a 6. června. Předměstí Dolejší Podměstí podobalo se jezeru; rychle vyhnali obyvatelé dobytek a vynesli nábytek.“

„Chraň nás Bůh dalšího neštěstí nás stíhajícího.“

 

Kvůli opakujícím se povodním byl v roce 1894 podán návrh na regulaci Metuje a zaklenutí Radechovky. Kvůli složitému projednávání bylo s regulací Metuje započato až v r. 1912.  Tok řeky byl postupně narovnán, zkrácen a posunut až o 70 m. Původní meandry byly zasypány. Řeka byla převedena do umělého koryta, které bylo z protipovodňových důvodů zahloubeno až 3 m pod původní úroveň.

 

 

 

 

 

K svedení Radechovky do podzemí došlo pak až za německé okupace, protože koncem třicátých let se potok několikrát silně rozvodnil a Němci mají rádi “ordnung”. Kvůli pohanění náchodských Židů byly některé z náhrobků ze zrušeného židovského hřbitova úmyslně zazděny do schodiště v říční navigaci u ústí Radechovky tak, aby po nich lidé šlapali. Jsou tam dodnes. Bez komentáře…

 

 

 

Lze říci, že v podstatě celé 20. století bylo obdobím relativního povodňového klidu, kdy Náchod postihly hlavně menší povodně a to zejména v Bělovsi. Stoleté vodě v Náchodě se blížila pouze povodeň v r. 1979, kdy byl zatopený Běloves, Bražec a Staré Město kolem Hamer. [3] Většina Náchoďáků si ani neuvědomuje, že opravdu velká povodeň má v Náchodě už zpoždění. Je jen otázkou času, kdy se část města ocitne pod vodou. Před menšími povodněmi nás chrání zregulované koryto Metuje, jehož okolí jsme zastavěli domy. Ale až přijde opravdu velká povodeň, bude tato část města zatopena.

 

 

Předcházejí části textu Kudy tekla řeka – Říční terasa a město na Kladské stezce (2.) a O projektu (1)

literatura :

[1] Baštecká et al.: Náchod, Dějiny českých měst, NLN, 2004

[2] Náchodsko od minulosti k dnešku 5, 2007, s. 312-15.

[3] Povodňový plán města Náchoda

[4] Sborník příspěvků konference Krajina a povodeň

Historické fotografie povodní a Náchoda pocházejí z archivu J. Součka, P. Scheufela, A. Samka, kroniky Smiřic a Holohlav, z archívu Regionálního muzea v Náchodě a z dokumentu Povodňový plán města Náchoda. Děkuji za možnost jejich zvěřejnění.

A ještě pár zajímavých fotek nakonec…