krajinou a přírodou východních Čech

Kladská země je jen malou kotlinkou uvnitř hor, uprostřed které leží na křižovatce starých cest její přirozené centrum město Kladsko. Přesto tu vznikla během velké středověké kolonizace ještě další královská města. Jsou sice mnohem menší než Kladsko a ani jejich historie nesahá až do raného středověku, přesto mají nezaměnitelný Genius loci. I když jejich okrajové části poničila necitlivá socialistická výstavba a periferie dnes bují podnikatelským barokem, které má tady v polských Sudetech ještě větší grády než u nás doma, podrželo si každé z přemyslovských měst svoji specifickou historickou tvář. Ačkoliv nedávná minulost městečka zle poznamenala a jejich smutný poválečný osud je vidět na každém kroku, nepřesáhla devastace hraniční mez. Naopak jistá míra „sudetské“ ušmudlanosti a zašlosti kladským městečkům sluší a dodává jim zvláštní poetický ráz a autentičnost. Snad že tam chodím nejčastěji, mám z nich nejraději Radkov. Městečko je to malinké, kousek za českými hranicemi na nejodlehlejším místě Kladské kotliny schoulené pod strmou stěnou Stolových hor. Bůhví proč vzniklo zrovna na tomto místě jedno z nejstarších kladských měst… 

Mám rád krajinu Kladské kotliny nad Radkovem. Cesty s alejemi a mírně zvlněné pláně s obilnými poli, které se táhnou od Stěnavy až k úpatí Stolových hor.

Ukryté pod jejich hřebenem, leží zde zapomenuté městečko Radkov, jedno ze čtyř středověkých královských měst Kladské země

Když k Radkovu člověk přichází polní cestou přes pláně z Horní Stěnavy, dech se mu tají nad jeho obrazem. Uprostřed zelených polí stojí staré barevné kříže, na obzoru stěna lesů s Hejšovinou a dole strohé vysoké domy s věží kostela a radnice. Jednoduchá a přesto malebná architektura, tady člověk hned pozná, že jsme v bývalém Prusku. Po odsunu Němců se z městečka stal zapomenutý zapadákov. Železnice byla zrušena a z bývalého nádraží je bufet u paní Danuty, taková místní „pijalnia Wódki i Piwa“, nic jiného tu nenalijí. Sedím tu s kamarády a popíjím zvětralé polské pivo. Nejsme sami, zvolna se scházejí místní alkoholici. Posedávají na nástupišti a čekají na vlak, který dávno ujel. Další vlak už do stanice nikdy nedorazí. Koleje někdo vytrhal a nástupiště zarostlo plevelem. V malebné budově železniční stanice dnes bydlí dvě rodiny a jejich děti si hrají na nástupišti se psem. 

Jeden z radkovských křížů

od kterého je krásný výhled na městečko

Na radkovském nádraží…

Hned nad nádražím je zbytek městských hradeb a za nimi historické centrum. Celou jednu stranu náměstí nechal sice bolševik strhnout a nahradil ji prapodivnou panelovou budovou, i tak má ale zdejší náměstí svůj půvab.Většina zástavby pochází z 19. století a domy si doposud zachovaly svůj původní ráz. Jejich průchody bývají otevřené a vyplatí se do nich nahlédnout. Interiéry jsou malebné, tmavé chodby mívají původní klenby, do pater obvykle vede točené dřevěné schodiště zakončené střešním světlíkem. Připadám si tu jak někde ve Stínadlech…   

Zbytky městských hradeb a v Kladsku všudepřítomný Jan Nepomucký

Radnice

Místní Madonna

Historické centrum

Za renesančními a barokními portály domů

stejně jako za vchody mladších domů

se ukrývá podivuhodný svět členitých chodeb s původními klenbami

křivolakých temných průchodů

dřevěných schodišť

s prošlapaným linem a ohmataným zábradlím

a svéráznými střešními světlíky

 Mám rád tyhle staré kladské domy…