krajinou a přírodou východních Čech

PhotoCopyright © Jan Ježek

SliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSliderSlider

Vstoupit do nitra sopky

rubrika: Krajina a příroda autor: 9. 4. 2018

Když přijíždíte od Miletína do Lázní Bělohrad, minete po levé straně silnice dva nevysoké zalesněné pahorky, které zaujmou svým pravidelným tvarem. Zatímco podloží okolních zvlněných plání tvoří opuky, tyto pahorky jsou sopečného původu a vznikly utuhnutím čedičového magmatu. Kopečky jsou to mrňavé a okolní reliéf převyšují jen o pár metrů. O patnáct kilometrů západněji v okolí Jičína je podobných, mnohem výraznějších kopců hned několik a Veliš, Zebín či Trosky ke krajině Českého ráje neodmyslitelně patří. V této části Podkrkonoší působí ale sopečný reliéf poněkud nepatřičně. Sopečná činnost zde probíhala jen okrajově a nepříliš výrazně na několika málo izolovaných místech. Šlo o projev doznívajícího alpinského vrásnění, kdy horotvorné tlaky obnovily aktivitu hlubinných zlomů, podél kterých začalo na zemský povrch vytékat rozžhavené magma. Zdejší kopečky ovšem nejsou vyhaslými sopkami, magma tu tuhlo pod povrchem v podobě oblých suků, které, tvořené odolnější horninou, byly později erozí odkryty. Za skutečnou sopkou musíme o pár kilometrů dál za Bělohrad k obci Hřídelec. Z pláně nad vesnicí tu vystupuje Hřídelecká hůra, nevysoký pahorek, jehož kuželovitý tvar rovněž svědčí o sopečném původu. I tento kopec je celkem nenápadný a jen málo kdo by čekal podívanou, která se nabízí v jeho nitru.

Hřídelecká hůra – zdánlivě nezajímavý kopeček

Pohled na stejný kopec z druhé strany

Staří kameníci tu ve vyhaslé sopce otevřeli kamenolom

Vytěžili prakticky veškerý čedič, který vznikl utuhnutím magmatu uvnitř sopouchu

Později hloubili uvnitř sopky chodby hledači vzácných minerálů

Na rozdíl od pahorků u Bělohradu byla Hůra skutečnou sopkou, která chrlila ze svého kráteru lávu a popel. Šlo o jednu z nejmladších sopek v regionu, která byla aktivní na konci třetihor před několika málo miliony let. I když svrchní část vulkánu tvořil navršený popel a struska, které byly jako sypké horniny pozdější erozí odstraněny, podržela si Hřídelecká hůra vzhled skutečné sopky. Odnosem svrchních vrstev sopečného kuželu byly odkryty vulkanické horniny uvnitř sopouchu, kterým magma vytékalo do kráteru na vrcholu sopky. V bezprostřední blízkosti sopouchu zůstaly zachovány i okolní horniny, které byly rozžhaveným magmatem přepáleny a spečeny dohromady. Čedič, který po utuhnutí magmatu sopouch vyplnil, se dobře láme a patří k užívanému a cennému stavebnímu kamenu. V 19. století byl proto „uvnitř“ sopky otevřen lom a zdejší kameníci během desítek let čedič z nitra sopky zcela vytěžili. Díky tomu tu lze vstoupit doslova do nitra sopky. V místech, kudy kdysi vytékalo magma, je dnes vysoká kaverna, do které dopadá denní světlo velkým otvorem ve směru, kde ležel kráter sopky. Magma utuhlo nejenom v hlavním sopouchu ale i v postranních puklinách. Rovněž tyto čedičové žíly byly vytěženy a tak kužel protíná několik bočních podzemních chodeb. V jedné z postranních jeskyň byl vytěžen pouze nejkvalitnější kámen a na ponechaném zbytku horniny jsou dobře zřetelné „čedičové varhany“ s charakteristickou sloupcovitou odlučností pravidelných šestibokých hranolů.

Vytěžením sopouchu vznikla vysoká kaverna s velkým stropním oknem

Člověk tu může vstoupit doslova do nitra sopky

Čedičové varhany ve stropě postranní jeskyně

Svahy sopky tvoří zejména sopečná brekcie, zvláštní ostrohranný slepenec ze ztuhlé lávy, sopečných pum, strusky a popela. Jak se magma dralo na povrch, nabralo i četné úlomky okolních usazených hornin, zejména opuky. V místech, kde se zachovala výplň hlavního sopečného komínu, jsou uvnitř sopečné brekcie útržky usazenin, z nichž některé mají i několik metrů v průměru. Jemnozrnné sedimenty byly magmatem doslova vypáleny na zvláštní materiál připomínající keramiku, který geologové označují příznačně jako porcelanit. Když čedič tuhnul, zůstávaly v něm po uvolněných plynech dutiny, do kterých vykrystalizovaly minerální roztoky uvolněné z magmatu i z okolních hornin. Tak vzniklo mnoho vzácných minerálů, díky kterým se stala Hůra vyhledávanou lokalitou. Ve stěnách jeskyně uvnitř sopky vystupují krystaly olivínu, aragonitu, kalcitu a dalších minerálů. Sběratelé, kteří zde po uzavření lomu hledali zajímavé vzorky vzácných kamenů, rozšířili podzemní prostory a vyhloubili další chodby, takže je vnitřek sopky děravý jak ementál.

Zvětralá sopečná struska na zemi

Útržky opuky přepálené na porcelanit

Koule tvořené olivínem

V případě Trosek, nejznámější sopky východních Čech, vypreparovala eroze „magma“ ztuhlé uvnitř dvojitého sopouchu. V místě vyhaslé sopky tak nad okolní krajinu ční dva bizarně ostré čedičové pně, které se staly symbolem Českého ráje. U Hřídelecké hůry je to přesně naopak, tady kameníci ztuhlé magma ze sopouchu vytěžili. Jde o jednu z mála sopek, kterou si lze prohlédnout zevnitř a zážitek je to vskutku parádní.

Plán péče o PP Hřídelecká hůra na období 2016-2025, dostupné na:

http://www.kr-kralovehradecky.cz/assets/krajsky-urad/ziv-prostredi-zemedelstvi/aktuality/ochrana-prirody/plan-pece-Hridelecka-hura.pdf

Zanechte vlastní komentář:

devět × = čtyřicet pět