krajinou a přírodou východních Čech

Zvlněná krajina pod Zvičinou. Zapomenutý kraj. Pole, louka, les. Všechna větší města daleko za obzorem. Červená ornice. Klikatící se okresky, podél cest smírčí kříže a boží muka. Nikde jinde jich není tolik. Obyčejná vesnice s neobyčejným kostelem na ošklivé návsi. Románský portál (jediný ve východních Čechách), renesanční lunety, barokní cibule. Dvě malé prastaré kamenné hlavy nestvůr podpírají původní římsu. Nad dveřmi uprostřed pískovcového portálu z 13. století neuvěřitelná lampa, koule z mléčně bílého skla – ten všudypřítomný „funkcionalistický lustr“ jako připomínka bolševické éry… Ve zdech kostela zazděné polámané kříže, kameny s prastarými nápisy a barokní i renesanční náhrobky. Před kostelem krásná barokní socha sv. Jana Nepomuckého. Za vesnicí u křižovatky překrásná boží muka.

Lanžov – kostel svatého Bartoloměje a socha socha sv. Jana Nepomuckého

Kostelu dominuje vysoká renesanční věž s barokní cibulí

Kostel činí výjimečným románský portál, jediná dochovaná památka tohoto druhu ve východních Čechách…

Zdi kostela zdobí kameny s prastarými nápisy, torza křížů a náhrobní kameny…

Renesanční lunety

Kostel v Lanžově – zajímavá kombinace románského slohu, renesance a baroka…

A kousek za vsí boží muka. Jedna z nejhezčích sakrálních památek tohoto druhu u nás.

Kostel svatého Bartoloměje je římskokatolický filiální, dříve farní kostel v Lanžově, patřící do farnosti Dvůr Králové nad Labem. Původně románský kostel z první třetiny 13. století je připomínám v roce 1350 jako farní kostel Poličan. V 16. století byl filiálním kostelem farního kostela Zvěstování Panny Marie v Miletíně. Fara byla při kostele zřízena v roce 1720. Původní románský kostelík bez opěráků byl v 16. století přestavěn renesančně. Roku 1684 byl rozšířen o věž a oratoř nad sakristií. V roce 1804 byla přistavěna na jižní straně kněžiště pětistranná kaple sv. Apoleny, kterou dal zřídit František X. rytíř Cecinkar z Birnic jako rodovou hrobku. Jednolodní podélná stavba je otočená pětibokým přesbytářem k jihovýchodu, čtvercová sakristie je na severovýchodní straně, pětiboká kaple sv. Apoleny na jihozápadní straně, hranolová věž je v severozápadním průčelí. Z původní románské stavby se zachovala loď stavěná kvádříkovou technikou, možná i přízemí věže. Viditelně je zachovaný obloučkový vlys a zubořez na hlavní lodi, lizény v nárožích a částečně i půlkruhový portál. Lunetová římsa presbytáře je z konce 16. století. Presbytář má valenou klenbu s výsečemi, strop v lodi je barokní, sakristie je sklenuta křížově, kaple je plochostropá, v podvěží je klášterní klenba se štukovou výzdobou. Vnitřní vybavení pochází převážně z 18. století. Na hlavním oltáři je obraz sv. Bartoloměje od V. Kroupy z roku 1852. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckého a Svaté rodině. Cínová křtitelnice je z roku 1555, dřevěná pozdně gotická socha Madony z počátku 16. století. Figurální a znakové náhrobníky v interiéru kostela pocházejí ze 16. a 17. století.

text o kostele převzat z : Kolektiv autorů: Umělecké památky Čech 2, Academia, Praha 1978; Anežka Merhautová: Raně středověká architektura v Čechách, Academia, Praha 1971 http://depositum.cz/knihovny/pamatky/tiskclanek.php?id=c_7557 http://www.hrady.cz/index.php?OID=7358