krajinou a přírodou východních Čech

Stojím na vyhlídce strmého ostrohu, za zády náchodský zámek, pod sebou náměstí. Skálu, na které zámek stojí, tvoří hrubozrnné slepence. Hornina je sytě červeně zabarvena oxidy železa, jež se v ní vysrážely v důsledku tropického klimatu mladších prvohor. Slepenec obsahuje zejména neobroušené a ostrohranné úlomky křemene. Voda, která sem tento materiál splavovala z nedalekých velehor, transportovala hrubozrnný štěrk jen na krátkou vzdálenost, a tak se kameny nestihly obrousit do podoby valounů, jak je to pro většinu slepenců typické. Velikost úlomků se v jednotlivých vrstvách výrazně liší podle toho, jak se měnila síla a rychlost vodního proudu. Na skále je dobře vidět, že dlouhá období klidu, kdy se usazoval jemnozrnný materiál, střídaly ničivé povodně, které přinášely i velké kameny. Mě zajímají ty jemnozrnné vrstvy, kladivem z nich odklepávám vzorky a odnáším je do školy. O týden později je se studenty rozdrtím na prach a po propláchnutí po něm přejíždíme silným magnetem zabaleným v igelitu. Mikroskopická zrníčka, která se přichytí na jeho povrchu, sklepáváme poté na podložní sklíčko. Pod mikroskopem pak vidíme v dopadajícím světle drobounké krystalky minerálů obsahujících železo. Po chvíli hledání mezi nimi nacházíme stříbrně lesklé kuličky tvořené čistým železem a niklem. Díváme se na malinkaté meteority, které na Zemi přiletěly z kosmu někdy během mladších prvohor před více než 200 miliony let. Jejich stáří je ale mnohem vyšší, stejně jako u ostatních meteoritů jde vlastně o zbytky těch nejstarších planetek z doby vzniku Sluneční soustavy před 4,5 miliardami let. Nic staršího už na Zemi nalézt nelze.

Mikrometeority z červených permokarbonských usazenin Zámeckého kopce v Náchodě. Kovové kuličky z čistého železa a niklu představují pozůstatky materiálu z doby formování prvních planetek Sluneční soustavy a jejich stáří se blíží 4,5 miliardám let. Fotografováno mikroskopem při stonásobném zvětšení.

I když jsou nálezy větších úlomků vzácné, neznamená to, že na Zemi dopadá málo meteoritů. Odhaduje se, že každý rok dopadne na zemský povrch přes 80 000 tun vesmírného materiálu. Většina meteoritů je však tak malých, že při průletu atmosférou buď zcela shoří, nebo se rozpadnou na drobounké částečky, které se na zem snesou jako „kosmický prach“. Astronomové tomuto materiálu říkají mikrometeority. Stejně jako velké meteority jsou i mikrometeority buď kamenné, nebo železné. Zatímco ty kamenné rychle zvětrají a v podstatě je ani nelze odlišit od materiálu běžných hornin, železné mikrometeority se poznají snadno, protože vypadají jako malé kovové kuličky. Vědci je pro jejich dokonale kulatý tvar označují také jako mikrosféry. Tvoří je čisté železo s příměsí niklu, a protože téměř nezvětrávají, lze je najít prakticky všude. Většinou se vyskytují jen ve velmi nízkých koncentracích, ale za vhodných podmínek se mohou nahromadit a pak je lze najít poměrně snadno. Těžko říci proč, ale na mikrometeority jsou zvláště bohaté červené permo-karbonské usazeniny Podkrkonoší. Když si z procházky přinesete pár kousků takového zvětralého červeného slepence či pískovce, určitě je uvnitř několik takových mikrometeoritů schovaných.