krajinou a přírodou východních Čech

Na Panském vrchu začátkem května

A stejné místo koncem června

Jedno z míst, kam v Orlických horách chodím nejraději, je Panský vrch – nevysoký postranní hřeben pod Vrchmezím, kterým prochází státní hranice nad Olešnicí. Nevede tam žádná turistická značka, místo je to zapomenuté s úžasným výhledem do všech stran. Táhlý hřeben zatím stále ještě pokrývají převážně louky a pastviny, i když zkušenému oku neunikne, že část travnatých strání (jak už to tak v Sudetech bývá) pohltil les… Čára prochází přímo středem hřebenu, dokonce je tu ještě zbytek hraničního plotu, podél kterého se kroutí břízy a jeřabiny s borůvčím v podrostu. Na polské straně kopce stávala kdysi horská osada Kaltwasser, která byla odsunem kompletně vysídlena. Louky a pastviny nad zaniklou osadou už kompletně pohltil les, jen mohutné hromady kamenů (tzv. agrárních valů) na bývalých mezích dokládají staletí dřiny místních horalů. Na české straně se i přes nízkou úživnost louky udržely, snad díky družstvu v nedaleké Olešnici. Z travin převažují kostřavy a tak se Panský vrch barví už začátkem léta do fantastických zlatých odstínů. Trochu to připomíná balkánské Karpaty. Když se k tomu připočítá odlehlost místa a fantastické výhledy, vyjde z toho jedno z nejhezčích míst Kladského pomezí…

Panský vrch – stráně nad Olešnicí

Pokroucené břízy na hřebeni

Středem hřbetu prochází hranice. Tvoří ostrý předěl mezi sečenou horskou loukou na české straně a opuštěnými pastvinami, které zarůstají nálety, na straně polské …

výhled na jih směrem k Olešnici

výhled na sever směrem k Vrchmezí

Polská strana nad Kaltwasser – stráně pohltil les

Horské louky na straně české

Moc rád chodím krajinou po česko-polské hranici… Chvála Schengenu.