O zkamenělém lese « Krajinou a přírodou východních Čech

O zkamenělém lese

rubrika: Ostatní autor: admin 7. 11. 2016

„Severozápadně, dobré dvě hodiny cesty od Stárkova je geologům dobře známa ves Radvanice. Vesnice sama, obklopená poli ne zrovna valnými, ale četnými pěknými lukami, stala se pověstnou svým “zkamenělým lesem“, který však sluší se hledati dále ode vsi na západ u vísky Pasek (Brenden) v lese pod hřebenem pásma Žaltmanského. Dnes už ovšem není Radvanický les tím, čím býval. Mnoho odtud odvezl prof. Goppert do Vratislavi, mnohý také pěkný kus viděti v parku zámku Ratibořického.“

K. Čapek

Hlavní hřeben Jestřebích hor tvoří zvláštní vrstvy červených slepenců (tzv. žaltmanské akózy), které obsahují velké množství podivných křemenných kamenů. Kameny často obsahují mnoho drobných krystalků záhnědy a když na ně pod vhodným úhlem dopadne světlo, krásně se třpytí. Proto místní odnepaměti říkali těmto kamenům jiskřivce. V polovině 19. století začal v Podkrkonoší zakládat textilky továrník Benedikt Schroll, který se rozhodl investovat i do podnikání v kamenouhelných dolech v Jestřebích horách. Protože byl pan továrník vášnivý sběratel minerálů, nechal si od svých zaměstnanců sbírat vzorky hornin i zkamenělin. Když se k němu dostaly první úlomky jiskřivců, poznal v nich správně jako zkušený mineralog zkaměnělé dřevo. Vzorky pro jistotu přeposlal věhlasnému botanikovi z vratislavské univerzity prof. H. R. Goeppertovi, který jeho názor potvrdil. Pro podobnost cévních svazků zkamenělého dřeva s cévními svazky dnešních blahočetů (Araucariaceae), popsal Goeppert tyto fosilní dřeviny jako Araucarites schrollianus, čímž udělal p. továrníkovi Schrollovi nepochybně velkou radost. Od vědeckého popisu je odvozeno slovo araukarit, které se u nás později vžilo jako obecné označení těchto fosilizovaných dřev. V roce 1857 prof. Goeppert navštívil Jestřebí hory a ve svých poznámkách uvádí: “Když jdeme z Radvanic do Pasek, při výstupu si všimneme mnoha úlomků zkamenělých, tu a tam, ve skalách ještě pevně sedících kmenů, tisíce jsou jich při výstupu z lesa v takové hojnosti, že je ani na minutu neztrácíme z očí. Některé dosahují délky i šesti metrů a šířky půldruhého metru. Je to geologický fenomén, který svou velikostí nemá podobného v Evropě a který překonává i podobná naleziště v jiných světadílech”.

Vrchol Žaltman na hlavním hřebeni Jestřebích hor

Nedaleký převis zvaný Lotrandova sluj

Ty vrstvy, které obsahují velké omleté valouny, vznikaly během bouřlivých povodní

Při povodních přinášely řeky i velké kmeny, které v bezkyslíkatém prostředí naplavených sedimentů zkameněly

Památník u Odolova – zdejší zkamenělé dřevo proslavilo Jestřebí hory po celé Evropě

Známou lokalitou s araukarity byly Kryštofovy kameny

Toto místo bylo bohužel zničeno bezohlednými sběrateli, kteří araukarity ze skal vylámali

Díry po vylámaných araukaritech ukazují, kolik zkaměnělých kmenů tu kdysi bylo

Zbytek araukaritu ve skále na Kryštofových kamenech…

“Vytěžen” byl i zkamenělý les u Radvanic. Jediný poslední kus kmene zůstal u cesty na Brendy…

Zkamenělé dřevo je většinou omleté a rozlámané a tak se má za to, že bylo na místo výskytu přinášeno nejspíše odněkud z oblasti dnešních Krkonoš tehdejšími veletoky při opakovaných povodních. Ke zkamenění pak docházelo tak, že v bezkyslíkatém prostředí naplavenin dřevo neshnilo, a do jeho pórů se dostal gel kyseliny křemičité, který se uvolňoval z okolních usazenin. Vysrážený oxid křemičitý vykrystalizoval jako záhněda a opál, přičemž si kámen podržel původní strukturu dřeva. Po té, co prof. Goeppert publikoval svůj objev o původu tajemných a krásných araukaritů, strhla se po nich pochopitelně velká poptávka. Každý chtěl mít svůj zkamenělý strom a araukarity se začaly těžit ve velkém. Dobové zprávy hovoří o desítkách vagónů naplněných zkamenělým dřevem, jedna z největších zásilek měla skončit v císařské zahradě ve Vídni. Zdejší araukarity zdobí většinu lázeňských parků v dolním Slezsku, najdeme je i na mnoha dalších místech, třeba v zámeckém parku v Náchodě a v Opočně. Jeden z největších exemplářů byl použit jako náhrobek bývalého ředitele dolů Desidera Hrdličky na hřbitově v Malých Svatoňovicích. Bezohlednou těžbou araukaritů byla bohužel zcela zničena bohatá naleziště, kde ze skal vyčnívaly i přes 10 metrů dlouhé zkamenělé kmeny. Zbytky nejbohatšího naleziště nazvaného Radvanický zkamenělý les, byly sice v 30. letech prohlášeny za chráněnou přírodní rezervaci, ale o dvacet let později už nebylo co chránit a rezervace byla v tichosti zrušena. Nějaký vandal si dal dokonce tu práci, že vylámal i všechny araukarity, které vyčnívaly z obtížně přístupné skály Kryštofovy kameny a na které ještě dnes upozorňuje většina turistických průvodců. Ze všech araukaritů se tak ve své původní poloze v červených slepencích zachoval jen jeden poslední několikametrový kmen při úpatí skály nad Temným dolem. Škoda zkamenělého lesa, přišli jsme o jednu z největších geologických atrakcí Evropy. Kdo viděl národní park Petrified Forest (Zkamenělý les) v americké Arizoně, ví, o čem mluvím. I když většina zkamenělých kmenů z Jestřebích hor dávno zmizela a nevkusně zdobí mnoho kašen, pomníků a parků po celé republice (pěkné araukarity jsou třeba v Náchodě v zámeckém parku pod galerií), dají se tu i dnes najít krásné velké kusy. Sám jsem při putování po hřebeni na krásné tunové araukarity narazil. A kdo chce, může stále ještě na jaře v korytech zdejších potoků či ve vymletých stržích sbírat menší araukarity.

Jeden z posledních kmenů v původní poloze vyrůstá ze skály nad Tmavým dolem

Ostatní skončily jako ozdoba v parcích

Pěkné kusy jsou v zámeckém parku v Náchodě

Pomník padlých v Markoušovicích. Araukarity byly rozvezeny snad do všech obcí v blízkém okolí…

Z araukaritů je i zátiší v mariánské studánce v Malých Svatoňovicích

Největší ze zkamenělých kmenů ale naštěstí leží ukryt pod zemí a čeká na své znovuobjevení. Pamětníci z Jestřebích hor vzpomínají, že vůbec nejmohutnější kmen byl v r. 1930 vykopán poblíž osady Brendy (dnes Paseky), která leží na tehdejší sudetské hranici. Unikátní, téměř dvacetimetrový kmen měl být údajně před podstoupením Sudet zasypán, aby se nedostal do rukou nenáviděných Němců, a čeká na své znovunalezení. Krásná pověst a kupodivu i s pravdivým základem, jak potvrzuje nejenom zápis z radvanické kroniky, ale i dochované fotografie. Jen ten termín příliš nesedí. Spíše to bylo tak, že nalezený kmen nebylo možno bez poškození vyzvednout a tak ho prostě zasypali zpátky, aby ho sběrači nerozlámali na menší kusy a nezpeněžili. Možná, že nadešel čas, zkamenělý kmen znovu vyhrabat a udělat z něj jednu z největších zajímavostí východních Čech…