krajinou a přírodou východních Čech

Červené kamení krkonošské – slavné fialkové kameny

Čertův důl není zajímavý jen kvůli monumentálnímu hrazenářskému dílu, na které upozorňuje zdejší naučná stezka. Velkou raritu představuje i zdejší červené kamení. Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o historii Krkonoš, dříve či později narazí na takzvaný violkový či fialkový kámen, který místní horalé prodávali ve zdobených dřevěných krabičkách jako upomínkový předmět turistům. Obvykle šlo o úlomek kamene porostlý barevným povlakem zvláštní vzdušné řasy Trentepohlia iolithus, která se vyznačuje tím, že po navlhčení či promnutí v prstech lehce voní po fialkách. Běžné zelené barvivo rostlin, chlorofyl, je u těchto řas zcela překryto oranžovými karotenoidy a tak ačkoliv Trentepohlia patří mezi zelené řasy, vyznačuje se „exotickou“ intenzivní oranžovo-červenou barvou.

Červenou barvu má na svědomí vzdušná řasa Trentepohlia iolithus

I když patří Trentepohlia do zelených řas, barvu má sytě oranžovou či červenou

Červená je dána směsí karotenoidů, které určují výsledný odstín barvy. Stejná barviva jsou třeba i v mrkvi.

Horalé sice turistům vyprávěli pohádky o tom, že kámen pochází z hřebene Krkonoš z vrcholu Violík, ve skutečnosti ale tato řasa potřebuje vlhko a tak se vyskytuje hlavně v říčních údolích na kamenech při březích řek. Stejně jako ostatní vzdušné řasy žije jen z dešťové vody a „nečistot“, které srážky obsahují. Řasa patří k světlomilným druhům a nesnáší trvalé zastínění, takže se s ní setkáváme na kamenech jen podél otevřeného řečiště. Tam, kde porůstá břehy stinný les, se řasa nevyskytuje. Ideální prostředí pro její růst představují balvany, které jsou dost velké na to, aby nebyly při každé jarní povodni z koryta odneseny. I když se řasa vyskytuje v Krkonoších stabilně a není nijak vzácná, v současnosti se z neznámých důvodů na několika místech rychle šíří. Plošně je nejvíce rozšířena na rozsáhlých kamenitých náplavech, které se nahromadily nad hranou Čertova dolu za protipovodňovou hrází. Zde si podrželo koryto Čertovy strouhy přírodní charakter a potok tu „divočí“ po svých širokých naplaveninách. Když se před člověkem poprvé rozevře výhled na tuto část Čertova dolu, obvykle zůstane stát v němém údivu. Podívaná na červené a oranžové kamení, které se podél potoka táhne až někam k obzoru, je úžasná.

Podobnou expanzi jako v Krkonoších, i když plošně mnohem rozsáhlejší, zažívá Trentepohlia ještě v čínského Sečuanu ve Sněžných horách (pohoří Da-šue-šan). Během několika málo let se tu veškeré kamení v některých údolích zbarvilo řasou do ruda, a protože je tento fenomén velmi atraktivní, neunikl pozornosti návštěvníků hor. Údolí Yanzi, kde je řasa nejrozšířenější, se dnes nazývá Údolí červeného kamene a kvůli červené řase sem míří zástupy turistů. Pokud se něco nezmění, nepotrvá to dlouho a podobné „červené údolí“ proslaví i Krkonoše. Zatím se zdá, že za expanzí Trentepohlie stojí oteplování, které umožňuje této řase postupovat podél horských toků a kolonizovat nové oblasti ve vyšší nadmořské výšce. Ale kdo ví, co za jejím dnešním šířením stojí.  V nižších polohách se podobně šíří příbuzný druh Trentepohlia odorata, která vytváří oranžové a rezavé povlaky na kmenech stromů. I tato řasa prý za deště voní, ostatně má to i ve svém jménu, „odorata“ znamená latinsky „voňavá“. Když jsem procházel přes Čertův důl, nedalo mi to, abych nezkusil, jestli ta červená řasa opravdu tak hezky voní, jak se všude píše. Kousek od stezky jsem toho sice cítil opravdu hodně, ale fialky to rozhodně nebyly. A to bylo po dešti, červené kamení tu tvořilo rozsáhlá pole a některé kameny jsem dlaní vyleštil jako zrcadlo. Myslím, že staří horalé jistě vylepšovali violkové kameny nějakým „fialkovým“ parfémem…

Pilous V., Zčervenají Krkonoše aneb co se děje s fialkovým kamenem? Časopis Krkonoše – Jizerské hory, leden 2017 – http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=13717&Itemid=45