krajinou a přírodou východních Čech

Vždyť přece ropuchy jsou tak krásné a roztomilé….

Nikdy jsem nepochopil, proč jsou ropuchy považovány za zosobnění ošklivosti, když to jsou vesměs krásné a roztomilé žáby. Snad že dospělé samice bývají takové zavalité a bachraté s bradavičnatou kůží. Ale jinak jsou to krásná zvířata. Z našich tří druhů vyniká nejhezčí a nejkontrastnější kresbou ropucha zelená – Bufo viridis. I když jde v nižších polohách o poměrně běžný druh, potkat tuhle žábu je docela náhoda.

Ropucha zelená – Bufo viridis , Bohuslavice nad Metují, 23.7.2014

Přes den je ropucha zelená zalezlá pod kameny, v různých štěrbinách nebo v myších norách a aktivní je většinou jen za soumraku a v noci. Jako typicky stepní druh, který se dobře přizpůsobil dnešní zemědělské krajině, je ropucha zelená z našich žab nejméně vázaná na vodu. Ve vodě se objevuje jen na krátkou dobu během rozmnožování a pak se potuluje krajinou místy, kde by žábu nikdo nečekal. Já jsem ji pozoroval třeba v Českém středohoří na vyprahlé stepi kousek pod vrcholem Rané.

Ropucha zelená – Bufo viridis , Raná, 26.7.2014

Na Náchodsku se dá tahle žába nejlépe vidět na umělém vysychajícím polderu u Bohuslavic nad Metují, kde jsou hojné i kuňky. Když má člověk trochu štěstí a hodně trpělivosti, je teplo a po dešti, může tam zvečera ještě za světla tyhle žáby pozorovat. A stojí to za to, zejména mladé žabky se zelenou kresbou na bílém podkladu jsou opravdu krásné…

Ropucha zelená – Bufo viridis , Bohuslavice nad Metují, 23.7.2014