krajinou a přírodou východních Čech

O všivci sudetském, ostružiníku morušce a dalších pamětnících dob ledových

motto: “To víte, doba ledová je doba ledová…”

J. Huml (neadrtálec, školník), Mach a Šebestová

Kousek od českých hranic leží v Polsku jedno z největších sudetských rašelinišť Torfowisko pod Zielencem, které hostí mnoho reliktních druhů a je ojedinělou ukázkou “severské” přírody ve střední Evropě.

Úpské rašeliniště je v rámci sudetských pohoří tím nejvýše položeným a představuje nejtypičtější kousek “tundry” u nás. Z dob poslední ledové doby tu přežívá několik tzv. glaciálních reliktů.

Všivec sudetský (též krkonošský) pravý (Pedicularis sudetica subsp. sudetica) je památným českým druhem, nejznámějším příkladem tzv. glaciálnícho reliktů. GLACIÁLNÍ RELIKTY jsou druhy, které osídlovaly území střední Evropy během dob ledových (glaciálů) v čtvrtohorách. Na konci posledního glaciálu ustoupily tyto druhy společně s tajícím ledovcem daleko na sever, některé izolované populace ovšem našly útočiště v chladných horských polohách sudetských hor, kde se udržely až do současnosti. Pro tyto druhy je tedy typické, že se vyskytují hlavně v blízkosti polárního kruhu a malé populace pak v izolaci přežívají ve střední Evropě. Jejich výskyt je typický hlavně pro Krkonoše, kde se díky drsnému klimatu vytvořil zvláštní ekosystém tzv. horské tundry.

Všivec sudetský je asi nejznámějším příkladem tzv. glaciálních reliktů

Naše glaciální relikty jsou tedy „pamětníci“ přírody dávných dob ledových, kteří v Krkonoších přežili od posledního glaciálu a proslavili toto pohoří mezi botaniky po celém světě. Nejbližší populace všivce sudetského jsou od té české vzdáleny na 2500 km severně ve Skandinávii. Dále roste všivec sudetský kolem polárního kruhu v Kanadě a na Sibiři, protože však byl vědecky jako druh poprvé popsán v Krkonoších, nesou i tyto kanadské a ruské populace „sudetské“ jméno. Všivec krkonošský je vytrvalý poloparazitní druh. Na rozdíl od úplných parazitů je zelený a umí si fotosyntézou vyrábět důležité organické látky. Má však slabý kořenový systém a nezbytné prvky z půdy pro své životní pochody získává napojením na kořeny hostitele, jichž existuje bohatá škála od kapradin až po dřeviny. Rozrůstá se především vegetativně z oddenků. Kvete v průběhu června, květy opylují především čmeláci a motýli. Pokud nedojde k opylení cizím pylem, jsou květy schopné samoopylení. Semen se tvoří sice dostatek, ale klíčivost je nízká, při experimentech byla na lokalitě zjištěna nejvýše 5%. Důvody jsou patrně v poloparazitismu a mykorhizním soužití s podhoubím. Všivec krkonošský má většinu lokalit v širokém okolí Luční boudy. Ze 30 historicky doložených lokalit je jich dnes známo jen 12. Hlavní důvod zániku většiny lokalit byly imise a neuvážená výsadba kosodřeviny. Roste na mokrých místech s protékající vodou ve výšce od 1150 do 1450 m, všechny lokality leží v jádrových zónách národního parku s přísnou ochranou.

Rostlinné společenstvo jaké nikde jinde nenajdeme: Ostružiník moruška – Rubus chamaemorus a borovice kleč – Pinus mugo , Krkonoše – Úpské rašeliniště, 16.6.2007

Úpské rašeliniště hostí ještě několik dalších glaciálních reliktů – za zmínku stojí například vzácné šídlo horské – Aeshna caerulea nebo unikátní rostlinné společenstvo jaké nenajdeme nikde jinde na světě. Vedle sebe zde vidíme růst na své nejjižnější výspě severský ostružiník moruška a borovici kleč, která zde má jako glaciální relikt alpínského původu naopak své nejsevernější stanoviště. Zdejší společenstvo představuje pěkný příklad toho, jak neobvyklé kombinace druhů byly typické pro přírodu dob ledových. V současnosti snad s výjimkou jižní Sibiře neexistuje žádná analogie tehdejších ekosystémů.

Jiný příklad glaciálního reliktu – kýhanka sivolistá

 Populace všivce jsou dobře zmapovány a dlouhodobě sledovány a připravuje se sledování teplotních poměrů na vybraných lokalitách. Právě klima je v současnosti faktorem, který může všivec v Krkonoších vážně ohrozit, chladno jej k nám přivedlo a oteplování ho může zahubit. Za další typické glaciální relikty naší flory jsou považovány např.: ostružiník moruška (Rubus chamaemorus), sasanka narcisokvětá (Anemone narcissiflora), lepnice alpská (Bartsia alpina), podbělice alpská (Homogyne alpina), prvosenka nejmenší (Primula primula), blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris), lněnka alpská (Thesium alpinum), violka žlutá sudetská (Viola lutea subsp. Sudetica) nebo třeba kýhanka sivolistá (Andromeda polyfolia). Některé reliktní druhy u nás přežívají již jen na svých posledních lokalitách – příkladem může být velevzácný rozrazil chudobkovitý (Veronica bellidioides). Jiné relikty mohou být mnohem běžnější - za glaciální relikt alpského původu můžeme považovat i naše původní (Šumava, Jizerské hory a Krkonoše) populace borovice kleče (Pinus mugo).

Sasanka narcisokvětá – Anemone narcissiflora , Krkonoše – Rýchory, 2.6.2006

Za reliktní lze považovat i celou řadu druhů hmyzu – např. okáče horského (Erebia epiphron) a okáče menšího (Erebia sudetica), lesklici severskou (Somatochlora arctica) nebo šídlo rašelinné (Aeshna subarctica). Za nejvýznamnější glaciální relikt naší fauny je pak obvykle považováno šídlo horské (Aeshna caerulea). Typickým stanovištěm většiny glaciálních reliktů v ČR jsou horská rašeliniště a alpínské louky, se kterými se ve východních Čechách setkáváme ve vrcholových partiích Krkonoš. Až na výjimky jsou tyto druhy i stanoviště přísně chráněny, vždyť se jedná vesměs o vzácné druhy vázané na specifická stanoviště podobná severské tundře, která jsou u nás plošně málo rozšířená. 

Šídlo horské – Aeshna caerulea , Krkonoše- Úpské rašeliniště, 27.7.2012 

Šídlo rašelinné- Aeshna subarctica, Polsko – Torfowisko pod Zielencem, 22.8.2010

Lesklice severská – Somatochlora arctica , Orlické hory – Torfowisko pod Zieleńcem 

Okáč horský – Erebia epiphron , Krkonoše- Zelený důl, 27.7.2012

Úpské rašeliniště v Krkonoších svým charakterem připomíná krajinu dávných dob ledových a je stanovištěm několika glaciálních reliktů, které zde po oteplení na konci poslední doby ledové nalezly nové útočiště. Člověk si tu připadá jako někde ve Skandinávii.

S glaciálními relikty je spojen i fenomén krkonošských endemitů, kterým jsem vědoval samostatný článek zde.

Použitá literatura:

• http://www.naturabohemica.cz/relikty-endemity-cr/
• Kubát K. a kol., Klíč ke květeně ČR, Academia, Praha 2002
• Šourek J., Květena Krkonoš, Academia, Praha 1970
• Rybář P., Přírodou z Polabí k hraničním horám, Královéhradecký kraj, 2008
• Průša D. a kol., Chráněné rostliny České a Slovenské republiky, Computer Press, Brno 2005
• Čeřovský J. a kol., Červená kniha 5 – Vyšší rostliny, Příroda, Bratislava 1999
• Agentura ochrany přírody a krajiny
• Botany.cz
• Biolib.cz