The best of the Beatles
aneb Dva frajeři z lesa
Většina lidí považuje brouky za jakási nízká, nezajímavá a ošklivá stvoření. Nicméně i v broučí říši najdeme několik výjimek potvrzujících pravidlo. Existují druhy brouků, které jsou obecně považovány za krásné a fascinující. Snad nejtypičtějším příkladem je roháč obecný (Lucanus cervus) a tesařík alpský (Rosalia alpina). Potkat na živo tyhle dva krasavce je vždy obrovský zážitek a to i pro člověka, kterému jinak příroda vůbec nic neříká. Bohužel jsou podobná setkání čím dál vzácnější.
.
Sametový plyšák
Tesařík alpský je snad náš nejkrásnější brouk, který vypadá, jako kdyby měl krovky z bleděmodrého, lesklého a hebkého sametu – ne nadarmo byl ve starší literatuře nazýván sametovec horský. Původně se vyskytoval v bukových lesích roztroušeně po celém území ČR.
Larvy tesaříka se vyvíjejí ve starém, správně vlhkém a osluněném dřevě. Samice často kladou vajíčka i do vytěženého dřeva, které se v metrech před odvezením nechá přes léto proschnout v lese a to může být i jednou z příčin zániku některých lokálních málo početných populací.
Hlavní příčinou vymizení druhu je ale spíše intenzifikace lesního hospodaření a převod listnatých lesů na smrkové monokultury. V Čechách tesařík alpský pravděpodobně vyhynul na všech lokalitách s výjimkou přírodní rezervace Velký a Malý Bezděz, na Moravě přežívá několik málo populací v Bílých Karpatech a nově (v roce 2006) byla objevena populace na soutoku Moravy a Dyje.
Objev jihomoravské populace, která se vyvíjí na jilmech a nikoliv na buku, byl velkým překvapením a je možná i takovým malým příslibem do budoucna, že by se tenhle krásný brouk mohl objevit na některé z lokalit, kde je již delší dobu nezvěstný. Do roku 2000 byl tesařík alpský například sporadicky pozorován v CHKO Žďárské vrchy, aniž by se podařilo jeho populaci přesně lokalizovat a je tedy určitá naděje, že zde někde několik brouku skrytě ještě přežívá…
.
Statný (pa)roháč – jelen mezi brouky
Samci roháče obecného, největšího evropského brouka, svými zvětšenými kusadly opravdu připomínají jeleny. Ostatně roháči používají svá obrovská kusadla stejně jako jeleni paroží k vzájemným soubojům o samice. Ne nadarmo má tedy roháč ve svém latinském jméně jelena (Cervus – jelen).
Larvy roháče se vyvíjejí několik let v trouchnivějícím dřevě dubů. Prosvětlené teplomilné doubravy byly v minulosti v nižších polohách České republiky mnohem běžnější a rozšířenější nežli dnes a to samé platí i pro roháče. Ono vlastně platí obecně, že téměř všechny druhy brouků, jejichž larvy se vyvíjejí v trouchnivějícím dřevě listnáčů, patří k těm ohroženým.
Roháč je dnes „běžnější“ na jižní Moravě, jinde je poměrně vzácný. Ve východních Čechách se roháč dříve vyskytoval roztroušeně od Choceňska přes Pardubicko a Hradecko až k Chlumci nad Cidlinou. Dnes je zde ovšem vysloveně vzácným druhem, největší populace se udržela u Chlumce nad Cidlinou, malá populace se udržela u Vysokého Mýta a v oboře u Opočna, další slabá populace byla nově nalezena poblíž Pardubic. Škoda, každé setkání s tímhle obrovským broukem, který má na hlavě tak neuvěřitelně extravagantní ozdobu, je úžasným zážitkem…
literatura:
http://www.calla.cz/stromyahmyz/soubory/Horak_2010_Lucanus_cervus.pdf