krajinou a přírodou východních Čech

Z očí do očí; šídlo pestré (Aeshna mixta)

Někdo chodí na ryby, jiný na houby, další do hospody nebo za děvčaty. Já chodím na vážky. Občas zajdu i do hospody, ale za děvčaty už ne – mám tři doma a to mi bohatě stačí. Nejsem jediný, kdo propadl kouzlu letu vážky. Žádný jiný hmyz tak nádherně létat neumí a přidáme li k tomu i to, že vážky patří k největším a díky zajímavému chování i vzhledu k celkově nejatraktivnějším druhům hmyzu, je nasnadě, proč se s rozvojem digitální fotografie objevuje na webu čím dál víc fotek letících vážek.

Samice vážky ploské se chystá klást vajíčka

Zvláštní upnutí létacích svalů přímo na křídla umožňuje vážkám mávat křídly s velmi nízkou frekvencí – obvykle jen asi 20 až 40 kmitů za vteřinu, proto vážky za letu na rozdíl třeba od mouchy „nebzučí“. Nejpomaleji ze všech vážek mávají křídly motýlice – jak už napovídá jejich jméno, za letu třepotají křídly podobně jako motýli.  U většiny ostatního  hmyzu se upínají létací svaly nikoliv na křídla, ale na stěnu hrudi, která je činností svalů rozvibrována. Vibrace se následně přenáší přes speciální „klouby“ na křídla a ta pak kmitají s frekvencí až 1000 kmitů za vteřinu (např. komár).

Vzácná vážka podhorní v letu. Zatímco tropické vážky mají barevnou kresbu na křídlech poměrně často, z našich druhů se s touto kresbou setkáváme jenom u této nádherné vážky.

Přes nízkou frekvenci kmitů křídel jsou vážky dokonalí letci. Mohou obratně manévrovat, zastavit se ve vzduchu na jednom místě,  letět kolmo nahoru i dolu a dokonce i do stran nebo nazpátek. Za letu mohou dosáhnout  rychlosti až 50 km/hod, běžné je zrychlení z 0 na 9 m za jedinou vteřinu.

Šídlo sítinové- Aeshna juncea

Způsob letu i utváření křídel je u vážek naprosto unikátní. Křídla jsou úzká a dlouhá, poměrně tuhá a jejich přední hrany jsou zesíleny. Velké hrudní svaly se upínají přímo na křídla a to tak, že každé křídlo je ovládáno svým vlastním křídelním svalem. To znamená, že každé křídlo může být ovládáno samostatně. Špice křídel za letu většinou opisují osmičku,  ale vážky mohou i vyřadit z činnosti druhý pár a pohybovat se pouze s pomocí předních křídel nebo mohou jen pasivně plachtit.

Letecká akrobacie – vážka ploská při kladení vajíček do vody

 Vážky potřebují pro svůj let poměrně vysokou teplotu, která je přímo úměrná velikosti druhu. Proto se vážky rády sluní. Zatímco menší vážky dokáží odstartovat již při 12 ^oC, velké druhy se potřebují zahřát na 20 ^oC. Za chladnějšího počasí se vážky aktivně zahřívají chvěním létacích svalů.

Samice šídla modrého (Aeshna cynea) se zahřívá na provozní teplotu

Létací svaly se mohou při zahřívání aktivovat do jakéhosi provozu „turbo“. Z běžného režimu, kdy je ovládáno každé smrštění samostatně jednotlivými nervovými vzruchy, přejdou svaly do rychlých vibrací, které vážka kontroluje jen částečně. Uvolněné teplo je využito ke zvýšení tělesné teploty. Bez takového ohřátí žádná vážka za nižších teplot nevzlétne.

Šídlo červené (Aeshna isosceles) se chladí za letu plachtěním

Při příliš vysoké teplotě se naopak přehřáté vážky chladí klouzavým letem bez pohybu křídel. Mnoho druhů vážek tráví podstatnou část života ve vzduchu a to z několika různých důvodů. Těmto důvodům pak odpovídá i způsob letu. Let, během kterého loví vážky kořist, probíhá obvykle ve větší výšce a někdy i ve větší vzdálenosti od vody. Vyfotit vážku během takového letu, kdy nelze dost dobře předvídat kudy vážka poletí, kde se zastaví a otočí, je téměř nemožné.

Šídlo rašelinné (Aeshna subarctica) na lovu

Podle způsobu lovu můžeme vážky rozdělit do dvou hlavních skupin s rozdílnou predační strategií. První skupinu tvoří tzv. letci, kteří kořist vyhledávají za letu. Tyto vážky mohou nepřetržitě létat několik hodin bez odpočinku a za letu dokonce i konzumují ulovenou kořist. Typickými představiteli této strategie je většina velkých šídel. Druhá skupina loví ze zálohy, kdy vážka vyčkává a monitoruje okolí (často z nějakém oblíbeného místa- „posedu“) a kořisti se pak zmocňuje prudkým útokem. Takto loví např. vážky r. Sympetrum nebo Libellula.

Patrolující sameček šídla pestrého si přiletěl prohlédnout narušitele svého teritoria.

Dalším typem letu je tzv. patrolování, kterého se účastní pouze samci. Během tohoto letu se samci pohybují obvykle poblíž vodní hladiny ve svém teritoriu a snaží se vyhledat samici, se kterou se následně spáří. Pokud je během patrolování zaznamenán samec stejného či jiného druhu, je okamžitě tento vetřelec napaden a z daného teritoria vyhnán. Sledovat takové vzdušné souboje vážek je velký zážitek.

Patrolující samečci motýlice obecné ve vzdušném souboji

Při patrolování lze obvykle vysledovat určitou letovou dráhu a někdy se dá i odhadnout, kde se samec zastaví nebo otočí a to je příležitost pro zhotovení snímku. Obvykle má člověk na zaostření tak dvě nebo tři vteřiny… Chce to trpělivost. Dan Bárta údajně fotí na film i vážky v letu, což si vůbec nedovedu představit, protože obvykle vyjde tak jedna fotka z dvaceti.

Z očí do očí – šídlo modré (Aeshna cyanea)

Běžnější druhy vážek jsou skoro všudypřítomné, takže až někdy půjdete někdy kolem vody, zkuste na chvíli zastavit a sledovat jejich leteckou akrobacii, stojí to za to …

Většina informací o letu vážek pochází z publikace Vážky České republiky, A. Dolný a Dan Bárta, Vydavatelství ČSOP Vlašim, 2008.

a na konec pár letovek…